Co dětem v domovech nejvíce chybí?

Výrazně chybí postpéče. Děti od nás odcházejí vzdělané, ale často jsou hozeny rovnou do života s minimálním zázemím. Chybí především možnost solidního bydlení, děti jsou nuceny žít po ubytovnách. Chybí nám startovací i cvičné byty, ve kterých si děti mohou ještě za pobytu zažít samostatnost a téměř plnou odpovědnost. S tím výrazně souvisí i velmi těžká uplatnitelnost dětí v běžném životě.

Jak se podle vás mění postupem času dětské domovy?

Velmi pomalu. Mění se především materiální zabezpečení, trávení volného času a přístup k dětem. Snažíme se připravovat děti na nejednoduchý samostatný život, snažíme se přizpůsobit prostředí co nejblíže rodinnému. Došlo ke zmenšení počtu dětí, k posílení práv dětí a ke zvyšování odbornosti pracovníků.

Jakým způsobem ještě dětem přibližujete rodinný život?

Využíváme takzvané hostitelské péče. Několik dětí jezdí na víkend nebo i na delší pobyty do rodin. Tam mají možnost vidět funkční rodinu v běžných situacích a to je velmi důležité.

Jak často se stává, že si lidé berou děti do pěstounské péče?

Do pěstounské péče chodí v průměru pouze jedno dítě za rok. Důvodem je absence profesionálních pěstounských rodin a také stále složitý proces, který je k tomu nutný.