Jakou jste tedy absolvoval léčbu, která vám pomohla zbavit se rakoviny kůže?

Lékaři mi dávali tři měsíce života. Nechtěl jsem se ale vzdát. Přátelé ze Švýcarska mi poslali knihu od Rudolfa Breuße, která popisuje alternativní metodu léčby držením hladovky. Po dobu šesti týdnů jsem nejedl. Pil jsem pouze čaje a šťávy z červené řepy, brambor, celeru a mrkve. S léčbou jsem se svěřil i tehdejšímu primáři kožního oddělení liberecké nemocnice Karlu Borčovi. Ten mě poté začal sledovat. Po šesti týdnech označil moji léčbu za zázrak. Nádory začaly postupně mizet. Tělo je samo likvidovalo ještě další tři měsíce.

V čem spočívá tato metoda?

Laicky řečeno, tělo musí vyhladovět tak, že v pudu sebezáchovy, když si sáhne úplně na dno, stráví všechno, co do těla nepatří, tudíž i nádory. Ztratil jsem přes 15 kilogramů váhy.

Co pro vás bylo nejtěžší? Vědělo o držení hladovky vaše okolí?

První dva dny jsem měl vážně hlad. Poté jsem si už zvykl. Celou dobu jsem normálně chodil do práce na stavbu. Nikomu jsem o své léčbě neřekl. Jen primáři a své rodině.

Změnil jste po vyléčení svůj život?

Stále chodím do práce. Stal jsem se vegetariánem a snažím se žít zdravě. Začaly mě kontaktovat tisíce lidí. Denně jsem otevíral balíky dopisů. Lidé chtěli poradit. Ještě dnes někdo zavolá nebo napíše. Nechal jsem také přeložit do češtiny knihu od Rudolfa Breuße, která mě vyléčila. Vyšly už čtyři vydání a v každém jsou moje poznámky. V prvním vydání je dokonce otišněn můj deník, který jsem si psal během hladovky. Den po dni.

Poté, co jste se vyléčil, cítil jste nějaké poslání, že musíte předávat své zkušennosti dál?

Ano. V prosinci roku 1990 jsem v Liberci založil spolu s tehdejší primářkou onkologie MUDr. Zemanovou Společnost onkologických pacientů. Zpočátku nesouhlasila. V alternativní způsoby léčby totiž neměla důvěru. Ale nakonec kývla. Společnost funguje dodnes a podílí se na sbírce Český den proti rakovině.