V sedmdesátých letech založil jednu z prvních záchranných služeb v republice. Právě dnes rezignoval na místo předsedy správní rady. Místo další kariéry zvolil zasloužený odpočinek.

Když se nyní ohlédnete do minulosti, která doba se vám vybaví jako první?

Určitě to je zakládání záchranky. Bylo to začátkem sedmdesátých let. Tehdy nemělo záchranku ani Brno. Budovali jsme ji doslova vlastníma rukama. Museli jsme si sami upravit auto, předělat lehátko, bylo toho moc. Doba byla sice hodně těžká, ale zafungovalo obrovské nadšení lidí. Chtěli jsme pacientům zajistit možnost se včas dostat do nemocnice, tak jsme dělali, co šlo.

Takové problémy už dnes Záchranná služba Libereckého kraje zřejmě neřeší…

Dnes je situace úplně jiná. Záchranná služba prošla velkým technologickým rozvojem. Minulost s dneškem je v této oblasti naprosto neporovnatelná.

Od roku 1989 jste byl primářem ARO a po roce 1998 také lékařským náměstkem ředitele nemocnice. Čeho si za dobu svého působení v liberecké nemocnici nejvíce ceníte?

Nemocnice v Liberci měla vždy jeden handicap. Jelikož jsme byli součástí Ústeckého kraje, tak o nás Ústí vždy rozhodovalo. To se podepsalo také na technickém vybavení. Ústí mělo vždy vše jako první. Z toho vyplývala i jistá řevnivost mezi Ústím a Libercem.
Přesto, či právě proto, se zde utvořily týmy, které byly minimálně na stejné lékařské úrovni a mnohdy i lepší než v Ústí. Vynikající úroveň lékařské práce, to byl můj cíl i pro ředitelský post.

Jak jste se vlastně stal ředitelem nemocnice? Jednalo se o vaši iniciativu?

Přesnější je, že jsem byl požádán, abych se přihlásil do výběrového řízení. To bylo v roce 2005.

Nejsou to však ani dva týdny, co jste rezignoval. Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?

Hospodaření, přesněji hospodářské výsledky. V Liberci poskytujeme vysoce kvalitní specializovanou péči. S nástupem ministra Ratha však došlo k několika krokům, které nemocnici finančně velmi poškodily.

Můžete to trochu přiblížit?

Určitě. Například onkologické oddělení, na kterém se léčí lidé s rakovinou. Tam došlo k naprosto nečekané ztrátě. Nemocnice je placena paušálem. Praxe byla, že u onkologické péče, která je mimořádně drahá, se recepty vždy odnesly reviznímu lékaři pojišťovny, který je po kontrole diagnózy potvrdil a pojišťovna je následně proplatila samostatně. Najednou se tato praxe zrušila a nemocnice musela zafinancovat léky pro onkologické pacienty z paušálu, jehož součástí položka na onkologické léky však vůbec nebyla. Další ranou bylo, když exministr Rath vydal dvě úhradové vyhlášky během čtvrt roku. I v nemocnici musíte plánovat věci dlouhodobě, nikoliv s touto tříměsíční nejistotou. Největší ranou však bylo nařízené zvýšení platů. Vláda rozhodla o zvýšení platů, ale nikdo již nenařídil pojišťovnám, aby zvýšily paušál. Ten zůstal stejný, podle výpočtu z minulého roku. Souběh těchto a dalších podobných událostí vyústil do celkové ztráty 36 milionů korun.

Následně jste sám rezignoval na funkci ředitele a dnes také na předsedu správní rady nemocnice. Nemyslíte, že to je zbytečné, vždyť to vše jsou faktory, které jste nemohl ovlivnit?

Jako ředitel jsem nesl odpovědnost nejen za lékařskou část, ale také za ekonomiku. Chápu i obavy krajského úřadu, jenž je zřizovatelem nemocnice. Na některé úkony nedala Všeobecná zdravotní pojišťovna smlouvy Krajské nemocnici dokonce do dnes. Sice provedené úkony asi zaplatí, ale nikdo to nemůže říci s úplnou jistotou. Já jsem ještě před čtrnácti dny jednal s krajským ředitelem VZP Petříčkem. Smlouvy pro nemocnici stále neměl.

Nyní, po odchodu z vedoucích funkcí, opouštíte nemocnici úplně, nebo v ní zůstáváte?

Ne, chci úplně odejít. Sice jsem měl ještě nabídku funkce náměstka, ale podle mého názoru je to jenom trafika. Děkuji, nemám zájem. Včera jsem se byl poptat na Okresní správě sociálního zabezpečení, jaké doklady potřebuji pro vyřízení důchodu. Do penze se vlastně celkem těším.


A jak vnímá váš odchod z nemocnice rodina?

Žena je zubní lékařka. Je již půl roku v důchodu, takže na sebe budeme mít konečně čas. Vždy jsem naplno pracoval pro nemocnici. Rodina nikdy nevěděla, jestli budu zrovna na svátky doma. V nemocnici jsem strávil většinu svého času, nyní si to vynahradím.
Několik pracovních nabídek sice již mám, ale pokud budu něco dělat, tak jen již při důchodu.

Při našem posledním rozhovoru jste se zmínil o výstavbě nové budovy, tento záměr stále pokračuje?

Ano, stále probíhá studie proveditelnosti. Ta by měla ukázat, jakým způsobem lze projekt financovat a zároveň jaká je jeho návratnost.

O jakou budovu se jedná?

Zjednodušeně řečeno, centrální příjem s pohotovostí, jak jej znáte z amerických filmů. Pro nemocnici i pacienty se jedná o důležitý přínos. Pacient je v novém systému ošetřen mnohem rychleji, lékaři jej stabilizují a předají dalším oddělením. Veškeré diagnostické přístroje mají hned k dispozici. Pro nemocnici je způsob práce centrálního příjmu a pohotovosti výrazně efektivnější, protože odpadá několik míst příjmu pacientů.
Věřím, že se podaří projekt dotáhnout do konce. Liberecká nemocnice je na vysoké úrovni. Forma cen trálního příjmu a pohotovosti ji skutečně chybí.