Úderem druhé hodiny odpolední nastal poplach. K bazilice přijíždí jedno cisternové vozidlo za druhým, první tu je přesně do minuty. „Požár byl ohlášen ze sousedního domu s pečovatelskou službou, pak už jedeme podle předepsaného plánu,“ popsal úvodní událost celého cvičení vedoucí zásahu Petr Baláž z Hasičské záchranné služby a můj průvodce asi hodinovou akcí.

Závodili s časem i silami

První šestice mužů vyskákala z pruhovaného vozu. Nasadili dýchací přístroje a s hadicemi vyrazili po úzkém točitém schodišti na střechu chrámu. „Mají vzduch jen na dvacet minut, někteří na půl hodiny. Nahoře ale tak dlouho zůstat nemohou,“ zdůraznil Baláž. Spotřeba kyslíku je v těchto ztížených podmínkách mnohonásobná. Technika, hadice a samotný oblek představuje takovou zátěž, jako by po schodišti o stu stupíncích stoupali s další osobou na zádech. Pravidelně se střídají, vysílačka v rukou velitele prská stav na kopuli.

Po pěti zcela naplněných cisternách přijíždí před baziliku tatra s plošinou. „Ta bude zajišťovat hořící střechu z výšky,“ vysvětlil velitel zásahu. Dva muži se nechají vyvézt nad úroveň chrámu, požár už je skoro udolán. Časomíra před branami kostela je neúprosná, letité proschlé dřevo hoří rychle. Požár se nesmí rozšířit do vrchní části kupole. teplota by zde přesáhla pětset stupňů Celsia a hašení by zde bylo téměř nad lidské síly.
Po čtyřiceti minutách je po akci. Škody na památce by byly co nejmenší.
„Důležité bylo, že jsme včas zachytili ohnisko požáru,“ komentoval Petr Baláž.

Lidé fandili i vzpomínali

Náměstí před sv. Vavřincem a sv. Zdislavou bylo plné přihlížejících. „Měli být rychlejší,“ upírala oči k velebné báni postarší paní, posedávající na lavičce nedaleko vchodu do chrámu. „Škoda že to pořádně nečoudí, chtělo by to pořádnou dýmovnici,“ zaznělo z hloučku diskutujících mužů. Práci hasičů z povzdálí sledoval i kastelán barokního skvostu. „Požár baziliku v minulosti již zachvátil, tenkrát shořela většina města," připomněl skutečnou tragedii, která postihla Jablonné koncem osmnáctého století.