Kliknutím zvětšíteSobota, 23. května 1992, podvečer. Z letiště v italském Palermu vyjíždí konvoj tří neoznačených fiatů. O jejich cestě by mělo vědět jen pár spolehlivých a do celé věci zasvěcených lidí. V prostředním autě totiž jede prokurátor a známý bojovník proti sicilské mafii Giovanni Falcone, který je pod policejní ochranou. Vozy najíždějí na dálnici A29 směrem do centra Palerma, tam zrychlují a po chvíli už se řítí rychlostí 160 kilometrů v hodině. Najednou se ozve mohutná exploze a celá silnice vyletí do povětří.
Následky jsou děsivé. První z Fiatů, v němž sedí policejní eskorta, výbuch odhazuje desítky metrů daleko. Všichni tři policisté jsou na místě mrtví. Druhý fiat, řízený samotným Falconem, naráží v plné rychlosti do betonového panelu u dálnice. Prokurátor i jeho manželka jsou nárazem vymrštěni z auta a umírají o pár hodin později v nemocnici. Uprostřed dálnice ční obrovský kráter. O několik stovek kilometrů dále si v tu chvíli boss italské Cosa Nostry Salvatore Riina otevírá šampaňské. Podařilo se to, mafie zlikvidovala svého největšího nepřítele.
Atentát, který sicilská mafie přesně před třiceti lety spáchala na Giovanniho Falconeho, zasáhl celou Itálii. Prokurátor byl národním hrdinou, nebojácným mužem, který se nebál před soud postavit největší mafiánské bosse. Na první pohled tak bylo jeho zabití pro Cosa Nostru obřím úspěchem. Jak se ale nakonec ukázalo, celá akce měla nakonec pro sicilské mafiány nepříjemné důsledky. „Z dlouhodobého hlediska to bylo pro Cosa Nostru velmi špatné rozhodnutí,“ vyjádřil se pro agenturu AFP autor knih o mafii Vincenzo Ceruso.
Vražda Falconeho totiž Italy - zejména Sicilany - rozzuřila natolik, že se přestáli bát se mafii vzepřít. „Jeho vražda probudila národ. List Repubblica denně informoval o mafiánském masakru, tisíce lidí vyrazili do palermských ulic protestovat,“ nastiňuje server France24.
Když pak mafie po necelých dvou měsících od atentátu zavraždila ještě i Falconeho blízkého spolupracovníka, přítele a nástupce Paola Borsellina, situace už byla neúnosná. „Národní pobouření způsobilo, že vedení státu soustředilo veškeré zdroje na dopadení bosse Cosa Nostry Salvatore (Toto) Riinu, který se podílel na desítkách vražd v období více než dvacet let trvajícího mafiánského teroru,“ zmiňuje server France24.
Přestože většinu pachatelů obou atentátů se podařilo dopadnout a postavit před soud, podle některých pamětníků kolem vraždy Falconeho zůstává dosud množství nevyjasněných okolností.
Na stopě drogových peněz
Když se Giovanni Falcone v roce 1939 narodil v palermské čtvrti La Kalsa, kořeny mafie Cosa Nostra byly už v Sicilii hluboce zapuštěné. Falconeho, jehož spolužákem a kamarádem ze čtvrti byl pozdější nejbližší kolega Paolo Borsellino, se jako dítěte sice podle dostupných zdrojů chapadla mafie přímo nedotkla, byla ale všudypřítomná - třeba i z většiny jeho dětských kamarádů později vyrostli mafiánští zabijáci. „Ve staré čtvrti Kalsa v srdci Palerma se osudy různě proplétaly a bylo zcela normální ocitnout se při fotbale na ulici v přítomnosti syna mafiánského bosse,“ zmiňuje web Fondazione Falcone.
On se rozhodl pro jinou kariéru - společně s Borsellinem se dali na studium práv. Byť Falcone původně koketoval s možností nástupu k námořnictvu, rodinná výchova v něm probudila silný cit pro spravedlnost. „Je třeba plně plnit svou povinnost, ať je oběť, kterou bude potřeba podstoupit, jakkoliv vysoká. Protože právě v tom tkví podstata lidské důstojnosti,“ vyjádřil se později Falcone.
Oba přátelé sice měli rozdílné politické názory - Falcone byl levicově zaměřený, Borsellini dokonce jistou dobu směřoval až ke krajní pravici - spojila je ale sdílená touha vypořádat se s mafii, se kterou si stát očividně nedokázal poradit.
To, jak hluboko sahá moc mafie, a jak je těžké dostat kohokoliv z bossů za mříže, si Falcone plně uvědomil po přeložení na prokuraturu do města Trapani. Při procesu s místním mafiánským klanem poprvé v životě potkal skutečného zločineckého bosse. Proces s Marianem Licarim skončil neúspěchem, který mladý prokurátor označil za porážku spravedlnosti. „Tato bitva ho ovšem přimněla hledat nové způsoby, jak zdokonalit vyšetřování a najít dostatek důkazů,“ konstatuje web Fondazione Falcone.
Myšlenka, kterou uvedl do praxe, se nakonec ukázala jako zcela zásadní. Inspirovaly jej zprávy o vyšetřování italsko-amerického mafiánského podnikatele Rosaria Spatoly, při kterém se zjistilo, že vedení mafiánských skupin v Itálii a USA spojuje čilý obchod s drogami a špinavé peníze jsou reinvestovány do legálního podnikání.
Falcone pochopil, že informace o finančních transakcích mafiánských bossů mohou posloužit jako důkazní materiál. „Povedlo se mu prolomit bankovní tajemství a navázat spolupráci se zahraničními úvěrovými a finančními institucemi, díky čemuž byl schopen zrekonstruovat pohyb podezřelého kapitálu,“ zmiňuje web Fondazione Falcone.
Prokurátor navíc navázal kontakty s americkými úřady, které se zase zabývaly činností tamní Cosa Nostry. „Výsledky nové metody byly skvělé. Proces se Spatolou skončil jeho odsouzením, a ve zdi zdánlivé neporazitelnosti mafie se objevila první trhlina,“ píše web Fondazione Falcone.
Mafián, co promluvil
Jenže úspěchy při odhalování trestné činnosti mafiánů s sebou začaly rychle nést také nepříjemné důsledky pro ty, kdo se rozhodli mafii postavit. Prudce se zvýšilo množství vražd nejen uvnitř Cosa Nostra. Mafie v krátkém období zavraždila zástupce komisaře Borise Giuliana, kapitána karabinierů Emanuele Basileho či prokurátora Gaetana Costu. „Falcone se navzdory tomu, že si uvědomil, v jakém je nebezpečí, nezastavil. Už v roce 1980 mu ale byla přidělena policejní ochrana,“ připomíná web Fondazione Falcone.
Nasazení jednotky bodyguardů bylo opravdu namístě, mafie brzy zavraždila Falconeho nadřízeného. „Koncem července 1983 bomba nastražená v autě zmasakrovala prokurátora Rocca Chinniciho i jeho eskortu. Obrázky jeho zdevastované vily, na kterých Palermo připomínalo Bejrůt, obletěly svět. A zraky všech obyvatel města se tím víc upřely k novému symbolu protimafiánského odporu - Giovannimu Falconemu,“ konstatuje web Fondazione Falcone.
Místo, aby série brutálních vražd Falconeho a jeho kolegy vystrašila, vrhli se do své práce s novým elánem. „V osmdesátých letech Falcone vytvořil cosi jako síť antimafiánských prokuratur. Postavil komplexní a silně podložené obžaloby proti klíčovým zločinným postavám,“ napsal krátce po Falconeho smrti jeho přítel a tehdejší americký velvyslanec v Itálii Peter Secchia pro list The Washington Post.
Krátce před tím, než začal takzvaný maxiproces, při němž Falcone a jeho kolegové vedli obžalobu proti několika stovkám mafiánských bossů, povedlo se neúnavnému prokurátorovi získat klíčového svědka. „Jeho investigativní schopnosti a pracovní návyky, jeho čest a odvaha inspirovaly nejen jeho kolegy, ale také ty členy mafiánských struktur, kteří byli připraveni promluvit. Tyto kvality prokurátora Falconeho umožnili prolomit mafiánský závazek mlčenlivosti a odhalit informace o zločinecké organizaci,“ zmínil Secchia.
Oním hlavním svědkem, jehož důvěru si Falcone získal, se stal mafián Tommaso Buscetta, jemuž dal nový šéf Cosa Nostry Salvatore Riina zavraždit dva syny. Byl to skvělý úlovek, a když krátce před zahájením procesu skončilo v pouzech několik prominentích bossů, Falcone se stal symbolem měnící se Sicílie.
Proces, jaký svět neviděl
Proces s několika stovkami obžalovaných začal v roce 1986. „Trval dvaadvacet měsíců, obžalovaných bylo 475 lidí - někteří byli souzeni v nepřítomnosti. Slyšení se konala ve speciálně vybudovaném železobetonovém bunkru, schopném odolat i raketovým útokům. Na lavicích pro obžalované se sešla elita Cosa Nostry,“ nastiňuje web Fondazione Falcone.
Falcone obžaloval mafiánské bossy mimo jiné ze 120 vražd, obchodování s drogami či vydírání. Rozsudek v procesu byl přečtený v prosinci 1987 a vyvolal doslova šílenství. Padlo devatenáct doživotních trestů a zbytek odsouzených dostalo dohromady 2665 let za mřízemi. „Rychlost soudu mafiány, kteří byli zvyklí na průtahy a osvobození, zcela zaskočila. Nikdo už nebyl nedotknutelný,“ zmiňuje italská stanice RAI News.
Úspěch Falconeho a jeho kolegů byl opravdu ohromný. Mafie konečně dostala jasný odkaz. Maxiproces navíc zůstal dosud největším procesem v dějinách. Problémem ovšem bylo, že mafie je mnohohlavá saň a část obžalovaných byla odsouzena v nepřítomnosti, jelikož se je nepovedlo dopadnout. A tito zbývající, kteří považovali maxiproces za nejhlubší urážku, se rozhodli pro krutou pomstu.
Bomba pod dálnicí
Už v červnu 1988 byl na Falconeho spáchán první bombový atentát. „Ve vile, kde trávil dovolenou, jeden muž z policejní eskorty náhodně objevil tašku s dynamitem na útesu, pod kterým se Falcone dříve koupal,“ zmiňuje web Fondazione Falcone.
Hra mafie byla stále špinavější. Falconeho kolegové, muži zákona i politici končili roztrháni bombami či rozstříleni samopaly. Do toho mafie psala výhrůžné dopisy a udání, která Falconeho očerňovala.
Po sporech s novými kolegy na prokuratuře se rozhodl přijmout nabídku na pozici na ministerstvu spravedlnosti v Římě. V té době už byl mafiánský hon na jeho osobu tak silný, že Falcone z Palerma do Říma létal pouze v letadlech tajných služeb, nikam se nepohnul bez speciálně vycvičené eskorty a o jeho cestách či místech pohybu věděl (nebo měl vědět) jen úzký okruh spolehlivých lidí.
Ani tato bezpečnostní opatření ale nakonec atentátu nezabránila. Salvatore Riina se s hlavami ostatních mafiánských klanů shodl, že je potřeba Falconeho odstranit. Úkolem byl pověřen mafián Giovanni Brusca. Dodnes není jasné, jak se dostal k informaci o Falconeho přesunu z letiště do Palerma. Cestu mezi těmito místy ale zvolil jako nejvhodnější místo pro atentát.
Osudný den nastal 23. května 1992. „Mafiáni převlečení za dělníky umístili na skateboardu do tunýlku pro odvádění vody pod dálnicí, kterou měl Falcone projet, pět set kilogramů semtexu a TNT,“ nastiňuje server France24.
Boss Giovanni Brusca, přezdívaný Svině, seděl v pozorovatelně na nedalekém kopci. Když mu bylo telefonicky oznámeno, že Falcone vyjel z letiště, připravil se na dálkové odpálení náloží. Bomba vybuchla ve chvíli, kdy přímo nad ní projíždělo první z aut Falconeho konvoje, ve kterém seděli tři policisté.
Uprostřed dálnice se objevil kráter. Všichni policisté z prvního auta a Falcone se svou ženou v druhém autě byli mrtví. Policisté ze třetího vozu i Falconeho řidič, který seděl na zadním sedadle jeho Fiatu (Falcone řídil sám), byli zraněni, stejně jako třiadvacet nevinných lidí z aut, které právě projížděly v blízkosti exploze.
Kdo nařídil vraždu
Vražda prokurátora Falconeho zasáhla celou Itálii. Televize přerušily vysílání, aby informovaly o jeho smrti, jeho tvář zaplnila titulky všech novin. Na pohřeb dorazilo deset tisíc truchlících. Falconeho sestra Maria v první chvíli nedokázala uvěřit, že se to skutečně stalo. „Říká se, že Giovanni byl výjimečný muž, hrdina. Když to slyším, nikdy neodpovídám. Giovanni se nikdy nepovažoval za hrdinu a myslím, že kdyby slyšel takové řeči, rozpačitě by se usmál. Byl plachý, rezervovaný, nedůvěřoval lichotkám. Dělal, co považoval za správné. Nebyl to hrdina,“ napsala žena vzpomínku na bratra pro italský list La Repubblica.
Vražda prokurátora vyvolala mimořádnou reakci. Policejní protimafiánské zásahy se nebývale rozmnožily. A když byl po 57 dnech od atentátu zavražděn při bombovém útoku rovněž Falconeho nástupce a přítel Paolo Borsellino, lovit mafiány se stalo úkolem prakticky každého italského policisty a prokurátora. Jejich zátahy byly úspěšné, v poutech končili nejvýznamnější muži mafie, a ti, vědomi si společenského ovzduší a nově nabyté energie státní moci, se začali navzájem udávat a mluvit. Již v roce 1993 skončil v poutech i sám šéf Cosa Nostry Riina.
Relativně nejdéle se povedlo unikat "Svini" Bruscovi, který před svým zatčením v roce 1997 stihl mimo jiné ještě unést, zabít a rozpustit v kyselině jedenáctiletého syna svého konkurenta.
Navzdory sérii zatčení, při které za mřížemi skončila většina pachatelů útoku na Falconeho, dodnes kolem atentátu zůstává řada pochybností. Řada lidí totiž tvrdí, že do přípravy atentátu musely být kromě mafiánských bossů zapojeny také tehdejší špičky politické či členové justice. „Stále neznáme pravdu o tom, kdo skutečně nařídil vraždu Giovanniho Falconeho, protože si nemyslím, že ignoranti jako Riina mohli zorganizovat tak sofistikovaný útok, jakým byl atentát na Falconeho na dálnici v oblasti Capaci,“ vyjádřil se policista Angelo Corbo, který byl členem Falconeho ochranky a v době atentátu seděl ve druhém doprovodním voze.
Vyšetřování možného propojení atentátu s politickými představiteli ale bez výsledku skončilo v roce 2013.
Loni v červnu pak byl výměnou za spolupráci s policii a poskytnutí informací propuštěn z vězení pachatel desítek vražd Brusca. Odpuštění doživotního trestu vyvolalo u Italů velké pobouření. Propuštění ale pozastaveno nebylo, a Brusca tak zůstává na svobodě.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
