V týdnu kolem 20. února 2010 chtělo hlavní město Funchal ležící na jižním pobřeží Madeiry slavit karneval. Nikdo nečekal, že se dny plné veselí promění v děsivou noční můru, při níž městské ulice během jediného dne pohřbí nánosy bahna, valícího se obrovskou rychlostí ze všech okolních kopců.

Všechno začalo silným deštěm, který byl podle místních obyvatel neobvyklý, ale přesto nedostatečně vypovídající o hrůze, která teprve přijde. Dne 20. února 2010 se však k němu přidala prudká atlantická bouře a výsledkem byla katastrofa.

Ženu a dítě mu vzalo bahno

Bouře ve spojení s deštěm uvolnila na svazích ostrova obrovské půdní bloky, které začaly sjíždět do údolí. Blesková bahenní povodeň se v několika vteřinách zmocnila na silnicích jedoucích aut a znemožnila jejich řidičům jakoukoli smysluplnou reakci.

Madeiřan Norberto Castro přijížděl se svou ženou a dítětem právě do Funchala, když jeho vůz naplno zasáhla povodeň, o které do té chvíli nevěděl.

"Auto najednou začalo po silnici volně klouzat a já jsem viděl, že nad ním ztrácím kontrolu," vyprávěl později anglickému deníku The Guardian. "Řekl jsem své ženě, ať s dítětem raději vystoupí. Pak už jsem je jenom zahlédl, jak bojují s proudem, a jednoho muže, který se jim snažil pomoci. Všechny to spláchlo a odplavilo pryč."

Tělo jeho pětiletého syna bylo o den později nalezeno zachycené v tyčkách plotu, jímž se povodeň provalila, jeho ženu a muže, jenž jí chtěl zachytit, už nikdo nikdy neviděl.

Přívalový liják, který se spustil na Madeiru, nepamatoval tento ostrov, proslulý celoročním příjemným slunným počasím, desítky let. Z nebe se valily proudy vody a byl to teprve začátek.

Z metropole se stalo město duchů

Ostrov Madeira tvoří vyhaslá sopka vystupující z Atlantského oceánu asi 580 kilometrů západně od pobřeží Maroka. Celý povrch ostrova je proto hornatý, strmé svahy se tu střídají s hlubokými údolími a není mnoho míst, kde by se dalo chodit po rovině. Terén tak při nečekané pohromě znásobil sílu vody, která se v kaskádách prudce valila z kopců, strhávala půdní povrch a bleskově proměňovala rokle v bouřící řeky plné vzedmutého bahna.

Bouře a blesková povodeň okamžitě zničila cesty i komunikační spojení - elektrické vedení bylo zpřetrháno, mobilní signál zmizel, pevné telefonní linky byly přerušeny. Lodím znemožňovalo přistání prudké vlnobití, letiště muselo být okamžitě uzavřeno. Ostrov, jenž pro řadu Evropanů znamenal každoročně dovolenkový ráj, se dočasně ocitl zcela odříznutý od světa.

V madeirské metropoli Funchal vyvolala největší škody hlavní řeka, která za normálních okolností protéká městem "zkrocená" regulací a vyzděnými břehy. Při bouři se z jejích břehů okamžitě vylily vlny kypícího kalu a bahna, které zaplavovaly okolí, strhávaly mosty a ničily domy.

„Z Funchalu se stalo město duchů. Kanály a stoky nepojmou všechno, co se na město valí z kopců, ty tuny bláta a vody. V jednom kuse přetékají," sdělovala britské BBC přímo z místa turistka Cathy Sayersová. 

Voda a bahno se tak z řeky dál roztékaly po obou hlavních nábřežních ulicích Rua 31 de Janeiro a Rua 5 de Outubro, vedoucích podél ní, a z nich pak dál do sousedních ulic se svažitým sklonem.

"Čím nižší byl svah, tím horší to bylo. Nejhůř povodeň zasáhla pobřeží, kde to vypadalo, jakoby se moře zvedlo a spolklo přístavní promenádu i restaurace podél ní. Z automobilů bylo vidět jen jejich střechy. Všechny bary i obchody byly zaplaveny," popisoval apokalypsu The Guardian.

"Poslední opravdu velká bouře zasáhla Madeiru v roce 1993, ale tohle bylo horší. Řekli nám, že pršelo tempem tři palce (něco přes 7,5 centimetru, pozn. red.) vody za hodinu. Nové BMW jsem viděl odplouvat ulicí," uvedl jeden z hotelových manažerů na Madeiře.

Katastrofa si nakonec vyžádala životy 42 lidí, dalších víc než sto bylo zraněno. Podle portugalské vlády šlo o nejhorší tragédii na ostrově za bezmála sto let.