Historie ohňostrojů: K Silvestru patří krátce, na začátku byl obyčejný bambus

Pokud některý historický film zobrazí dobu před rokem 1830 a ukazuje, jak šlechta pozoruje barevné ohňostroje, které vypadají zcela jako ty dnešní, trochu tak trůvrci vodí diváky za nos. Ohňostroje si lidstvo užívá už sice skoro dvě tisíciletí, až do devatenáctého století ale vypadaly poněkud jinak, než jak je lidé znají dnes. Měly totiž jednu jedinou barvu - a právě ta je dnes na obloze při ohňostroji k vidění velmi málo.

K Novému roku i Dni nezávislosti. Prohlédněte si nejkrásnější ohňostroje světa

Na počátku všeho stály dělobuchy z bambusu. „Mnoho historiků se domnívá, že jakýsi prapředek ohňostrojů byl vymyšlen ve druhém století před naším letopočtem ve starověkém čínském Liuyangu. Předpokládá se, že prvními "rachejtlemi" byly stonky bambusu, které při vhození do ohně s třeskem explodovaly díky vzduchovým kapsám v rostlině," uvádí web Americké asociace pyrotechniků.

Duchové, třeste se!

Číňané věřili, že tyto přírodní rachejtle zaženou zlé duchy a bambusy tak házely do ohně u příležitosti oslav nového roku. Stejný národ o pár stovek let později umění ohňostrojů zdokonalil. A svou roli opět sehrály bambusy. „Někdy mezi sedmým a desátým stoletím našeho letopočtu čínští alchymisté smíchali dusičnan draselný, síru a dřevěné uhlí, díky čemuž vznikl černý prášek s konzistencí vloček. Šlo o vůbec první střelný prach. Následně se tento prach nasypal do bambusových větví a zapálil - a tak světlo světa spatřil vůbec první ohňostroj," shrnuje web Americké asociace pyrotechniků.

Čínský vynález měl přesto od současných ohňostrojů poměrně daleko. „Za prvé je potřeba říct, že vynález střelného prachu byl spíše náhodným objevem, a nikdo chemikálie nemíchal za účelem vynálezu ohňostroje. A i když už byla sloučenina na světě, první čínský ohňostroj měl k těm současným daleko. Tuby, ať už bambusy nebo později papírové rule plněné střelným prachem, se nevystřelovaly do vzduchu jako dnes, ale házely do ohně. Podstatou ohňostroje nebyly žádné barevné obrazce, ale série hlučných výbuchů, které měly zaplašit zlé duchy," upozorňuje web muzea Smithsonian.

Radovánky pro šlechtu

Za to, že dnes mohou lidé pozorovat ohňostroje v podobě krásných obrazců na nebi, vděčí paradoxně něčemu, co stálo množství lidí život - válkám. Když se říše rozvíjely, samozřejmě musely o nová území bojovat. „Kolem roku 1200 Číňané sestavili první děla, přičemž na odpálení projektilů k nepřátelům začali používat střelný prach. Vojenské využití směsi a poznání toho, jak lze odpálit pomocí střelného prachu cokoliv do vzduchu, ovšem vedlo i k něčemu opravdu krásnému - prvnímu ohňostroji na nebi," shrnuje web muzea Smithsonian.

Když evropské mocnosti ve středověku začaly pronikat mimo jiné do Asie, ať už šlo o misionáře, diplomaty, nebo vojáky, mezi poklady a znalosti, které si dovezli domů, nechyběly ani ohňostroje. Tuto zábavu si okamžitě oblíbila šlechta. „S ohromnou radostí nechala odpalovat ohňostroje při různých oslavách a slavnostech, aby světlo z nich ozářilo impozantní paláce," připomíná web Americké asociace pyrotechniků.

Nový rok? Prázdné ulice a ticho. Města se bojí pandemie a odkládají ohňostroje

Jako vůbec první panovník si v roce 1486 nechal ohňostroj na svatbě odpálit anglický král Jindřich VII. Začaly se ale používat také k oslavám vojenských vítězství či korunovací panovníků. „O ohňostroje se starali muži, kterým se přezdívalo zelení mužíčci - to kvůli jejich ochranným oblekům zelené barvy. Před tím, než připravili nebeskou show, většinou bavili shromážděné davy vtipným povídáním. Lidé si jejich mistrovství cenili, popravdě šlo ale o extrémně nebezpečné povolání," shrnuje web muzea Smithsonian. Středověcí ohňostrůjci totiž na rozdíl od těch dnešních velmi často končili vážně zranění, zohavení, či dokonce mrtví. O bezpečnosti totiž nemohla být ještě příliš řeč.

Králové si však ohňostroje opravdu zamilovali. „Ohňostroj, který byl odpálen na počest korunovace krále Jakuba II. byl údajně tak úžasný, že král za něj ohňostrůjce povýšil do rytířského stavu. A car Petr I. Veliký si zase k oslavě narození svého syna vyžádal pětihodinovou ohňostrojnou show," zmiňuje web LiveScience.

Jakkoliv ovšem ohňostroje středověký lid fascinovaly, od těch dnešních měly stále ještě daleko. Už se sice objevovaly obrazce na nebi, pozorovat je dlouho ale muselo být svým způsobem nudné - měly totiž jednu jedinou barvu. „Až do roku 1830 byly ohňostroje pouze oranžové," připomíná web LiveScience. Panovníci si proto vyžádali, aby skladatelé doplnili ohňostroj hudbou. A tak vznikla například slavná Hudba k ohňostroji od velikána Georga Friedricha Händela.

Evropští Číňané

Když se ohňostroje dostaly do Evropy, jeden evropský národ si je oblíbil více, než kterýkoliv jiný. Italové. Ti se do umění ohňostrojných show zamilovali natolik, že na starém kontinentu na sebe vzali podobnou roli, jakou v celosvětovém měřítku hráli Číňané. Začali totiž ohňostroje zdokonalovat. Konec konců, je to zásluha právě tohoto národa z Apeninského poloostrova, že se na nebi nakonec objevila i jiná barva. „Vytvoření jakékoliv barvy na obloze znamená, že musí být použita trochu jiná chemická sloučenina. V roce 1830 začali Italové experimentovat a naučili se tak vyrábět ohňostroje i jiné barvy, než oranžové, navíc vynalezli i různé tvary," upozorňuje server LiveScience.

Od devatenáctého století tak díky Italům získaly ohňostroje prakticky svojí dnešní podobu. Mimochodem, Itálie dodnes zůstává jedním ze světových lídrů, co se výroby směsi pro ohňostroje týče.

Novoroční bum

Zatímco dnes si lidé ve velké míře ohňostroje spojují s oslavami konce starého roku a příchodu nového, v Evropě je ve skutečnosti tato tradice poměrně nová. A jak vznikla, je relativně obestřeno záhadou.

Pravdou je, že prvopočátky ohňostrojů se pojí s oslavami nového roku. Vždyť Číňané házely bambusy do ohně jako dělobuchy právě při vítání nového roku v domnění, že rychot odežene zlé duchy. Jenže když si Evropané ohňostrojné umění přivezli na svůj kontinent, s novým rokem jej nijak nespojovali. Naopak, ohňostroje se sice staly prostředkem k oslavě různých událostí, nový rok k nim ale rozhodně nepatřil. Američané si pak ohňostroje na počátku spojili také s něčím úplně jiným, než se Silvestrem - konkrétně s Dnem nezávislosti.

Medvídě versus nafukovací sob. Boj zvířete s vánoční dekoraci je hitem internetu

Když se ve 20. století většina monarchií v Evropě rozpadla a vznikly republiky, i ohňostroje tak trochu zlidověly. Už nebyly pouhou zábavou pro šlechtu, ale také divadlem pro "obyčejný" lid. Ani to však ještě neznamenalo silvestrovskou slávu. Naopak, barevné obrazce na nebi se stále používaly k jiným oslavám. V bývalém Československu například pamětníci vídali ohňostroje u příležitosti různých politických oslav, třeba únorového komunistického převratu.

Nedílnou součástí Silvestra začaly ohňostroje být až koncem 20. století - a zejména pak s příchodem nového milénia. Třeba i obří ohňostroj na počet nového roku v Londýně byl poprvé odpálen právě až v roce 2000.

Otázkou nyní je, zda tato relativně nová tradice přetrvá. Stále více lidí si totiž začíná uvědomovat negativní dopady ohňostrojů na zvířata, která se bojí hlasitých ran, i na životní prostředí - i ohňostroje sice za dobu existence prošly výraznou modernizací, ještě stále však jde o chemikálie, které lidé odpalováním rachejtlí vypouští do ovzduší. Ve velkém novoroční ohňostroje poznamenala i koronavirová pandemie. Jelikož jejich odpalování většinou bývá příležitostí k velkým shromážděním, mnoho států je už podruhé ruší v rámci protipandemických opatření.