Dne 15. srpna 1963 se ve věznici Craiginches ve skotském městě Aberdeen odehrával ponurý obřad, jemuž podobný se v tomto městě konal naposledy v roce 1891.

Z cely vyvedli bledého jedenadvacetiletého, trochu oplácaného a citově labilního mládence. Dovedli ho k popravčí místnosti, kde mu kat Harry Allen navlékl na hrdlo oprátku. Před věznicí se shromáždil dav asi 200 lidí, který čekal na vykonání rozsudku, vyneseného dne 25. července 1963 vrchním soudem v Aberdeenu. Henry John Burnett byl pro vraždu námořníka obchodního loďstva Thomase Guyana odsouzen k trestu smrti.

Při prohlídce bytu Karla Denkeho čekala policisty hrůzná podívaná
Postrach tuláků. Pruský kanibal vraždil bezdomovce, jejich maso jedl i prodával

Guyanova matka Jeanie pro něj žádala o několik dní dříve milost. "Dokážu ve svém srdci Henrymu Burnettovi odpustit. Podepíšu petici (za udělení milosti, pozn. red.). Nemyslím si, že by měl Henry Burnett viset. Nechci se mstít. Jeho smrt mi mého Toma nevrátí," řekla novinářům.

Nepomohlo to. "Za záhubu záhuba," zdůvodnil soudce svůj přísný verdikt. Harry Allen tak dokončil v polovině srpna 1963 svou práci.

Uzavřel se příběh jednoho milostného karambolu, celkem typického pro mladé lidi, bohužel však provázeného mimořádně tragickým vyvrcholením. Henry John Burnett se stal posledním odsouzeným ve Skotsku, na němž byla vykonána poprava. V listopadu roku 1965 byl trest smrti v celé Británii zrušen.

Problémové manželství

Všechno začalo v únoru roku 1957 trochu zbrklou svatbou. Teprve osmnáctiletou atraktivní dívku Margaret Mayovou si bral o něco starší námořník Thomas Guyan. Byli mladí, byli zamilovaní, ale na manželství přece jen ještě nezralí. Ze začátku neměli ani kde bydlet, nakonec se přestěhovali do bytu v prvním patře domu v aberdeenské ulici Jackson Terrace, který vlastnila Margaretina babička Annie Hendersonová.

V září 1958 se narodil manželům první syn, v únoru 1961 druhý, jenže v tu dobu už to v rodinném životě pořádně skřípalo - a otcem druhého dítěte nebyl Thomas. Přišel na to jednoduchým odečtem, kdy si spočítal, že dítě bylo počato v době, kdy byl na moři.

Anatolij Onoprienko po zatčení
Říkali mu Terminátor. Vraždil celé rodiny, jedna oběť se mu ale vryla do paměti

Takovou věc dokáže unést málokterý muž, takže na denní pořádek života mladé rodiny se dostaly hádky a výčitky. Po roce měla Margaret Mayová Guyanová svého muže dost a začala se bavit s právníky o rozvodu. Její muž však toto řešení odmítal.

Margaret zřejmě myslela v té době svůj odchod vážně, a aby jej mohla realizovat, potřebovala se postavit na vlastní nohy. V prosinci 1962 si proto našla práci v továrně na zpracování ryb, kde padla do oka dalšímu mladému horkokrevnému muži - jedenadvacetiletému Henrymu Johnovi Burnettovi.

Richard Speck před soudem
Za noc zavraždil osm sestřiček, přežila jediná. Peklo sledovala pod postelí

Margaret, která byla právě v situaci, kdy měla plné zuby manžela, se nadbíhání nového nápadníka nebránila. Ten rychle propadl pocitu, že potkal životní lásku, a nedocenil, že si přes něj možná jen řeší problémy se svým mužem. Nový vztah v každém případě započal a pokračoval, takže do května 1963 se mladá žena odstěhovala se svým mladším synem z dosavadní adresy v Jackson Terrace u své babičky a nastěhovala se k Burnettovi na adresu Skene Terrace.

Nůž pod krkem

Mladá žena poměrně rychle zjistila, že si ve vztahu příliš nepomohla. Burnett byl nejistý, vnitřně přesvědčený, že je pro Margaret nezajímavý a že ho opustí, současně však neochotný něco takového připustit. Řešil to tím, že když odcházel, zamykal ji doma.

Taková situace samozřejmě nebyla dívce vůbec po chuti, a když se 31. května náhodně setkala se svým "zapuzeným" mužem, souhlasila, že se k němu vrátí. A nehodlala to odkládat.

Sharon Tateová
Chcípneš a mě to vůbec nemrzí! Před 50 lety zavraždili Sharon Tateovou

Kolem čtvrté odpoledne se vrátila do Burnettova bytu na Skene Terrace, aby sobě a synovi sbalila věci, a jako morální podporu si s sebou vzala rodinnou přítelkyni Georginu Cattanaghovou. Tušila, že odchod od Burnetta nebude úplně jednoduchý, ale se situací, která nastala, asi přece jen nepočítala.

Jakmile mladíkovi oznámila, že odchází, bylo zle. "Ty mě neopustíš!" usoudil otřesený Henry Burnett, odtrhl svou partnerku od její kamarádky a s nožem pod krkem ji zatáhl do domu, kde se s ní zamkl.

Šokovaná Cattanaghová začala bušit do dveří a prosila ho, aby Margaret pustil. O několik minut později Burnett nahlédl, že to, co dělá, asi opravdu nemá smysl. Odemkl, vyrazil ze dveří jako smyslů zbavený a utíkal ulicí pryč. Cattanaghová rychle vběhla do domu, aby se podívala, co se stalo s její kamarádkou. Oddechla si. Margaret byla vyděšená, ale živá a relativně nezraněná.

Ke slovu přišla brokovnice

Obě ženy se i s dítětem vrátily do bývalého Margaretina bytu na ulici Jackson Terrace. O to, kam utíkal Burnett, se v tu chvíli nějak nestaraly, pravděpodobně doufaly, že jeho prvotní hysterický afekt pomine.

Jenže mladík se tak jednoduše neuklidnil. V nastalé citové krizi potřeboval s někým mluvit, proto zamířil do práce za svým bratrem Frankem. Ten se duševního stavu svého sourozence trochu polekal a vybídl ho, ať jde radši na policii. Jenže v Burnettovi v tu chvíli už zrála touha po pomstě. Svého bratra nevyslyšel. Místo toho se vydal k němu domů, protože věděl, že Frank vlastní brokovnici.

Donald Neilson a Lesley Whittleová
Zločin, který šokoval svět: Dívku unesl z pokoje a nahou nechal zemřít v šachtě

Frankova žena později vypověděla, že odmítla svému švagrovi zbraň vydat, jenže ten už nebral na nic ohledy. Ženu odstrčil, násilím vypáčil zamčený sekretář a brokovnici i s náboji prostě ukradl. Pak zmizel. Šel na autobus, který by ho dovezl k jeho partnerce.

V bytě na Jackson Terrace se mezitím znovu sešla celá rodina, Margaret, její muž Thomas Guyan, děti a na kus řeči zůstala i Georgina Cattanaghová, aby pomohla znovu se hledajícím manželům s prvními krůčky.

Městečko Elmendorf ve vyprahlém Texasu působí dodnes tísnivým dojmem
Říkali mu Aligátoří muž. Povraždil několik žen, jejich těly měl krmit "mazlíčky"

Byla to Cattanaghová, kdo si všiml rozpáleného Burnetta jako první. Rychle mu vyběhla v ústrety: "Neblázni, dovnitř nemůžeš!"

Možná by situaci zvládla, jenže to už z bytu vyšel i Thomas Guyan. Slyšel povyk a chtěl vědět, co se děje. Když otevřel dveře z kuchyně, stál přímo tváří v tvář Burnettovi s namířenou puškou.

Třeskl výstřel. Guyan padl, zasažený z bezprostřední blízkosti do obličeje. Burnett znovu vtrhl do bytu a vytáhl vyděšenou Margaret ven. Když ji táhl z domu po schodech dolů, vykoukl chlapec ze sousedního bytu, ale pohrůžka zbraní ho rychle zahnala zpátky.

Nyní už únosce odtáhl mladou ženu až ke garáži na nedaleké silnici Seaforth, kde právě do nádrže svého vozu doléval benzín pozdější svědek John Innes Irvine. Burnett mu opět za použití hrozby zbraní auto ukradl a zamířil jím na sever.

V té době však už policie dostala o šílícím mladíkovi hlášení a auto sledovala. Když ho asi po patnácti mílích odstavil a vystoupil, dva policisté ho na místě zatkli. Tentokrát už nekladl žádný odpor.

Soud bez milosti

Burnettův obhájce se snažil obměkčit soud poukazem na jeho duševní stav a na to, že mladík jednal v afektu. U soudu se objevili i Burnettovi rodiče, jeho matka se zhroutila přímo v soudní síni. Porota však byla nemilosrdná a po třídenním soudním jednání a pouze pětadvacetiminutovém posouzení důkazů vynesla nejvyšší trest. Nepomohlo ani to, že jeho rodiče a dokonce i matka oběti požádali pro něj o milost.

Hotel Vilina Vlas smutně "proslul" během srbsko-bosenské občanské války jako zadržovací tábor, v němž srbští vojáci denně znásilňovaly stovky zajatých bosenských žen. Na internetu běží petice, která žádá o vyřazení tohoto hotelu z turistických nabídek
Srbské úřady lákají do hotelu, kde se vraždilo a znásilňovalo. Lidé jsou v šoku

Také Margaret se nakonec postavila za Harryho a prohlásila. "Mé srdce je s ním. Lidé si mohou říkat, co chtějí, ale já Harryho stále miluji."

Několik dní před popravou jí odsouzený napsal poslední dopis. "No, lásko, možná se jednou budeš ptát, proč jsem tě tehdy ve Skene Terrace nezabil. Víš, bylo to proto, že jsem tě miloval. Mohl jsem tě zabít, kdybych chtěl, šlo by to snadno. U soudu říkali, že jsem v té době šílel, ale to je jen hromada žvástů. Přesně jsem věděl, co dělám."