Kliknutím zvětšíteJmenovala se Alžběta Charlotta Orleánská, známější je ovšem pod jménem Mademoiselle de Chartres - a v oblasti bývalého Rakouska-Uherska vstoupila do dějin především jako matka císaře Františka Štěpána Lotrinského, manžela Marie Terezie.
Přestože byla už od dětství svéhlavá a neměla problém prosadit si svou, jelikož žila na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, její život se nakonec řídil tím, co chtěli muži kolem ní. A právě muži, které milovala, jí připravili mnoho trápení. Z politických důvodů se musela vdát pod svou úroveň, a kvůli sňatku vlastního syna byla zase donucena vzdát se země, kvůli které kdysi vzniklo její politické manželství. Mademoiselle de Chartres zemřela 23. prosince před 277 lety.
Pokud se někdo umí dobře narodit, byl to rozhodně případ Alžběty Charlotty. Na svět totiž přišla jako neteř legendárního francouzského Krále Slunce, Ludvíka XIV. Přestože žila v bohatství a nárokovala si titul princezny z královského rodu, minimálně ze strany svých rodičů si příliš lásky neužila.
„Jejího otce, vévodu Filipa I., po smrti jeho první manželky přinutil k manželství s Ažbětinou matkou jeho bratr Ludvík XIV. Ten svého mladšího bratra zároveň držel co nejdál od jakékoliv politické moci. O Filipovi, který byl fanouškem zženštilého extravagantního oblečení, se říkalo, že spíše než své manželky a děti upřednostňuje mužské favority," shrnuje oficiální web zámku ve Versailles.
Ze své nejmladší dcery Alžběty Charlotty tak příliš radost neměl - zvláště poté, co se ukázalo, že po matce zdědila vynikající "vyřídilku" a velmi přímo a nahlas říká své názory - což byla vlastnost, která se u žen v sedmnáctém století příliš necenila.
Svatební hosté v černé
Alžběta Charlotta ovšem vyrostla do krásy, a když se k tomu připočítal její rodokmen, bylo jasné, že se navzdory své povaze stane velmi žádanou nevěstou. Ukázal to už případ jejích starších sester - jedna se provdala za španělského krále, druhá za sicilského panovníka. Princeznina matka Liselotta si tak umínila, že stejně výhodně se provdá i její nejmladší dcera. Nebyla to nereálná myšlenka, Mademoiselle de Chartres byla v té době jednou z nejžádanějších evropských nevěst.
Jako ženich přicházel v úvahu císař Josef I. Habsburský či anglický král Vilém III. Oranžský. Ani v jednom případě ovšem sňatek nedopadl. Liselottě to ovšem nevadilo, stejně nejvíce toužila po tom, vidět dceru u oltáře s někým z francouzské královské rodiny. Právě na tomto přání si ale nakonec vylámala zuby.
„Král Ludvík XIV., který měl množství nemanželských a tedy nelegitimních potomků se svými milenkami, navrhl sňatek se svým synem Ludvíkem Augustem, vévodou z Maine, jehož matka byla jeho oficiální milenka Madame de Montespan. Z tohoto návrhu nakonec ale velmi rychle sešlo, protože král narazil na zuřivý odpor matky Alžběty Charlotty, která mimomanželskými potomky opovrhovala, o to víc, že již předtím musela velmi neochotně souhlasit s tím, aby se její syn oženil s dcerou Madame de Montespan. V případě Alžběty Charlotty byla proto ochotná za každou cenu zabránit tomu, aby se její "čistokrevná" dcera provdala za nemanželského potomka, byť syna francouzského krále," zmiňuje francouzský server Le Forum de Marie-Antoinette.
Jenže svým přebíráním ženichů nakonec Liselotta dostala Alžbětu Charlottu do situace, kdy jí byl sňatek nařízen takzvaně befelem. V roce 1697 byla Smlouvou z Rijswijku ukončena takzvaná Válka o falcké dědictví. Jedním z důsledků konfliktu bylo i to, že Ludvík XIV. musel vrátit Leopoldu Josefovi Lotrinskému, synovi lotrinského vévody Karla V., zpět Lotrinské vévodství, které léta Francie ovládala.
Králi Slunce se to samozřejmě příliš nelíbilo, jinou možnost ovšem neměl. Stejně tak ale uvažoval, jak zařídit, aby ani po navrácení Lotrinského vévodství neztratila Francie v oblasti vliv. Řešení nakonec našel v propojení lotrinského panovnického domu a vládnoucí francouzské panovnické dynastie. Zajistit ho měla jeho krásná neteř Alžběta Charlotta.
Mademoiselle de Chartres, která původně toužila po sňatku s panovníkem některé významné evropské říše, se tak chtě nechtě musela na zámku ve Fontainebleau, vybavená opravdu velkorysým věnem od Ludvíka XIV., provdat za Leopolda Josefa Lotrinského, vládce malého vévodství. Zklamaná byla její matka Liselotta, a mnoho lidí z jejího okolí tvrdilo, že si vzala muže, který stál společensky hluboko pod ní. Veřejné opovržení nad tímto svazkem nakonec zašlo tak daleko, že velká část svatebních hostů dorazila na obřad ve smutečním oblečení.
Šťastná léta
Přes počáteční nelibost ovšem nakonec manželství Alžběty Charlotty všechny kolem překvapilo. Žena, která byla provdána pod svou úroveň, se totiž dočkala opravdového manželského štěstí. „Její politické manželství se záhy proměnilo na svazek plný opravdové lásky, což bylo v dané době skutečně výjimečné. Alžběta Charlotta přivedla svému muži na svět celkem čtrnáct dětí," shrnuje server Le Forum de Marie-Antoinette.
Mateřství Alžbětu Charlottu opravdu naplňovalo. „Sama se aktivně zapojovala do péče a výchovy svých dětí, což bylo v daném období rovněž velmi nezvyklé," doplňuje server Le Forum de Marie Antoinette.
Vévoda a vévodkyně si kromě manželského štěstí navíc užívali i přízeň svých poddaných v Lotrinsku. „Leopold ve vévodství, zničeném mnoha válkami, udělal vše proto, aby začala vzkvétat ekonomika, umění a řemesla. Tato snaha jej učinila velmi oblíbeným, a stejně populární byla i jeho manželka Alžběta Charlotta, která byla známá svou štědrostí, vrozeným smyslem pro obchod a politiku a stejně tak svým vkusem. Na dvůr, který manželé založili, na její pozvání dorazili nejlepší hudebníci, architekti a malíři, díky čemuž mohl brzy konkurovat dvorům ve Versailles či Vídni," shrnuje server Le Forum de Marie Antoinette.
Úplně všechno sice ideální nebylo - většina dětí Alžběty Charlotty zemřela kvůli různým nemocem v poměrně raném věku, navíc si její manžel v jednu dobu přivedl do společného paláce svojí milenku - celkově ale mohla bývalá Mademoiselle de Chartres o létech v Lotrinsku říct, že byla její nejšťastnější.
Největší zrada
V roce 1729, po náhlé smrti svého manžela, se dokonce Alžběta Charlotta v Lotrinském vévodství stala regentkou. Její nejstarší syn, František Štěpán, v tu dobu pobýval ve Vídni, a k Lotrinsku nechoval bližší vztah, a tak byla země v rukou jeho matky. Ta nadále pokračovala v jejím zvelebování a obyvatelé ji nadále měli rádi.
I proto zažila asi největší otřes svého života, když jí bylo oznámeno, že o milovanou zemi přijde. Stejně, jako když jí kdysi její strýc Ludvík XIV. nařídil, že se musí provdat za lotrinského vévodu, ani tentokrát se nemohla nijak vzbouřit. Vše bylo o to horší, že jí nůž do zad bodl její milovaný syn František Štěpán. Ten se totiž zamiloval do budoucí habsburské panovnice Marie Terezie, a aby jejich sňatek přijaly okolní země, bylo rozhodnuto, že Lotrinské vévodství bude navráceno do rukou Francie - a ta naoplátku nebude bránit Františkovu sňatku.
Byť se o to Alžběta Charlotta snažila, František Štěpán si svazek s Marii Terezií vymluvit nedal, a tak musela bývalá Mademoiselle Chartres Lotrinské vévodství, které kdysi pomáhala vypiplat, opustit. Jelikož si se svou snachou příliš nesedly, a i vztahy se synem byly po sporu ohledně jeho ženitby napjaté, musela se Alžběta Charlotta vrátit do rodné Francie.
Od té chvíle už se jí příliš nedařilo. I její druhý syn, Karel Alexandr Emanuel, se k její nelibosti zamiloval do ženy z Vídně, sestry Marie Terezie. A její nejmladší dcera Anna Charlotta, se zase stala abatyší poté, co se Mademoiselle de Chartres nepovedlo vyjednat její sňatek s francouzským králem Ludvíkem XV. „Unavená životem plným nečekaných zvratů, poznamenaná četnými těhotenstvími, někdejšími nevěrami jejího milovaného manželka a později zase smutkem, který jí způsobily vlastní děti, zemřela koncem roku 1744," uzavírá server Le Forum de Marie-Antoinette.
21
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
