Kliknutím zvětšíte„Ale říkaly jsme si, že to nevadí, že pojedeme do Kyjeva a budeme ošetřovat v nemocnici a mít děti s sebou,“ vypráví Táňa.
Jenže hned mezi prvními cíli Rusů se ocitla právě zdravotnická zařízení, tím jejich plány padly. Když začaly na jejich město dopadat ruské rakety a ruští vojáci zničili také most do Oděsy, narychlo popadly děti a pár věcí a rozhodly se utéct. Nejdříve chtěly putovat přes Ukrajinu do Lvova a odtud do Polska. „Jenže když jsme ve zprávách viděli, jak Rusové zabíjejí i prchající maminky s dětmi, rozhodly jsme se rychle odjet do nedaleké Moldávie,“ líčí žena.
Na hranicích panoval velký zmatek, ona navíc neměla pro sebe ani své děti pasy. „Nenapadlo mě je vzít, když jedu v rámci Ukrajiny na návštěvu k sestře. Tehdy byl ještě klid a nic se nedělo,“ vysvětluje. Obě se navíc bály, že by je coby zdravotnice nemuseli ze země pustit. Dětem proto vyrobily na ručičky cedulky se jmény, daty narození a kontakty na dědečka a babičku na Ukrajině a kontaktem na příbuzného v Brně.
Přes Moldavsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko se dostaly do Česka, kam zamířily za příbuzným, jenž pracuje na brněnské Masarykově univerzitě. Ten jim pomohl sehnat pronájem staré garsonky v paneláku na pražském sídlišti v Praze 4. Do té doby spaly i s dětmi namačkány na jedné posteli v brněnské ubytovně. Mezitím také složitě doputovaly do Česka pasy Táni a jejích dvou dětí.
„Když z Kyjeva prchala moje teta za dcerou do Paříže, vzala i naše doklady a poslala mi je,“ líčí žena.
Hromadící se problémy
Vše vypadalo na šťastný konec, začala ale spousta problémů. Jelikož se sestry dohromady starají o čtyři malé děti, nemohly chodit na jazykové kurzy ani pracovat a docházejí jim peníze na bydlení. V Česku budou brzy 150 dní, kdy Ukrajincům zaniká nárok na státem hrazené zdravotní pojištění. „Chápeme, že za tu dobu se již dá najít práce a začít si vydělávat. Jenže co mají dělat ženy na mateřské?“ přemítá dětská lékařka Táňa.
„Situace Ukrajinek s malými dětmi podobně jako ukrajinských seniorů je složitá a opakovaně upozorňujeme, že je pro ně komplikované být aktivní na trhu práce,“ uvedla ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová. Doporučuje kapacitně omezené adaptační skupiny i s hlídáním dětí nebo kurzy češtiny online.
„Někdy si ukrajinské uprchlice hlídají děti navzájem, ale není to systémové. Je potřeba směřovat státní podporu tak, aby tu mohly důstojně žít,“ dodává Faltová. Upozorňuje nicméně, že ukrajinští migranti jako Táňa, kteří pečují o děti do sedmi let, si zdravotní pojištění ani po 150 dnech hradit nemusí.
Aby mohly začít pracovat a dostaly se z finančních problémů, obě sestry se usilovně snažily najít v Praze 4 od září třem tříletým synům školku a šestiletému chlapci pak školu. Když se jim to po mnoha peripetiích podařilo, začala si sousedka z domu stěžovat na jejich syny, že ji ráno budí.
„Chtěly jsme jí vyhovět a každý den brzy ráno s dětmi spěchaly ven a snažily se být co nejvíce pryč. Jenže nic nepomohlo, sousedka si stěžovala dál a smlouvu nám už neprodlouží. Máme sice školku, ale od půlky září jsme bez bytu,“ vypráví maminka dvojčat a do očí se jí ženou slzy.
Marné hledání podnájmu
Sehnat jiné bydlení v lokalitě se jim nedaří, nikde prý nechtějí do podnájmu čtyři malé děti. „Situace pro dvě samoživitelky v Praze je těžko udržitelná. Metropole je plná, stejně jako střední Čechy. Nadějnější je situace v regionech, například v Olomouci a okolí,“ popisuje Magda Faltová.
„Ale samozřejmě to není tak snadné, že by někam přišly a někdo by jim řekl, kde přesně by mohly bydlet a dát děti do školy a školky,“ dodává.
Nedávné příběhy o lidech v nouzi vyvolaly mezi čtenáři Deníku mimořádnou vlnu solidarity. Redakci prakticky okamžitě zaplavily zprávy, v nichž lidé nabízeli pomoc. Všem zapojeným moc děkujeme.
Víte, že?
Pošlete kontakt, pomůžeme. Příběhy lidí v nouzi spustily obří vlnu solidarity
Zjistěte více o Deníku
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
