Předchozí
1 z 5
Další

Martin Šábrt.Martin Šábrt.Zdroj: se souhlasem Martina Šábrta

Zatímco jiné sportovce přivedli k pravidelnému pohybu rodiče nebo prarodiče, u Martina je zdroj poněkud jiný. „K volejbalu jsem se dostal přes spolužačku na základní škole celkem náhodou. Bylo to v páté třídě a vždy na hodinách tělesné výchovy jsme si společně házeli o volných chvílích míčem a sem tam jsme zkoušeli míč odbít volejbalovou technikou. Jednoho dne se mě zeptala, jestli bych to nechtěl zkusit, že na amatéra mi to celkem jde. Tak jsem do toho šel,“ vzpomíná na své první volejbalové kroky.

Martin Šábrt.Martin Šábrt.Zdroj: se souhlasem Martina Šábrta

Volejbal nebyl jediným sportem, který Šábrt v minulosti vyzkoušel. „Byl jsem takový ten typ toho kluka, který to měl se sportem tak, že na co sáhnul, tak mu šlo. Sport byl od malička mým velkým koníčkem. V pěti letech jsem hrál hokej za HC Vlci Jablonec nad Nisou. Po dvou letech jsem přešel na plavání a po odstěhování do Liberce jsem začal dělat lehkou atletiku, kterou jsem dělal čtyři roky. Do toho jsem zkusil stolní tenis a pak jsem objevil volejbal, u kterého jsem dodnes,“ vyznává se.

Martin Šábrt.Martin Šábrt.Zdroj: se souhlasem Martina Šábrta

„Když jsem ve 12 letech přišel na svůj první volejbalový trénink, byl jsem dost nervózní. Začínal jsem ve Volejbalové akademii Dukly Liberec. O volejbale jsem v podstatě nic nevěděl. Ani to, že se hraje na tři “doteky“ a techniku jsem samozřejmě žádnou neměl,“ vybavuje si Šábrt při reminiscenci na volejbalové začátky. Martin nezapomněl ani na svého prvního trenéra. „Mým úplně prvním trenérem byl Josef Smolka mladší. Dlouholetý reprezentant, bývalý hráč Dukly Liberec. Má i velké zahraniční zkušenosti ať už hráčské nebo později trenérské. V době, kdy jsem začínal, se zrovna vrátil z trenérského působení ve Francii a právě rozjížděl Volejbalovou akademii tady v Liberci.“

Martin Šábrt.Martin Šábrt.Zdroj: se souhlasem Martina Šábrta

„Klub prošel velkými změnami. Vlastně, když jsem já začínal v roce 2012, tak se akorát nově rozjížděla Volejbalová akademie pro děti od 6 do 15 let. Do té doby na Dukle byl jen tým mužů a juniorů. Před několika lety se mimo jiné složil vůbec první ženský tým Dukly Liberec. Takže teď má Dukla zastoupení téměř ve všech kategoriích. Od úplně nejmenších, přes kadety/kadetky, juniory/juniorky až po výběr mužů a žen,“ popisuje Šábrt vývoj klubu. Martin podle svých slov vždycky zvládal učivo dobře. „Se školou jsem nikdy problém neměl. Vždy se našel čas, ať už po tréninku, nebo před ním se na další den naučit. Ačkoliv to bylo někdy náročnější z hlediska únavy, ale vždy jsem to zvládl,“ říká pyšně. „Byl jsem takový lepší průměr. Většinou jedničky dvojky, sem tam se objevila trojka z českého jazyka nebo matematiky. Ale kdybych měl říci, jaké předměty mi šly lépe, tak to byla asi angličtina a dějepis, který mě bavil. Nejhůř mi šla asi matematika a fyzika,“ vyjmenovává oblíbené i méně zábavné předměty ze základní školy. 

Martin Šábrt.Martin Šábrt.Zdroj: se souhlasem Martina Šábrta

Změnilo se něco pro Martina s příchodem na střední školu? „Pro mě toho moc nebylo. Až na takové ty klasické věci jako nový kolektiv a nové předměty asi nic zásadního. Měl jsem to štěstí, že jsem si vybral školu v Liberci, kde je denní výuka nejdéle do půl třetí, takže tréninky jsem stíhal v pohodě. Bavily mě celkově jazyky. Dále mi nevadila matematika a statistika. Mezi méně oblíbené jsem řadil účetnictví nebo elektronickou komunikaci,“ ohlíží se za předměty na střední škole. Co klasifikace a docházka? „Já jsem s tím nikdy problém neměl. Moji absenci kvůli volejbalu škola vždy tolerovala. Měl jsem dokonce i uvolnění z tělesné výchovy na střední škole, abych měl více času na učení na další den. Nabídli mi i studium v podobě individuálu, které jsem naštěstí využít nemusel.“