Prosazuje rodinnou terapii do zdravotnictví, především na poli psychosomatické medicíny. Společně s Ludmilou Trapkovou v Liberci založili také Institut rodinné terapie a psychosomatické medicíny. Chvála je člen Společnosti psychosomatické medicíny ČLS JEP, zakladatel a šéfredaktor Psychosomu, odborného časopisu psychosomatické medicíny. V rozhovoru pro Deník prozradil, jak působí koronavirová pandemie na psychiku člověka, nebo s čím pacientům může pomoci psychosomatická léčba.

close info Zdroj: Deník zoom_in

Jedním z následků covidové pandemie, je takzvaný postcovidový syndrom, o co jde? Jak může pomoci psychosomatická léčba, kterou se zabýváte?
Na hodnocení léčby postcovidového syndromu v psychosomatické medicíně je opravdu ještě příliš brzy. Zatím je takových pacientů málo, a věnují se jim kolegové z oborů, kam spadají podle převažujících symptomů. Týkají se kardiovaskulárních, zažívacích, dýchacích, imunitních a dalších potíží nebo jen celkové únavy. Na psychosomatické pracoviště se dostanou až mnohem později. Psychosomatická medicína bere v úvahu všechny podstatné vlivy: biologické, ale i psychické a sociální.

Jak velkou roli hraje stres a pocit bezmoci, který je často spojovaný s pandemií koronaviru, na vyvinutí nebo průběhu postcovidového syndromu?
Samozřejmě klíčovou. Stresová reakce organizmu nás má chránit, jsme-li náhle pod velkým stresem. Nároky prostředí jsou náhle velké, ať už fyzické nebo sociální, a s tím nutně i psychické. Pokud taková situace trvá krátce, je to užitečná adaptace. Když strach, pocit ohrožení a bezmoci trvá celé měsíce, organizmus je stresovou reakcí poškozován. Situace koronavirové pandemie, která trvá už rok a půl, vystavuje takovému nevhodnému stresu celou populaci.

Jak léčba psychologických a sociálních složek nemoci vypadá? S čím vším může pomoci?Jednoduše je třeba jim také věnovat pozornost. Nelze se zabývat bolestí a neptat se, jak ji člověk prožívá, jaký to má vliv na jeho bezprostřední sociální okolí a jak to mění jeho plány či jeho práci. Každá nemoc má přece vždycky nějaký kontext, okolnosti. V laboratorních výsledcích ani na zobrazovacích přístrojích odpovědi na takové otázky nenajdete. Klíčové pro psychosomatickou léčbu je rozšíření pohledu o význam a prožívání symptomů, na životní etapu a stav našich úkolů jako je třeba dospívání, rodičovství, prarodičovství. Ne každý je na takovou léčbu zvědavý.

Jak to myslíte?
Pravdivý pohled na vlastní život, na důsledky našich vlastních rozhodnutí i selhání, nebývá moc lákavý. Někdy je lepší stonat, než se dívat pravdě do očí. No a když se nemocný tímto směrem vydá, může se uzdravit i ze závažnější nemoci, jakou je třeba porucha imunity, dlouhodobé bolesti, poruchy funkcí nejrůznějších orgánů.

Proč není v České Republice psychosomatická léčba hrazena ze zdravotního pojištění, když má podle vás tak dobré účinky?
Dosud nemá schválené výkony lékařských výkonů odpovídající časové náročnosti takové léčby. Je to paradoxní situace. Jako nástavbový obor byla zařazena do vyhlášky o vzdělávání v roce 2013, máme již skoro 30 atestovaných lékařů z různých oborů, pacienti mají povinnost si platit zdravotní pojištění, ale léčba v případě psychosomatické nemoci jim není hrazena pojišťovnou. A to nemluvíme o nějaké malé skupině pacientů. Různé výzkumné práce z řady zemí se shodují v tom, že takových pacientů může být až 40 procent ze všech, kdo navštěvují lékaře.

Máte srovnání například s Německem, kde má psychosomatická léčba lepší postavení, jak se její zapojení do systému poskytované péče projevuje v tamějším zdravotnictví?Situace v Německu je naprosto odlišná. Tam se podařilo vtěsnat psychosomatickou medicínu do vzdělávání všech lékařů už na lékařských fakultách. Jako nástavbový obor existuje od roku 1986. Mají tedy značný náskok. Jak hospodaří naše zdravotní pojišťovny bránící rozvoji psychosomatické medicíny, snadno čtenáři posoudí z údajů z Německa. Po psychosomatické léčbě se tam výrazně snížila jak pracovní neschopnost, tak i počet návštěv u lékaře a spotřeba medikamentů, čímž se snížily náklady na jednoho pacienta o 65 procent. V deseti nejvěrohodnějších výzkumech, na kterých se podílely jak pojišťovny, tak i psychosomatické kliniky, se ukázalo, že se psychosomatickou léčbou zmenšila pracovní neschopnost o 67 procent, lékařské kontakty o 40 procent, nemocniční pobyty o 66 procent, léky proti bolesti o 74 procent, psychofarmaka o 50,5 procent. Pojišťovny ušetřily 61 procent výdajů na pacienta, takže jedno investované euro přinese 2,49 € redukce ohledně léčebných výdajů.

V roce 1989 jste založil v Liberci Středisko komplexní terapie psychosomatických poruch. Změnil se za tu dobu nějak přístup lidí k psychosomatické péči?
Nezaložil jsem ho sám. Bez psychologů, psychoterapeutů a fyzioterapeutů bych tehdy jako gynekolog sotva mohl být k dispozici pacientům všech možných oborů. Náš projekt pracoviště určeného pro psychosomatické pacienty vycházel ze zkušenosti izraelského týmu vedeného MUDr. Matalonem. Když jsme projekt v roce 1987 předložili liberecké zdravotnické veřejnosti, předvídal nám jeden významný kolega, že pokud budeme takto pracovat s pacienty, do tří let „rádi opustíme Liberec“. Nestalo se tak, pracujeme už více než 30 let. Máme za sebou tisíce úspěšně léčených pacientů a jejich rodin. Prosadili jsme psychosomatickou medicínu jako nástavbový obor v ČR, založili jsme odbornou společnost v rámci České lékařské společnosti, vyškolili jsme stovky odborníků. Změnilo se toho tedy hodně. Ale spousta práce ještě zbývá.