Kliknutím zvětšíteJe to i z hlediska pověsti Česka důležitá změna. Kvůli Andreji Babišovi, bývalému premiérovi a zároveň konečnému vlastníkovi obří firmy Agrofert, největšímu příjemci zemědělských dotací v Unii, se Česko stalo exemplárním příkladem střetu zájmů a zneužívání unijních zemědělských dotací k podpoře „agrobaronů“.
Menší dostanou více
Klíčovou změnou je tzv. redistributivní platba na prvních 150 hektarů, jejíž podíl na celkových dotacích na plochu ministerstvo zemědělství pod svým novým šéfem Zdeňkem Nekulou zvýšilo z desíti na 23 procent. „Rozdíly v podpoře mezi malými a velkými zemědělci byly dosud asi dva tisíce korun na hektar ve prospěch velkých. A nám šlo o to, vrátit dotační kyvadlo do rovnovážné polohy,“ uvádí důvod nového přerozdělení oproti návrhu minulé vlády Nekula.
„Jde o změnu, která konečně nadřadí nad zájemo co nejvyšší produkci potravin, který tu převažoval ještě od komunismu, starost o krajinu, kvalitu potravin a ekologické zemědělství,“ říká zemědělský analytik Petr Havel. I on připouští, že se tím uberou peníze největším podnikům a přesunou se částečně k menším zemědělcům a rodinným farmám. Kromě jiných věcí by to také podle Havla mohlo pomoci v rozšíření pěstování náročnějších plodin, jako mák, chmel nebo zelenina.
„To pomůže i krajině, kde na velkých lánech dosud převažují monokultury, což ničí jak půdu, tak přírodní rozmanitost obecně,“ pokračuje Havel. Podle něj se také snad zastaví trend, kdy se největší agrokombináty v Česku stále zvětšovaly a menších farem ubývalo. Což mělo neblahý vliv i na chování vůči půdě. „V menších rodinných farmách, které nemají půdu v pronájmu, ale ve vlastnictví, je k ní jiný vztah než u velkých firem, které hospodaří na půdě v pronájmu,“ dodává.
„Konečně se tu napravuje trend, kdy především v posledních osmi letech šla drtivá většina dotací největším zemědělským podnikům a agroholdingům. A stav, kdy na hektar dostávali o dva tisíce korun více než malí zemědělci, to bylo v Evropské unii něco abnormálního,“ říká Petr Štefl, místopředseda Asociace soukromého zemědělství, která zastupuje především menší vlastníky půdy a rodinné farmy.
Druhý pohled
Nová česká zemědělská politika, kterou Fialův kabinet poslal ke schválení do Bruselu, ale naráží na velký odpor českého venkova. Velkým vlastníkům půdy se podařilo uskutečnit několik velkých blokád a demonstrací a obrátit především ve venkovských oblastech náladu spíše proti vládní změně. „Představa, že po vládních krocích budou vznikat nějaké nové rodinné farmy a lidé nechají práci v agrofirmách a půjdou hospodařit na své, je iluzorní,“ tvrdí pro Deník nejmenovaný podnikatel v zemědělství. „Mít rodinnou farmu je těžká, složitá práce, do které se dnes jen tak někomu nechce,“ dodává.
Podle zástupců velkých zemědělců přichází změna v zemědělské politice navíc ve zcela nevhodný čas. „Čelíme explozi nákladů všeho od energií, mzdy, služby až po materiál. Přitom ceny komodit živočišné výroby pro většinu středně velkých farem představují 50 až 75 procent tržeb, ty jsou na záporné ziskovosti, vloni dramaticky poklesly a nyní stagnují,“ uvádí na příkladu své firmy Petr Kubíček, předseda představenstva ZOD v Brništi v severních Čechách.
„Mix efektů vrhne farmáře, zvláště ty kolem tisíc hektarů, do účetních ztrát, které budou řešit útlumem chovů a likvidací s výrazným dopadem na zaměstnanost na venkově,“ říká šéf firmy, která se šedesáti zaměstnanci hospodaří na 2400 hektarech.
Podpora menším farmářům také výrazně zvýší konkurenci, pokud jde o pronájem zemědělské půdy. Ta tvoří u velkých firem velkou část výměry. „Díky mimořádné platbě pro nejmenší farmáře až čtyři tisíce korun na hektar mohou tyto peníze nyní použít na získání nové půdy do pachtu,“ argumentuje Kubíček. „Nájemné tak poroste na všech pozemcích. Kvůli tomu pak ročně odtečou miliardy od farmářů k majitelům půdy,“ dodává.
7
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
