Psaní je občas trýznivý proces, říká spisovatelka z Frýdlantska

close info Zdroj: soukromý archiv zoom_in

Má dva syny. Bydlí v Poustce ve Višňové. Do frýdlantského výběžku se dostala během tvrdé normalizace, kdy potřebovali s mužem odjet z Prahy. „Zůstávat v Praze nám nedávalo smysl, chtěli jsme na venkov, koupit vlastní domek. Neměli jsme moc peněz, ale objevilo se frýdlantsko a tady se nám líbilo. Byl to nedotčený kraj a stále je to tady pěkné,“ vysvětlila Jazairiová, jejíž příjmení budí stále zvědavost čtenářů i lidí, se kterými se setkává.

close info Zdroj: soukromý archiv zoom_in

„Mám ho z prvního manželství, abych se jmenovala stejně jako moje děti. Můj první manžel je Arab. Lidi se mě na to často a dychtivě ptají a chtějí vědět, jestli mě zavíral a mlátil. Musím se smát. Je to velmi laskavý člověk, jsme dobří přátelé, do ČR jezdí často jako politický emigrant dostal naše občanství. Ale jakmile to šlo, vrátil se do Iráku,“ řekla Jazairiová, která v rozhlase začala pracovat jako novinářka už ve 20 letech.

close info Zdroj: archiv zoom_in

Nejprve byl jejím hlavním nástrojem hlas a mluvené slovo. Teď už ale komunikujete hlavně psaním, skrze své knihy. „Rozhlas je jako vítr, něco se řekne a proletí to éterem. Psaní je těžká disciplína, protože text musí plynout, musí být pro čtenáře zajímavý. Někdy mívám situace, které popsal jeden velký spisovatel, když řekl, že tráví dopoledne tím, že umisťuje čárku a odpoledne tráví tím, že ji vyndavá. Občas je to trýznivý proces,“ vysvětlila.

close info Zdroj: soukromý archiv zoom_in

Pavla Jazairiová letos vydala dvě knihy, jedna z mnich byla pro ní netypicky určena dětským čtenářům. „Mám ráda děti. A ony mě žádají, abych jim vyprávěla příběhy. Mám ráda zvířata a často vyprávím o těch svých, tedy psovi Figarovi a kočce Mušce. Baví mě to a tak jsem o tom napsala knihu,“ dodala spisovatelka.