První česká generálka Lenka Šmerdová: Jsem ráda, že ženy inspiruji

Co vás přimělo vstoupit do armády?
Pro armádu jsem se rozhodla na základní škole. Když jsem v deváté třídě přišla za ředitelem školy, byl z toho překvapený. Zjistil množnosti, ale pak mi řekl, že ženy na střední vojenské školy neberou. To byla první stopka. Bylo mi doporučeno, ať si udělám maturitu a potom můžu do armády. Tak jsem si řekla, fajn, udělám si maturitu třeba na gymnáziu a vojákem budu později.  Moje praktická maminka mě však přesvědčila, abych šla na ekonomku, že pokud mě přesvědčení stát se vojákem opustí, budu mít širší uplatnění. Po maturitě se tak nestalo, ale zjistila jsem, že ženy neberou ani na vysoké vojenské školy. Takže další stopka. Nicméně jsem mohla absolvovat vojenskou odbornou školu pro ženy. Vybrala jsem si proto obor spojovací specialistka protivzdušné obrany státu. Kurz jsem absolvovala a skončila jsem jako radiodálnopisec protivzdušné obrany státu.

Pro ženu tedy bylo těžké se v armádě prosadit. Trvá tento stav?
Tenkrát to bylo složité a bylo to o vytrvalosti. Dnes je to mnohem jednodušší. V celém resortu je dnes 13,8 procenta žen. To už samo dává o sobě výpověď, že je armáda ženám otevřená. Dnes už ženy mají více cest, jak do ní vstoupit, ať studiem na střední nebo vysoké škole nebo se mohou stát vojákyněmi přímo u jednotlivých útvarů.  Ženy jsou i u aktivní zálohy a absolvují i dobrovolná vojenská cvičení. Ty možnosti se opravdu pro ženy otevřely a mají zastoupení teď už ve všech hodnostních sborech, i v generálských hodnostech, téměř ve většině vojenských odborností a na všech úrovních velení a řízení. Ženy jsou téměř všude. V armádě se uplatňuje rovný přístup, prostě při výběru na danou pozici jsou jasně daná kritéria a uspěje ten, kdo je splní. Nehledě na to, zda je to muž či žena.

Václav Marhoul: Výcvik dobrovolníků musí mít jasný plán a profesionální vedení

Liší se podle vašich zkušeností motivace pro vstup do armády mezi muži a ženami?
Motivace u mužů a žen je téměř stejná. Ty motivy se časem změnily a rozhodně to nejsou jen peníze. Ukázal to i nedávný interní průzkum, v němž peníze byly až na 9. místě.  To je velmi příjemné zjištění. Mezi nejčastější motivaci patří chuť  dokázat si, že mají na víc, láká je náročné a atraktivní prostředí. V současnosti přibývá těch, kteří chtějí přispět k bezpečnosti své země. V lidech sílí pocit vlastenectví. Mladí lidé, a je jedno jestli v armádě nebo v civilních profesích, touží být součástí něčeho, co má význam. Je pro ně důležité dělat něco, co má smysl.

Vy sama jste v armádě velkou průkopnicí. V roce 2008 jste byla jako první žena v české armádě povýšena do hodnosti plukovnice a v roce 2017 jste se stala i první generálkou. Co to pro vás znamená?
Rozhodně jsem svoji práci nedělala s cílem dosáhnout nějaké hodnosti. Pracovala jsem a věřila, že moje práce je užitečná a má smysl a povýšení přicházela tak nějak sama. Jsem za to velmi vděčná. Vždy jsem to přijala s pokorou a hlavně odpovědností. Jsem ráda, že jsem mohla dokázat, že i my ženy stačíme mužům. Věřím, že to je pro další ženy velkou motivací. Nedávno jsem se setkala se studenty civilní vysoké školy a na konci mé přednášky za mnou přišly studentky s tím, že mi děkují, že jsem si šla za svým cílem, že to pro ně hodně znamená. Jejich slova mě mile překvapila a potěšila zároveň.  

Považujete se tedy za vzor?
Nechci působit jako nějaký vzor, ale jsem ráda, že svojí prací a tím, čeho jsem dosáhla, ženy inspiruji.

V současné době jste v české armádě dvě generálky.
Ano, jsem to já a pak ještě rektorka na Univerzitě obrany (Zuzana Kročová). Ale v České republice máme ještě třetí generálku. Tou je ředitelka věznice (ve Světlé nad Sázavou Monika Myšičková). Takže teď už jen zbývá, aby se objevily další kolegyně u policie a u hasičského sboru.

V české armádě vznikne další kategorie branců. Takzvaní předurčenci

Bude podle vás počet žen v české armádě nadále stoupat?
Nemáme žádné kvóty. Pokud ženy splní kritéria na nabízená místa, mají možnost být do armády přijaty. Ženy se hlásí neustále a jejich počet narůstá. Trochu to však stěžuje charakter volných pozic. V současné době  nabíráme  řidiče s oprávněním C a E, nabíráme elektromechaniky, strojaře nebo IT specialisty. To jsou obory, kde my ženy nehrajeme úplně prim. Přesto i na těchto místech ženy slouží. Ale je to o vůli, nadšení a odhodlání jít do toho.

Je nějaké omezení pro ženy v armádě?
Máme pilotky, řidičku panduru, psovodky, palubní střelkyně. Máme i velitelku družstva oprav těžké techniky. Máme chemičky, právničky, lékařky. Pokud žena opravdu chce, může v takových netradičních odbornostech dosáhnout svého.

Například v Izraeli se před časem vedla diskuse o tom, zda by ženy měly mít možnost působit ve speciálních bojových jednotkách. Našly by v české armádě místo?
Šanci uplatnit se mají. Ale zatím zrovna v bojové jednotce speciálních sil žádnou ženu nemáme. Pokud by ovšem chtěly být její součástí, proč ne. Dokonce, když se bavím s kolegy z těchto jednotek, tak si dovedou představit, že by jejích součástí byly. Například k pozici pozorovatele mají prý ženy lepší předpoklady než muži. Zatím tam ale žádnou ženu nemáme, protože ten výběr je opravdu náročný. Nicméně nedávno ve výběru k 43. výsadkovému pluku uspěly dvě ženy. Zatím však studují, ale věřím, že až studium ukončí, k výsadkářům nastoupí.

Jak si v tomto ohledu stojíme v porovnání se zahraničními armádami?
Skvěle. V rámci aliance jsme na desátém místě, za což se rozhodně nemusíme stydět. Ženy jsou vysílány na zahraniční pracoviště, do zahraničních operací, máme ženy i v pozorovatelských misích. Úkoly zde plní s velkou zodpovědností a maximálním nasazením.

Je pro ženu těžké skloubit armádu s rodinou?
Není to úplně jednoduché. V našich kulturních podmínkách je žena manželkou, matkou, přítelkyní, to sebou nese určité povinnosti, především vůči rodině. Nicméně děvčata, když se dají na vojnu, dokáží zabojovat. Bez rodinného zázemí to ale úplně nejde. Také bych řekla, že děti vojáků jsou samostatnější. Voják, tedy i žena vojákyně neslouží na jednom místě – jezdí na cvičení,  služební cesty, je nasazena v zahraničních operacích, plní i takové úkoly, které ji neumožňují být stále doma a starat se o rodinu.

První česká generálka Lenka ŠmerdováZdroj: Deník/Zbyněk Pecák

Předpokládám, že složitější to je v případech, kdy jsou v rodině oba vojáci.
Je. Ale i takové máme. Je to o domluvě a fungování v dané rodině.

Vedla jste nábor nových sil. Je pro armádu těžké nové lidi získat?
Je to odraz dané doby. Ale i my máme zkušební dobu, a když člověk zjistí, že to není to pravé ořechové, může odejít, ta možnost tu je. Aby se zájemci o služební poměr vojáka z povolání mohli snadněji rozhodovat, pomáhají jim v tom naši rekrutéři na rekrutačních pracovištích i svou účastí na akcích pro veřejnost. Například ve Strakonicích pořádáme akci s názvem „Staň se na den protiletadlovcem“. Člověk si to tu vše může i za krátkou dobu  osahat, zeptat se, promluvit si s konkrétními zkušenými vojáky, získat realističtější představu o prostředí, ve kterém by rád pracoval. Rozhodnutí vstoupit do armády není na týden nebo na měsíc, zájemce do toho musí vložit svůj čas. To rozhodnutí dělá minimálně na čtyři roky, což je nejkratší závazek, který nabízíme v rámci přímého náboru. Když se rozhodne pro studium, je ta doba ještě delší. Za mě je proto velmi důležité, aby armáda byla otevřená a zpřístupňovala všechny možné informace, aby se zájemce rozhodl co nejlépe.

Na náborovou kampaň, za kterou jste stála, jsem slyšel od odborníků pozitivní reakce. Znamená to, že musíte být i šikovná marketérka, abyste dokázala lidi zaujmout.
Nebylo to vždy jednoduché. V začátcích se neočekávalo, že by armáda mohla v marketingové činnosti působit. Rekrutace začala v roce 2000, kdy jsme čerpali ze zkušeností v oblasti personálního marketingu ze zahraničních armád a přizpůsobovali je vnímání našich lidí, našim podmínkám a možnostem  tedy i cílové skupině, ze které bylo žádoucí rekrutovat. V české kotlině jsou způsoby oslovení vnímány jinak než v jiných státech. Bylo fajn, že jsme se mohli poučit nejen ze zahraničí, ale i od našich civilních firem a dívat se, co zaujme a přizpůsobit to našim potřebám.

Například naposledy uspěli čeští odstřelovači v mezinárodní soutěži v Izraeli…
Máme skvěle vycvičené vojáky. Během nasazení v zahraničních operacích, dále na území ČR v rámci integrovaného záchranného systému prokazují vysokou profesionalitu a připravenost. Dobře si stojíme v mezinárodním prostředí a u našich aliančních partnerů. Naši vojáci tak dosahují nadprůměrných výsledků. To mě těší.

Na Ukrajinu zamíří české bojové drony. Fungují i jako nebezpečné kamikaze

Cítíte respekt i od zahraničních kolegů?
Ano, vnímají nás jako rovnocenného partnera a mnoha oblastech se od nás učí.  Pro nás je nejdůležitější vnímání armády naší veřejností a našimi spoluobčany. To prošlo obrovskou změnou. To, že jsme v současné době už několik období nejdůvěryhodnější institucí, naše vojáky a vojákyně motivuje pro další práci. Ne každý musí nosit uniformu, ale je důležité, že máme podporu veřejnosti a že nám veřejnost věří. Jsem přesvědčena o tom, že práci, kterou děláme, děláme dobře – pro všechny, pro bezpečnost tohoto státu. V současné době to už nejsou žádná prázdná slova.

Na konci roku odcházíte ze služby. Nebude vám to chybět?
Asi bych lhala, kdybych řekla, že mi to nebude líto. Odsloužila jsem téměř čtyřicet let, armáda je můj život a budu odcházet s pocitem dobře odvedené práce. Věřím, že ještě budu moci být nějakým způsobem nápomocna.