Deváťáky čeká boj o místo na střední. Řešení vidí i v zápisu do zahraničí

To byl i případ rodiny Nimčových z Prahy. Syn od mateřské školy navštěvoval vzdělávací zařízení, která jsou alternativou k tradičnímu českému systému. Na střední školu by ale bylo potřeba složit jednotnou přijímací zkoušku, se kterou rodiče nesouhlasí. „Jednotné testy jsou nedodělkem a pro studenty znamenají více stresu. Jsou jednostranně zaměřené, bez respektu k poruchám učení,“ vadí Martině Nimčové.

Nesouhlasí ani s tím, že střední školy začaly kvůli „převisu“ dětí a malé kapacitě tříd z prvních kol přijímacích zkoušet dělat ještě kola druhá. Než aby riskovali, že se syn na vysněnou střední školu nedostane a skončí na nějaké, která ho nebude bavit, ale bude mít alespoň volno, zkusili Nimčovi syna přihlásit na střední školu v zahraničí, do USA.

Podmínky českého vzdělávání se zlepšují. Škola však třetinu dětí vůbec nebaví

Letos se hlásí na střední školy populačně velmi silné ročníky narozené v letech 2007 a 2008 a kapacita středních škol zažije prověrku. Počty narozených dětí v těchto letech totiž trhaly ve své době statistické rekordy. V roce 2007 se narodilo skokově téměř o devět tisíc dětí více než v předchozím roce. Následující rok byl ještě početnější. „Počet živě narozených dětí v roce 2008 byl o 4,9 tisíce vyšší než v roce předchozím a dosáhl 119,6 tisíce. Více dětí se naposledy narodilo v roce 1993,“ uvádí České statistický úřad.

Otevřeli novou třídu

Nedostačují kapacity se snaží dohnat i samotné školy, například tím, že otevřou třídy s novými obory. „V loňském roce se nám podařilo zvýšit kapacitu díky otevření Pedagogického lycea - akademického, a tak jsme mohli nabrat o celou jednu třídu žáků více, než jsme původně plánovali. Jinak ale byly kapacity povolené ministerstvem nedostatečné a letos nás čeká stejný problém,” vysvětluje ředitelka pražské Střední pedagogické školy Futurum Kateřina Ondráčková. Škola tak opět žádá ministerstvo o navýšení své kapacity.

Podle Lucii Klimkové, ředitelky společnosti Education.cz, která pomáhá českým dětem s přechodem na zahraniční studia, proto takových rodin a studentů, jako jsou Nimčovi, určitě přibude. „Střední škola v zahraničí může být možností pro ty, kdo nejsou ochotní smířit se s tím, že se na jimi vybraný typ školy nedostali kvůli kapacitě. Zároveň kvůli nim není nutné absolvovat cizojazyčnou školku nebo bilingvní základní školu jako prerekvizitu,“ upozorňuje.

Pane řediteli, už je čas. Digitální revoluce rozdělila školy, brzdí ji i učitelé

Ve zmiňovaných Spojených státech existují takzvané „boarding schools“, internátní školy, které jsou přijímání zahraničních studentů otevřené a automaticky počítají například s jazykovou bariérou, kterou čeští studenti mohou mít. „Mají pro ně propracovaný podpůrný jazykový program,“ doplňuje Klimková. Přijímací řízení bývá odlišné od toho tuzemského. Skládání jednotných testů bývá vzácné.

Velmi často ho nahrazují metody, kdy se komise snaží poznat povahu a osobnost žáka a jeho potenciál. „Studenti mohou psát motivační dopis nebo esej na zadané téma, absolvují interview a samozřejmě dokládají vysvědčení, ale i doporučení od učitelů. Jde o komplexní posouzení, ne jen jeden standardizovaný test, absolvovaný pod velkým tlakem,” popisuje Klimková.

Cizina začíná už za kopečky

Nástup na zahraniční střední školu ale není podmíněný výletem za oceán. Alternativou jsou i střední veřejné školy ve městech v sousedních příhraničních regionech. Například už od roku 1998 přijímá české žáky Friedrich Schiller Gymnasium v saské Pirně nedaleko Drážďan. Výhodou pro české žáky je i to, že gymnázium vyučuje také češtinu. Každý rok škola přijme okolo patnácti českých žáků. Přijímací zkoušky úspěšně složila před patnácti lety i Anna Schmidtová z Jirkova. Motivací ale tehdy pro ni nebyla malá kapacita středních škol, ale spíše chuť zlepšit se v cizím jazyce.

Zdroj: Deník„K přijímacím zkouškám mě přemluvila naše němčinářka, protože jsem německy už na základní škole uměla dobře. A já se hecla, proč ne. Rodiče také nebyli proti, škola byla blízko, dostupná vlakem,“ vzpomíná. „Dobrá znalost jazyka ale nebylo jen to hlavní pro přijetí, samotné gymnázium podporovalo i své německé žáky v kontaktu s námi v češtině, psali nám česky dopisy,“ říká Schmidtová. Složila test, prošla vyhodnocením motivačního dopisu a krátkým pohovorem. Po úspěšném přijetí ji čekala ještě jedna odlišnost oproti tehdejšímu českému systému. „Po přijetí jsme dostali rozvrhy a možnost vybrat si některé předměty. Velmi mě tehdy překvapilo, že jsem si mohla zvolit třeba religionistiku nebo etiku. To se v Česku tehdy vůbec na středních školách asi ani neučilo,“ směje se.

Příležitost ke studiu v Rakousku zase mají a také dlouhodobě využívají studenti z jižních Čech. Od 90. let tu Češi studují na obchodní akademii v Gmündu a ani v tomto případě nejsou limitováni tolik jazykovou bariérou, stačí nejnižší úroveň znalosti. Před samotným studiem je čeká ještě přípravný ročník, ve kterém si osvojí německý jazyk.