V listopadu se představila na prknech Stavovského divadla coby marnivá herečka Ritter v psychologické hře kontroverzního rakouského klasika Thomase Bernharda Oběd u Wittgensteina. Sešly jsme se spolu v kavárně Slavia, pár metrů od Národního divadla, a logicky se naše debata stočila k nedávné premiéře.

Hra vypráví o komplikovaných rodinných vztazích, které se nevyčistí ani v dospělosti. Čerpala jste při zkoušení i ze svých sourozeneckých zážitků, z vlastních „rodinných konstelací“?
Vždycky čerpám ze všeho, co mě obklopuje. Samozřejmě, když hraju úkladnou vražedkyni, nemusím nikoho zabíjet, abych si svoji roli vyzkoušela nanečisto. Ale cokoli jsem v životě zažila, se mi při zkoušení vždycky hodilo. Sama mám tři sourozence, takže znám různé úhly sourozeneckých vztahů, vím, jaké je to být mladší, starší, prostřední. V Bernhardově hře ovšem hraju nejmladší dítě. Což mě hodně bavilo, mohla jsem zažít úplně novou konstelaci. K nejmladšímu se rodiče a sourozenci vždycky chovají jinak než k prvnímu v řadě. V reálném životě jsem ale druhorozená, zastávala jsem tedy tak trochu drzou pozici – schovávat se za starší sestru a dělit se o pozornost s mladšími bratry.

Titulní strana magazínu ŽenyVy jste měla určitě hezké dětství, zatímco Bernhardovi hrdinové si i v dospělosti stále něco vyčítají.
Sourozenci, kteří pocházejí z komplikovaných rodin, často nevyrostou a nedospějí. Přenášejí si do dospělosti svá traumata, a když se spolu znovu potkají, jsou tak trochu stále dětmi. V naší inscenaci je to ještě komplikovanější, ani jeden z nich nemá rodinu a děti. Fáze dospělosti u nich tedy nikdy opravdu nenastala. Mají hodně peněz, chovají se ovšem dětinsky. Ve skutečnosti je za jejich nejistotou strach, boj o přežití, život na hranici šílenství. I ve své rodině jsem objevila určité inspirační zdroje, ale musela bych napsat vlastní hru, abych do ní prohnala rodinná traumata, své vztahy, lásky.

Obě ženské postavy jsou herečky, jejich bratr filozof. To jsou, podle mne, dost odlišné světy. Váš manžel je vědec, vy herečka – nakolik se dostáváte do sporů kvůli odlišnému vnímání reality?
Nemáme spory, které by vycházely z odlišného vnímání reality nebo dokonce z nesmiřitelnosti našich profesí. Naopak. Tím, že jsou naše světy odlišné, se velmi dobře doplňují. Ten můj je samozřejmě transparentnější než manželův. Ale je to ošidné. Když jsme se stěhovali do Ameriky, měla jsem představu, že budeme chodit s matematiky a fyziky na večeře a já budu jenom poslouchat a přihlížet. Nakonec to dopadlo tak, že matematici se se mnou bavili o umění a režiséři nebo jiní umělci si s mým mužem vyprávěli o vědě a rakovině lymfatických žláz.

Celý rozhovor čtěte ve čtvrtečním magazínu Ženy, který je součástí regionálních Deníků.

Dále si v magazínu přečtete:

- Inspirace: O lesku a třpytu
- Příběh: Badatelka Václava Jandečková a Peru
- Psychologie: Čas vánoční

Předplaťte si Deník s pravidelnými čtvrtečními přílohami již od 76 Kč měsíčně. (objednávejte ZDE) nebo si jej můžete objednat i telefonicky na 272 015 015.