V mém okolí bývaly hojné čejky. Dnes už nejsou k vidění a naopak se mi zdá, že se objevuje stále více strak. Je to náhoda?

To vysvětlení je velmi jednoduché. Čejka je jeden typických ptáků zemědělské krajiny a nemizí jen z Vašeho okolí, ale z celého našeho území. Čejkám vyhovovaly mokré louky a pastviny. Tedy krajina, která už téměř není, protože buďto zarostla nebo ji vysušily odvodňovací systémy. Čejky se tedy přesunuly z mokrých luk na pole. Protože však bohužel hnízdí v době jarních polních prací, tak jejich hnízda často zničí zemědělská technika. Naopak straky jsou jeden z mála druhů, který se zvládá měnícímu prostředí přizpůsobit, a reagují rychleji v rámci evolučního procesu. Protože mají vyšší mozkovou kapacitu, jsou schopny zvládat nové situace. V omezeném rozsahu tedy změny prostředí zvládají rychleji, než mnoho jiných druhů, mezi které se řadí i čejka.

Z naší krajiny mizí ptactvo. O co všechno tím přicházíme?

Úbytek ptáků není pouhé snížení stavů jediného druhu, je to mnohem zásadnější problém. Ptáci nejsou jen svébytnou živočišnou skupinou, ale hlavně indikátorem stavu celého přírodního prostředí a jeho rozmanitosti. To znamená, že pokud ptáků ubývá, tak mizí i pavouci, savci, hmyz, půdní bakterie a vlastně všechny živé součástí ekosystémů. Ptáci jen mají tu obrovskou výhodu, že se jejich počty snadno sledují. Máme proto o nich mnohem přesnější informace, než třeba o půdních mikroorganismech, které jsou naprosto zásadní, jen se špatně sčítají. V neposlední řadě se úbytek ptactva z krajiny projevuje i na psychice obyvatel. Nedávno vyšla rozsáhlá celoevropská studie, ze které vyplývá, že lidé žijící v oblasti s vyšším počtem ptačích druhů se cítí spokojeněji.

Co je příčinou toho, že nás ptáci opouštějí?

Ten nejzásadnější důvod je příliš intenzivní zemědělství, ke kterému v poslední době přibyla klimatická změna. Hospodářské změny způsobily, že máme obrovská pole s malými okraji. V polní krajině tak zbývá velmi málo prostoru pro jakýkoliv jiný život, než té jediné plodiny, kterou zrovna pěstujeme. Naše krajina se sice zelení, ale je to zelená poušť, ve které skoro nic nežije. Není v ní prostor pro divoce rostoucí rostliny, pro hmyz a proto z ní mizí i ptáci. Mnohá pole jsou několikrát za sezónu prolévaná pesticidy, což vlastně znamená jediné: otrávená jedem. Zvykli jsme si totiž na vysoké výnosy a bez chemického ošetření jich nedosáhneme. Ale přicházíme tím opět o hmyz. A prakticky všichni naši ptáci, včetně býložravých, svá mláďata krmí hmyzem. Zkrátka jsme přestali hospodařit v krajině a místo toho vytvořili zcela umělé prostředí, které už se skoro i zdráhám nazvat krajinou. Protože její rozličné funkce jsme zredukovali na výrobní proces, výrobní prostor pro pár užitkových plodin a nic víc. A to je špatně.

Stav krajiny Libereckého kraje
Šetrná péče o les není ztrátová

To zní poměrně fatálně. Je vůbec možné ještě začít do krajiny život vracet?

Nelze očekávat změnu, dokud se nezmění vnímání celého našeho vztahu ke krajině. Zároveň ale víme, že ta změna možná je. Existuje ekologické zemědělství. Biopotraviny se čím dál tím více prodávají, přestože zatím patří mezi ty dražší. Je ale spočítané, že pokud bychom plošně dokázali přejít na ekologické zemědělství, tak už opravdu nevymřeme hlady. Je to ale celé paradox. My dnes tím normálním nazýváme chemické zemědělství a organicky čistým produktům dáváme speciální značku „bio“. Přitom by to mělo být přesně opačně. Produkty chemického zemědělství by měly být označeny zkříženými hnáty.

Vracejí se tedy ptáci do oblastí, kde funguje ekologické zemědělství?

Na úrovni krajů nebo okresů ne, protože tam v průměru pořád dominuje to chemické jedovaté zemědělství. Máme sporadická data z konkrétních lokalit, kde se hospodaří ekologicky na větší ploše. Ano, to se pak odrazí i na ptačí populaci. Současný rozsah ekologického zemědělství však není dostatečný k tomu, aby pokles ptactva zvládl zastavit. My jen doufáme, že ho alespoň trošku zbrzdí. Je velmi pravděpodobné, že kdybychom ekologické zemědělce neměli, tak bychom na tom dnes byli ještě daleko hůř.

Půdu vlastní v Česku na 3 miliony lidí. Když jsem vlastník a půdu pronajímám, mohu po zemědělci šetrnější hospodaření vyžadovat?

Mnoho lidí má nějaký majetek, na kterém hospodaří někdo úplně jiný. Nejeden vlastník ani neví, komu půdu pronajímá. Ať už jde o půdu lesní či zemědělskou, jako vlastník bych se o ni měl starat. To je dokonce moje povinnost. Tím pádem bych měl i po jejím uživateli vyžadovat nějaké standardy hospodaření. Mohu vyžadovat i ekologické hospodaření a dát si to do smlouvy. Existují návody a vzory pachtovních smluv, například na webu projektu Živá půda od Nadace Partnerství. Zahájit na toto téma jednání s nájemcem nemusí být příjemné a nemusí se to povést hned. Ale o to dřív je potřeba začít jednat.

Zdroj: Youtube

Pomůže českému ptactvu nařízení o obnově přírody, které se bude projednávat na evropské úrovni za našeho předsednictví?

Celé tohle nařízení vychází z Green Dealu, tedy snahy Evropské unie vyrovnat se s krizemi, které tady máme. Je to krize energetická, klimatická a krize přírodní rozmanitosti. A všechny spolu vzájemně souvisí. Green Deal je reakcí odpovědného státu, který si uvědomuje, že tady bez řešení problémů nemáme šanci dlouhodobě přežít. Rozhodně ne v takové společnosti, na kterou jsme zvyklí. Z té dohody vycházející různá opatření a zákon o obnově přírody je jedním z nich. Vkládáme do něj velkou naději. Proto je velice důležité, aby se k tomu předsedající stát postavil odpovědně. Což doufám, že se v případě našeho předsednictví povede.

Co konkrétně toto nařízení může české krajině přinést?

Ten návrh, tak jak ho představila Evropská komise, je docela ambiciózní. Opravdu by mohl přinést hodně dobrého, ač tlaky velkozemědělské a dřevařské lobby byly obrovské. Když bych ten návrh zjednodušil, tak jde vlastně o dvě cesty. Jednou je péče o nejohroženější typy krajiny, formou aktivní obnovy a cílené péče. Do toho spadají třeba naše ptačí parky, kdy i poměrně devastovaná území dokážeme obnovit a chránit. Tou druhou cestu představuje velkoplošná obnova. Minimálně 20 % evropské krajiny má projít obnovou do roku 2030. To je obrovské množství, pětina území. Tam samozřejmě nikdo neočekává, že by se tato pětina území stala rezervací. Záměrem je ovšem změna způsobu hospodaření. Přírodní procesy jsou velmi silné a svedou ledacos, když se jim to jenom malinko dovolí. Tato druhá cesta je tedy změnou přístupu ke krajině, která přírodě obnovu dovolí. Jsem přesvědčený o tom, že to je dosažitelné. Bude to vyžadovat úsilí, bude to vyžadovat správné postupy, ale výsledek brzy uvidíme a to je důležité.

Může nějak podpořit ptactvo každý z nás? Podpora šetrného zemědělství nákupem biopotravin je stále poněkud nákladná záležitost…

Spotřebitelským chováním můžeme změnit opravdu velmi mnoho pro zdraví krajiny i sebe. Kromě výběru potravin, jsou na místě i jakékoliv změny chování vedoucí k zpomalení klimatické změny, která přepisuje životní prostředí našich zvířat. Zapojit se do ochrany naší krajiny zdaleka nemusí mít podobu investice. Když vám například na zahradě uschne stará jabloň, tak je dobré ji nechat třeba tři roky ještě stát. Pokud tedy nikoho neohrožuje. To je třeba úplně jednoduché, nic to nestojí. Přitom ale prokážete službu ptákům, kteří mají kde hnízdit. Ale i broukům a houbám, kteří jsou vázáni na mrtvé dřevo, a kteří zas ptákům slouží za potravu. To je mnohem důležitější opatření, než třeba dát na zahradu krmítko nebo pítko. To pomůže jen strašně malinkému okruhu ptačích druhů, často pak těm nejběžnějším, kteří podporu vlastně vůbec nepotřebují. A samozřejmě můžete pomoci nějaké ptačí rezervaci, třeba i formou dobrovolnické brigády.