Už jako malý kluk si Jan Podhora z Hejnic stavěl z různých dřevěných dílků drobné modely autíček nebo domečků. Později si společně s bratrem už troufl i na něco složitějšího a dodnes mu to vydrželo, i když od té doby uplynulo už pár desítek let, a jak sám říká: „Dneska už na to nemám takový cit, ale když by se objevila nějaká pěkná nabídka, šel bych do toho.“

V jeho malé dílně v Hejnicích lze ve směsi různých součástek k modelařině, snímků stovek historických automobilů i dalších desítek pomůcek pro práci, vidět dva větší modely, které rozhodně neuniknou zrakům pozorovatele. Dobový kočár zvaný Hanibal z roku 1841 tažený koněm se skví v jedné z vitrín.

„Koňka nás s bratrem zajímala, když mi bylo asi kolem dvaceti let. Jezdili jsme do Linze, kde mají zbytky tratě a různé památky na ni. A tak jsme si říkali, že si ji uděláme v menším provedení,“ říká Podhora. Sehnali si výkresy, což je začátek vzniku každého z jeho modelů. Pak sesbírali různé podklady a informace, aby věděli vše do detailu, pořídili materiál a mohli začít.

„Pak si člověk sedne, na půl roku, na rok a pak je to hotové,“ podotýká modelář. Výkresy zmenšenin originálů prý lze sehnat v Technickém muzeu v Praze. Konkrétně ten na koňku, který si v muzeu ve velikosti 1:10 také dělali, měli půjčený originální.

Ani materiál na zmenšeniny není jen tak ledajaký, modeláři se snaží zůstat autentičtí a vše vyrobit z toho, z čeho to je ve skutečnosti. Například podvozek je dřevěný, vrch plechový, dodržují se i stejné barvy a nápisy.

Totéž platí i o dalším z modelů dominujícím malé dílně, lokomotivě Moravia 1837. „I u ní jsem si sehnal nejprve malé výkresy, ty byly z Vídně a měli je ve Studénce v muzeu. A pak se do výroby modelu zapojila spousta dalších lidí. Někdo dělal soustružení, třeba koš na jiskry dělal člověk, který pracoval v bižuterii a použil drátek užívaný běžně k výrobě bižuterie,“ popsal část z prací modelář.

close info Zdroj: Deník zoom_in Komín je například trubka, která se běžně používá jako madlo v autobuse, šikovný truhlář udělal dřevěné části a tak dál. „Nejtěžší bylo asi udělat ta malá dřívka k topeništi, to jsem musel jít do lesa porazit buk,“ směje se Podhora a ukazuje na drobné klacíky u malé kotle lokomotivy, připomínající naštípané špalky k topení. Dodává, že ze všech těch dílků pak může trvat sestavení modelu i několik let. Výsledkem je model, který má převody, parní stroj, kola se točí a vše je vypilované do posledního detailu, v poměru 1:45. K lokomotivě mu pak ještě zase paní, která se věnuje výrobě panenek, dodělal i strojvedoucího. Ten je ale uložený v krabičce.

Modelů doma ale Jan Podhora příliš nemá, jen ony dva zmíněné. Jeho další výtvory jsou v muzeích, a tak nezbývá než vyrazit na cesty a hledat. Zajeďte třeba do zmíněného Technického muzea v Praze, tam na jeho práci jistě narazíte.