Žáci jedné liberecké školy založili na internetu skupinu, obsahující různé nelichotivé poznámky a posměšky na úkor jedné jejich spolužačky. „Přišlo by mi to smutné a ponižující. Spolužačky by mi bylo líto. Rozhodně bych se k nim nepřidal, spíš bych se snažil jí nějak pomoct,“ odpověděl třináctiletý liberecký školák na otázku, co by dělal, kdyby se něco takového rozmohlo u nich v sedmé třídě.

Jenže ne každé z dětí má takové štěstí, že by se mu někdo snažil v takovém případě pomoct. Většinou se ostatní nechají strhnout iniciátory a přidají se.

Nejde o humor, ale o kyberšikanu

Podle odborníků se v tomto případě jedná o takzvanou kyberšikanu pomocí zesměšňujících SMS zpráv nebo videí na internetu. „Některé děti nesou toto zesměšňování velice těžce. Může dojít až k psychickému zhroucení dítěte,“ sdělil odborník na šikanu Michal Kolář.

Přestože je šikana téměř běžnou součástí každé školy, děti se často s problémem nesvěřují. „Já osobně jsem se se šikanou pomocí mobilů nebo internetu ještě nesetkala. Možná to žáci ani neřeknou nebo se to někdy nezjistí,“ řekla vedoucí Střediska výchovné péče v Liberci Lenka Tešnarová. I mluvčí liberecké policie se zatím s takovýmto druhem šikany nesetkala. „Prozatím nemáme hlášen žádný případ,“ sdělila mluvčí Vlasta Suchánková.

A jaký názor na řešení případné kyberšikany má vedení základních škol? „Nevím, jak bych kyberšikanu řešil. Zatím jsme se s ní na škole nesetkali. Myslím ale, že šikana na facebooku není naše záležitost. Odpovídáme za to, co se stane ve škole,“ přiblížil svůj postoj Jiří Skalský, ředitel Základní školy Vrchlického v Liberci.

Podle výzkumů Sdružení AISIS, která zkoumala kyberšikanu na školách, se tento problém netýká pouze žáků, ale také učitelů. Žáci totiž stále častěji natáčejí své učitele na videa, která potom umisťují na různé internetové stránky.

Nevýhodou tohoto druhu šikany je anonymita, kterou elektronická komunikace umožňuje. Většina obětí se tak nikdy nedozví, kdo na ně útočí. Díky tomu může agresor projevy šikany stupňovat.