Žena, která poté, co neobstála u soudů nižších stupňů, si podala dovolání k Nejvyššímu soudu, od něho ale odcházela zklamaná. Jeho verdikt z konce dubna tohoto roku byl totiž jasný – odvolání se zamítá a platí tříletý trest. Grajcarová přitom vytrvale tvrdila, že dítě trpí vrozenou vadou. Žalobce a soudci soudů nižších instanci však byli jiného názoru.

Týrání způsobilo holčičce trvalé následky

Grajcarová dcerku v říjnu 1999 několikrát zbila po celém těle a obličeji. Několikrát jí také silně stiskla zezadu hlavičku a rukou ji do ní udeřila. Holčička utrpěla krvácení do mozku s trvalými následky a drobná zranění na těle. Na konci října pak své dceři přiložila na břicho plenu namočenou do vařící vody a horkým kusem látky tak dívce kolem pupku způsobila opařeniny,“ uvádí se v žalobě.

Při své obhajobě Grajcarová sázela na výsledky vyšetření, které holčička podstoupila. A ty mluvily v její prospěch. Podle lékařů totiž děvče trpí vrozenou vadou – opakovaným krvácením do mozku. Proto prý ani není dost dobře možné posoudit, do jaké míry se na dívčině zdravotním stavu podílela její matka. Grajcarová se hájila také tím, že nemá dost zkušeností s výchovou dětí.

„Pouze jsem poslechla rady lékaře. Na pohotovosti mi totiž poradili, abych dceři na bříško přiložila teplou plenu. To jsem udělala, ale neuvědomila jsem si, že dětská pokožka je mnohem citlivější než moje ruka,“ hájila se Grajcarová.

Hájila se péčí o dcerku

Už vůbec pak nechtěla slyšet nic o tom, že by dítěti ubližovala. „Pokud bych dcerku opravdu chtěla popálit, neposlechla bych tchyni a neodvezla ji na pohotovost,“ pokračovala Grajcarová, která se také odvolávala na matku svého manžela, podle které je vzornou matkou.

Také proto uspěla u libereckého okresního soudu, kam spis, který ji vinil z týrání, dorazil už v roce 2001. Tehdy ale opouštěla budovu soudu spokojená. Po šesti letech, kdy se jejím případem soudci zabývali znovu, to už ale bylo horší.

Za týrání svěřené osoby a ublížení na zdraví si totiž žena vysloužila tříletý trest. A ústecký krajský soud, ke kterému se proti rozsudku odvolala, rozhodnutí podřízeného soudu loni v listopadu vlastně potvrdil. Podobných případů u nás nepřibývá, jak by se mohlo zdát. Podle liberecké dětské psycholožky Jitky Havlové jsou jen více viditelné.

Lidé nejsou lhostejní k okolí

„V minulosti se o týrání dětí tolik nemluvilo. Dnes už i pod vlivem médií nemají lidé strach na podobné případy upozornit,“ vysvětlila Jitka Havlová. Kromě toho dodala, že samy děti, kterých se týrání týká, se dokáží svěřit. „Komunikace je tím nejdůležitějším. Dítě by se mělo, pokud je týráno nebo i například sexuálně zneužíváno, obrátit na osobu, které důvěřuje. Může to být učitelka, vychovatelka nebo třeba i kamarád. I ten může pomoct, řekne to doma rodičům, a ti poté mohou týranému dítěti pomoct,“ zdůraznila Jitka Havlová.

Velmi často podnět k prošetřování přichází právě od lidí mimo rodinu, ve které dítě žije. Významnou roli v odhalení týrání podle Jitky hrají i dětští lékaři, kteří jsou často prvními, kdo na podobné případy upozorní. „Je to díky propracovanému systému preventivních prohlídek, které rodiči se svými dětmi u pediatrů absolvují,“ vysvětlila psycholožka Jitka Havlová.