Jak lze charakterizovat práci soudce?

Na trestním úseku soudce zkoumá vinu obžalovaného a stanovuje výši trestu. Zvláště u okresních soudů práci soudce lze někdy popsat jako nošení vody do studny. Ať rozhodne soud, jak rozhodne, jako by rozhodnutí soudu nemělo význam. Stále se mnoho odsouzených lidí opět vrací před okresní soud kvůli své další trestní činnosti. Podmínečné odsouzení vůbec nevnímají jako trest.

Když se dostanou za mříže, je to ale již něco jiného, nebo ne?

Několik měsíců ve vězení berou jako drobné přerušení jejich dosavadního bezstarostného života. Kromě toho tuší, když se za nimi zavírají dveře vězení, že po polovině jejich trestu budou podmínečně propuštěni na svobodu. Neboť vězení jsou přeplněná. Nakonec se propracují k odsouzením na několik let, ale vnímají to jenom jako, že měli smůlu. Příště si musí při páchání trestné činnosti dát větší pozor. Vězení na ně nemá výchovný vliv. Jsou jich tisíce, či spíše desítky tisíc. V každém okresu Ústeckého kraje policie vyšetřuje ročně přes 1000 recidivistů obviněných z další trestné činnosti. S řadou z nich se postupně setkáváme u krajského soudu, když jejich trestná činnost přesáhne určitou hranici závažnosti.

Lze říci, že jde o lidi žijící mimo naší civilizaci?

Spíše jde o primitivní lovce a sběrače, kteří mají naší civilizaci velice rádi. Mají kolem sebe na každém kroku spoustu věcí. Na co teď dosáhnou, a mohou si to strčit do kapsy nebo do tašky, je jejich. Ti, kterým věci vzali, si to mohou přece obstarat znovu. Občas kvůli tomu přijdou před soud, ale to je prostě riziko, se kterým počítají.

S jakými lidmi jste se setkával jako s obžalovanými u krajského soudu?

Samozřejmě část odsouzených představovali klasičtí zloději, kteří ukradli věci za miliony, lupiči, co přepadali spoluobčany a vážně je zranili, nebo vyloupili banku a benzinové čerpací stanice a podobně. Část odsouzených ale představují na první pohled slušní lidé, kteří, jak se poslední dobou říká „odklánějí" miliony na jiná konta, než kde mají skutečně být. To se týká také daňových deliktů. Třetí skupinu tvoří náhodní delikventi. Velmi mnoho těžkých ublížení na zdraví, pokusů o vraždu a vražd, představují důsledky náhlého agresivního chování s tragickým následkem. Většinou k tomu dochází pod vlivem alkoholu. Policisté varují nehádejte se v kuchyni nebo tam, kde je po ruce nůž.

Ale kromě toho existují i zcela mimořádné případy, jako například v kauze Rokos. Za vraždu pětiletého syna Jana Rokose v prosinci 2007 byl trestním senátem s vámi v čele vynesen trest: Chlapcova matka Antonie Stašková šla do vězení na 24 let a její přítel Pavel Grepl za spoluúčast na vraždě bude za mřížemi 20 let. Váš rozsudek potvrdil odvolací pražský vrchní soud. Co pro vás tento rozsudek znamená?

Stašková zabila s přítelem svého syna, aby ho nemusela vydat jeho otci. Byla odsouzena k vyššímu trestu, protože byla ve dvojici pachatelů dominantní. I u soudu byla dominantní, nevzdávala se, zdůrazňovala zásadní podíl svého druha Grepla na vraždě jejího syna. U soudu byl Grepl defenzivní, jen se bránil. Smířený s tím, že je před soudem, a co může očekávat. Byl závislý na své družce Staškové, měl ji stále svým způsobem rád i po vynesení rozsudku. Za nějaký čas, ještě předtím, než se začal zabývat rozsudkem vrchní soud, rozhodovali jsme o vazbě, protože rozsudek dosud nebyl pravomocný. Stašková k projednání ohledně vazby nechtěla k soudu z vazební věznice přijet. Grepl k soudu naopak přijel, ale jak uvedl, přijel jenom proto, aby mohl vidět Staškovou.

Vzpomínáte si na nějaké mimořádné momenty z tohoto i bez tak mimořádného procesu?

Nůž, kterým byl malý Honzík bodnutý, aby zemřel, potom Stašková s Grepem dál používali na krájení chleba.

Ještě než začal proces s vrahy malého Honzíka Rokose jste řekl, že jde v podstatě o jednoduchý proces. V čem spočívala jeho jednoduchost?

Obžaloba měla devatenáct hustě popsaných stran textu, ale právně nešlo o komplikovaný případ. K vraždě pětiletého chlapce se oba obžalovaní veřejně přiznali, uvedli to i pro média. Rozcházejí se jen v tom, kdo z nich chlapce zavraždil. Je známý motiv i způsob provedení trestného činu. Trestní senát zjišťoval především podíl obou pachatelů na vraždě.

Házení viny na druhého je u vražd, na kterých se podílí více lidí, asi obvyklým trikem?

Ano, ale pokud jsou stíháni jako spolupachatelé, nepomůže jim to. V kauze Rokos obžalovaní ukazovali jeden na druhého, že to byl ten druhý, kdo chlapce zavraždil. Jenže před zákonem jsou vinni ve stejné míře. Na smrti chlapce se podíleli společně. Kdo plánuje, že někoho usmrtí, a je přítomen na místě vraždy, je vinen stejně, jako ten, kdo způsobil smrt.

Vyslovil jste pochybnost, že by vězení vedlo k nápravě lidí. Přesto existují případy, kdy nápravná funkce skutečně funguje?

Ano, především u lidí, kteří poprvé porušili zákon. Mohou se dopustit vážného trestného činu i více méně nechtěně, když bodnou v afektu, dají někomu pěstí, ten upadne nešťastným způsobem a při pádu se zabije, nebo když spáchá podvod, protože mu nedocházejí důsledky, ale vidí jenom snadnost způsobu, jak přišel k penězům. Stává se, že někdy obžalovaný škodu splatí ještě před soudním líčením, ale především přizná se, uzná svoji chybu a celkově působí na porotu jako člověk, který ví, že tudy již v budoucnu rozumná cesta nevede.

Kolik případů účinné lítosti jste zažil?

Docházelo k nim zřídka. Většinou cítíte, že lidé litují svého činu formálně. Omluví se okradeným či postiženým a pozůstalým. Advokát jim poradí, že účinná lítost znamená plusový bod při rozhodování trestního senátu o vině. Mnohdy jsem měl pocit, když obžalovaný před soudem plakal, že mu bylo líto především toho, že se dostal k soudu, a bude mít na řadu let vězením zkažený život.

Dostali jsme se k roli advokátů. Jakou s nimi máte zkušenost?

S mnoha z nich doslova výbornou. Jsou rozumní, z obžaloby a ze spisu, který prostudovali, vědí jaké mají obžalovaní šance. Pokud jsou důkazy jasné, nezpochybnitelné, rozumný advokát poradí klientovi, aby se přiznal a spolupracoval se soudem. Pro obžalovaného může soud skončit i trestem pod spodní hranicí trestní sazby, i podmínečným odsouzením.

A ostatní advokáti?

Řada z nich se rozhoduje na poslední chvíli, podle momentálního vývoje situace, spíše drží klienta dál od soudu, aby mluvil co nejméně a trpěl ztrátou paměti. To je v pořádku, mají na to právo. Ale některé rady advokátů spíše jejich klientů škodí. Stává se třeba, že vina podvodníků je prokázaná, přiznali se, třeba byla splacená i škoda, kterou způsobili. Jde tedy celkem o jednoduchý případ, kdy přiznání a zaplacení škody jsou výrazné polehčující okolnosti. Strategie jejich advokátů ale může být i v takovém případě v neprospěch obžalovaných. Například, když jim advokáti nerozmluví, aby náhle, den ze dne, před soudním jednáním, neonemocněli. V takovém případě musí soudce obžalované dokonce varovat, že při soustavném vyhýbání se soudnímu jednání, může být nařízena i vazba obžalovaného. Další chybou je, když bez zjevně vážného argumentu advokát namítne soudcovu podjatost. Zažil jsem například, že jeden advokát namítl mou podjatost. Přitom musel vědět, že jeho argumenty podle trestního řádu vůbec neobstojí. Vrchní soud samozřejmě námitku zamítl.

Stalo se někdy, že obžalovaní měli pravdu, a zprostil jste je obžaloby?

Zřídka, ale občas k tomu dojde. Například při kontrole finančního úřadu byly zjištěny v jedné firmě sídlící v Ústí nad Labem nesrovnalosti v účetnictví. V podstatě finanční úřad neuvěřil, že fakturované částky odpovídají dodanému zboží, většinou oceli. Pokud došlo k pochybení, jednalo se o chyby prostředníka při obchodu a účetní firmy. Prostředník dodávky zboží měl na své straně faktury v nepořádku nebo přímo chyběly. Ale na straně ústeckého příjemce byly předloženy řádně ke zdanění. Investice ve firmě prokazatelně byly a kontinuálně probíhají. Firma rozšiřuje neustále své vybavení, nejednalo se tedy o jednorázovou záležitost, která by byla vysvětlitelná jako fiktivní účetní operace, při které nedošlo k investicím. Proto jsme vyloučili, že by došlo ke spáchání trestního činu zkrácení daně.

A co Universal banka?

Náš trestní senát zprostil obžaloby 14 obviněných v největší hospodářské kauze devadesátých let na severu Čech nesplacených úvěrů ústecké Universal banky (UNB). Chyba se stala již na začátku vyšetřování. Podnikatelé a bankéři byli obviněni ze závažného trestního činu podvodu, přitom jenom někteří mohli být podezřelí z menších trestných činů.

V čem byl hlavní problém?

V kauze Universal banky podnikatelé žádali o úvěry, které od banky dostali, a ty spláceli tím, že si brali další úvěry. Když už nedostali žádný úvěr, zůstaly po nich nesplacené stamiliony korun. Paradoxně zástavy, kterými byly jištěny tyto úvěry, nikdo v pozdějších letech nevymáhal. Došlo k řadě pochybení v poskytování úvěrů Universal banky, ale z hlediska trestního práva nebyly tak závažné, jak bylo uvedeno v obžalobě. Drobnější možné delikty byly vzhledem k délce vyšetřování již promlčeny. Jednalo se o problémy s úvěry v letech 1993 až 1995, tedy v době rozsudku před více než deseti lety. Všichni byli osvobozeni. Až vrchní soud u jednoho obchodníka, protože předtím byl odsouzen s podmínečným odkladem trestu za dopravní nehodu s úmrtím osoby, požadoval jeho potrestání. On jediný byl nakonec odsouzen jen k více méně nepatrném trestu.

Jakými případy se budete zabývat u vrchního soudu?

Stanu se členem odvolacího senátu v drogových procesech.

U ústeckého krajského soudu jste vynesl řadu rozsudků v drogových kauzách. Jaké praktické zkušenosti si odnášíte ze severočeských drogových kauz?

Například, u rozsáhlejšího drogového obchodu bývá vysoká pravděpodobnost odhalení. Pokud vám někdo nabídne několik tisíc za pašování drog, nezapomeňte, že možná již v té chvíli je sledován policií. Odmítněte, i když jste právě ve finanční nouzi.

Někdo může namítnout, že odhalení je otázkou náhody…

Již jste o tom před lety psal. V srpnu 2008 byl vynesen rozsudek v kauze Mazač a spol. Jeden kurýr byl v roce 2005 zadržen s dalším mužem na hraničním přechodu Cínovec při převozu drogy. Policii řekl, že jel jako řidič a netušil, že jsou v autě drogy. Nabídku obdržel od muže, co byl s ním v autě. Jezdili do SRN vícekrát. Za jízdu obdržel od druhého muže po návratu 1000 až 1500 korun. A potom uváděl další detaily.

Co z toho vyplývá?

Ze soudní praxe lze vysledovat tento mechanismus: Když je zadržen první kurýr z drogové sítě, ten, aby získal polehčující okolnosti, řekne vše o svém kontaktu, a přes tento kontakt jde policie dál. Přichází ke slovu sledování a odposlechy mobilních telefonů. Nepomůže přitom ani, pokud má drogový dealer třeba deset telefonů. Osoba je identifikována pomocí hlasu z telefonu. Pohyb osob je sledován i podle toho, kde se pohybuje podezřelý s mobilem, ze kterého volá. Nejsmutnější je, že nejvyšší bossové na špici drogového obchodu, až na vzácné výjimky, se do policejní sítě nedostanou. Odnesou to jenom pěšáci.