Toho obžaloba viní z přípravy vraždy nejen bývalého šéfa vojenské tajné služby Andora Šándora, ale i advokáta Oldřicha Choděry a kněze Eugena Freimana. Kromě toho je souzen pro přípravu vydírání. Trestných činů se měl dopustit ve druhé polovině loňského roku a to během pobytu ve Vazební věznici v Liberci. „Dle nejpřísnější kvalifikace je obžalovaný ohrožen trestem odnětí svobody v délce od patnácti do dvaceti let, případně trestem výjimečným," řekla novinářům soudkyně Eva Drahotová.

Hlavní líčení s lékařem, který si v současné době odpykává dvanáctiletý trest odnětí svobody za znásilňování a vydírání svých asistentek v rýnovické věznici v Jablonci nad Nisou, pokračuje i ve čtvrtek. Rozsudek v případu ale nepadne. „Trestní věc není až tak obsáhlá, není tam ani tolik svědeckých výpovědí. Předpokládám, že rozsudek bude ještě v tomto měsíci, případně v tom příštím. Každopádně padne určitě do konce letošního roku," upřesnila Drahotová.

Během středečního několikahodinového líčení soudkyně vyslechla obžalovaného a několik svědků. Barták ale svou vinu odmítá. Již v přípravném řízení na policii uvedl, že žádný atentát nespáchal.

U soudu ale zaznělo, že kromě přípravy vražd a vydírání z poza mříží liberecké vazební věznice, plánoval útěk. A to v celku totožný s některými záběry z filmů. Uprchnout totiž chtěl za pomocí vrtulníku. Nikoliv sám, ale s komplicem, kterým měl být vězeň sloužící ve výkonu trestu jako zástupce oddělení. Obžalovaný Barták jej v tom zaúkoloval. Vězeň, který v případu figuruje jako svědek, na jeho návrh přistoupil. Jak sám totiž přiznal, chtěl od Bartáka získat nějaké peníze.

„Jeho plán byl, že by nás vyzvedl vrtulník, se kterým bychom odletěli do Polska a tam přesedli do letadla," řekl před soudem. Sám přiznal, že není žádným andílkem. Přes polovinu svého života totiž strávil za mřížemi. V současné době si v Liberci odpykává desetiletý trest odnětí svobody. V minulosti seděl ve Valdicích. Jen za loupež si odpykal již dvacet let. Z úst Bartáka ale zaznělo, že útěk z věznice neplánoval. Prý to byla pouhá úvaha z ponorkového prostředí, kterým věznice je.

Když se ale Barták začal čím dál častěji zmiňovat o likvidaci nepohodlných lidí a vydírání dalších, obrátil se na policii. Svědek byl přesvědčený, že to obžalovaný myslí vážně. „Pokud by sehnal někoho jiného, vraždy by byly provedeny," dodal.

Sehnal si dokonce nahrávací zařízení, aby tak opatřil policii důkazy. Podle něj neměl Barták, se kterým se stýkal buď na své a nebo jeho cele, v liberecké věznici dobrou pověst. Vězni ho neměli rádi. Komplikoval jim totiž život nedodržováním nástupů, povyšoval se před nimi a dělal chytrého. Zároveň ale přiznal, že mu Barták dával informace o lidech, které chtěl zlikvidovat. Šandóra chtěl nechat zabít nožem, kněze Freimana pro změnu alkoholem. Najatí lidé mu ho měli nalévat do úst a konečníku dokud nezemře. Jakým způsobem měl zemřít advokát Choděra ale neřekl, prý se o tom Barták nezmiňoval.

Obžalovaný ale uvedl, že uvedené informace byly pouze poznámkami, které si sepisoval. Na uvedenou trojici totiž chystal trestní oznámení. Dle jeho tvrzení se nevhodně vůči němu vyjádřili v tisku v souvislosti s odsouzením za znásilnění a vydírání asistentek.