Třicet devět obětí mají na svém kontě dva bývalí skautští vedoucí Milan Machát a Martin Mertl z Ústí. V roce 2014 zneužívali malé chlapce a oba za to dostali desetiletý trest, sexuologickou léčbu a zákaz činnosti s dětmi na dobu deseti let. Oba už jsou na svobodě. Na devět let do vězení poslal o dva roky dříve odvolací soud v Praze trenéra malých florbalistů Marka Jarocha, který se pokusil znásilnit sedm svých svěřenců a jednoho zneužil. I on už by měl být na svobodě.

Vedoucí kroužku radioamatérů Karel Vašíček z Brna dostal šest let vězení, deset let zákaz činnosti s dětmi a nařízenou sexuologickou léčbu kvůli zneužití nejméně čtyř členů kroužku. Psal se rok 2011 a za stejné skutky byl odsouzen už v minulosti. Nyní opět běhá na svobodě a žádná omezení se na něj už také nevztahují. A tak by se dalo pokračovat, snad každý rok se jeden případ s téměř stejným scénářem najde. Jeden takový se aktuálně odehrává v Liberci.

Policie stíhá 32letého Jana R., vedoucího dětského kroužku Děti ráj železnice. „Byl vzat do vazby muž obviněný ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění, kterého se měl dopustit vůči nezletilému dítěti, které mu bylo svěřeno do dozoru. Obviněný se v průběhu vazebního zasedání k věci doznal,“ informovala po zadržení muže mluvčí libereckého soudu Denisa Šmídová.

Zatím se přiznal k jednomu znásilnění, ale policisté ho podezírají, že má na svědomí zneužití dalších dětí, které se účastnily aktivit spolku. Jan R. byl přitom v minulosti už dvakrát za znásilnění dítěte odsouzen, odseděl si trest a měl nařízenou sexuologickou léčbu. Věznici opustil v roce 2013 na amnestii tehdejšího prezidenta Klause, stihl se oženit, pořídit si se ženou dvě děti a společně založili organizaci pořádající tábory, dětské kroužky a nabízející hlídání dětí.

Minulost organizátorů táborů nikdo neprověřuje

Při zakládání spolku minulost Jana R. nikdo neprověřoval, stejně tak ani u mužů ve výše uvedených případech. „Případ s pedofilem sleduje u nás v Liberci snad každý rodič. Zrovna v době, kdy všichni hledají tábory na léto, je to úplně šílené. Pokud by se naše děti nedostaly k ověřeným pořadatelům táborů, jako je třeba dům dětí Větrník nebo oddíly, kam chodí dlouhodobě, jinam bychom je nedali. Člověk musí být opatrný,“ řekla máma dvou malých školáků Lenka Dobiášová z Liberce.

Situace je skutečně dost tristní a rodiče nemají šanci nic o organizátorovi zjistit. Nikdo jeho minulost při zakládání spolku či pořádání tábora neprověřuje a není to povinné ani ze zákona. Potvrzuje to i Aleš Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže (ČRDM), která zastřešuje organizace dětí a mládeže v České republice. „Volání po tom, aby se něco takového kontrolovalo, než začne někdo pracovat s dětmi nebo s mladými lidmi, je bezzubé, protože dost často tito lidé obnovují činnost v době, kdy už mají rejstříky čisté. Spolky nemají omezenou činnost a můžou vykonávat v podstatě cokoliv,“ přiblížil Sedláček. Podle něj by rodiče měli být maximálně obezřetní, komu děti svěřují.

Aktuální legislativa ukládá povinnost doložit potvrzení o způsobilosti od praktického lékaře pouze táborovým vedoucím. V případě činnosti v rámci zákona o dobrovolnické službě se pak na počátku spolupráce s dobrovolníkem dokládá výpis z rejstříku trestů, to ale platí jen pro organizace.

„Pořadatelem tábora či kroužku může být zpravidla každý, kdo se tak rozhodne. V případě, že je daný tábor dotován ministerstvem školství, musí být hlavní vedoucí absolventem vzdělávacího kurzu. Následně je tábor realizován dle zákona o ochraně veřejného zdraví jako například zotavovací či jiná podobná akce,“ vysvětlil mluvčí ČRDM Jakub Fraj. Rada se proto problematikou průběžně zabývá. „Doporučujeme děti svěřovat prověřeným spolkům s minulostí a pozitivními ohlasy. Jako vhodný organizátor se jeví ten, který má široký tým vedoucích, kteří prochází pravidelným vzděláváním,“ poradil rodičům Fraj, jak postupovat při výběru.

Pozorní musí být zejména rodiče

Sedláček doplnil, kdy mají být rodiče ostražití: „Pokud je aktivita vedena tak, že děti tam jsou samy s jedním člověkem a není to nahodile, je to setrvalý stav, vždycky je riziko větší a je potřeba se zajímat. Dost často k zneužívání dochází, když je dítěti dlouhou dobu vštěpováno, že to, co dělají, je normální. Třeba nějaký fyzický kontakt – poplácávání po zádech, po zadku. Dítě to přijme, jako že to je nějaká norma, ale kdyby se o tom bavilo s rodiči, řeknou: Hele, to se nám nezdá.“

Na rodiče a jejich zájem o děti, jako asi jedinou možnost, jak své potomky ochránit, apeluje i liberecký sexuolog a psychoterapeut Vladislav Chvála. „Rodiče by měli být se svými dětmi v tak dobrém kontaktu, aby se případné podivnosti v chování vedoucích volnočasových aktivit co nejdříve dověděli a mohli své děti ochránit. Důvěra dětí v rodiče je významný ochranný faktor. Společnost má jen omezené možnosti, jak zabránit zneužití dětí,“ zdůraznil lékař.

Aktuální liberecký případ sleduje a připomíná, že v souvislosti s problematikou zneužívání dětí je třeba veřejnosti neustále připomínat, že děti je nezbytné chránit před sexuálním chováním dospělých. „Fakt, že dnes už i nejmenší děti mají prakticky volný přístup k explicitním pornografickým materiálům by neměl oslabit pozornost rodičů k tomu, aby jejich děti nebyly vystaveny sexuálnímu zneužití, tím je ovšem i sledování pornografie,“ upozornil Chvála.

Relativizace sexuálního tabu a přílišná otevřenost v sexuálním chování dospělých podle sexuologa paradoxně zhoršuje vyhlídky dětí dospívajících v tomto prostředí na spokojený sexuální život v dospělosti. Zneužité děti jsou v pozdějším životě častěji vystaveny sexuálnímu zneužívání a násilí, mnohem obtížněji tvoří vztahy a stonají častěji než děti, které měly možnost vyvíjet se v chráněném a láskyplném prostředí své rodiny. Sexualita u nich může dozrávat přirozeným tempem.

„Dospělí, kteří jsou ochotní se ve svém volném čase věnovat dětem, ve sportu, v uměleckých disciplínách, na dětských táborech a podobně, jsou pro děti důležití a společnost si je právem velmi cení. Doplňují tak někdy omezené možnosti rodičů. Problém je, pokud nejsou tak docela dospělí, nebo pokud v nich děti vzbuzují sexuální fantazie,“ poznamenal Chvála. Ještě horší podle něj je, když své fantazie realizují, děti k sexuálnímu chování svedou, nebo dokonce násilím přinutí.

„Pokud je sexuálně přitahují především děti, pak jde o pedofilní orientaci. Tu nelze léčbou změnit, stejně tak jako nezměníte dospělou hetero nebo homosexuální orientaci člověka. Člověk s pedofilní orientací nemůže pracovat s dětmi a sám by se tomu měl vyhýbat,“ zdůraznil odborník.

I on poukazuje na skutečnost, že předem zjišťovat sexuální orientaci u všech pracovníků s dětmi nelze. Proto existuje zákaz práce s dětmi až u těch lidí, jimž byl podobný delikt prokázán, případně sexuologickým vyšetřením stanovena diagnóza pedofilie. „Soudně uložená takzvaná ochranná sexuologická léčba je sice v takových případech nařízena, ale závisí na spolupráci pacienta. Lze použít léky snižující libido, ale 24 hodin denně nikoho nemůžeme hlídat. Tam, kde se nelze na delikventa spolehnout, může být nařízena ústavní ochranná léčba,“ objasnil doktor Chvála.

Zákony jsou bezzubé, kontrolní mechanismy chybí

Jedinou možností, jak ochránit děti před podobnými individui, je změna legislativy. O té se hovoří vždy, když se takový případ objeví, ale nic se stále neděje.

„Téma opatření není úplně jednoduché a určitě by do diskuse o nich měli být vedle rodičů zapojeni také sexuologové, právníci, etici a zástupci organizací pracujících s dětmi a mládeží. Musíme hledat taková řešení ochraňující děti, která budou skutečně vymahatelná, efektivní a která nevytvoří jen administrativní zátěž pro naprostou většinu slušných a obětavých dobrovolníků. Osobně si umím představit přísnější, resp. delší soudní zákazy práce s dětmi,“ řekl poslanec za Liberecko Jan Berki, který jako skaut s dětmi rovněž pracuje.

Dospělí působící na táboře nyní musí předložit potvrzení o způsobilosti práce s dětmi od svého obvodního lékaře. Toto potvrzení má platnost rok. „Umím si představit, že součástí systému bude sdílení informace o uloženém trestu zákazu činnosti a lékař tedy takové potvrzení nevydá,“ zmínil Berki. „Přijde mi to jednodušší variantou než vyžadovat po každém přímo výpis z rejstříku trestů. Ostatně si myslím, že by obvodní lékař o takovém opatření měl být automaticky systémem informován tak jako tak. Takové opatření bohužel neřeší situaci volnočasových aktivit mimo tábory,“ dodal.

Aktuálně se objevil i nápad o zřízení seznamu pedofilů, který by byl k dispozici vymezené skupině lidí, ovšem to je stále jen ve fázi úvah. Žádné konkrétní opatření proti sexuálním deviantům a jejich případnému zamezení pracovat s dětmi neexistuje.