Ten vyhledávají romské party mladých lidí. Smutné je, že droga ničí vnoučata i jejich prarodiče. Je hodně lidí přes padesát let, kteří drogu užívají a tím dávají špatný příklad dětem. Ty v tomto rodinném modelu potom nespatřují nic špatného.

Romské rodiny někdy čichají i toluen a další těkavé látky. Zahánějí tím pocit hladu, když jim dojdou peníze a vyvolávají si příjemné sny. Řada Romů se k drogám dostane již v útlém věku. Dávka pervitinu vyjde na 500 až 1000 korun. Romové si drogu dávají buď zadarmo, nebo na dluh, vyměňují za kradené věci. Řídí se pravidlem podobně jako při jídle – jednou dáš ty mně, podruhé já tobě. Je znám i případ, kdy dealer přijal místo peněz lístky na tramvaj.

Dívky platí za drogy sexem. „Romové si dlouho neuvědomovali, jak velké nebezpečí pro ně tvrdé drogy mohou znamenat. Dostali se tím do velkého průšvihu. Od našich terénních pracovníků víme o zvyšující se konzumaci drog,“ konstatoval Miroslav Kotlár, předseda Libereckého romského sdružení.

Domluví splátkový kalendář

„Máme 13 terénních pracovníků v 11 městech okresu Liberec. Přinášejí Romům hlavně informace, jak pomoci sociálně vyloučeným. Třeba pomohou domluvit splátkový kalendář na dluh na nájmu, pomáhají s hledáním zaměstnání. Vlastně klient nejde za službou, ale naopak služba za klientem,“ dodal Miroslav Kotlár.

„Nyní je taková situace, že jsme 10 let pozadu. Jako kdybychom byli na konci 90. let, co se týká drogové problematiky u Romů v porovnání s ostatní minoritou. Chtěl bych navrhnout, aby centra prevence proti drogám zaměstnala romské občany. Určitě by to mělo kladný ohlas u romské komunity. Těmto institucím totiž nevěří,“ uvedl Miroslav Kotlár.

Ve větších městech ohrožují drogy Romy více, než v menších městech a na vesnici. Tam se dealer ukryje mnohem hůře před rodiči, kterým vadí, že jejich dítě fetuje.

„Romských klientů je velmi málo,“ uvádí David Adameček z občanského sdružení Advaita – prevence a léčba návykových poruch. „Nabízíme ambulantní poradenství a pobytovou terapii v komunitě. Ambulantně se k nám chodí radit rodiče, kteří mají potomka, jenž fetuje. Následná péče, kdy je možné využít podporované bydlení pro klienty, kteří abstinují. Dále je to terapeutická komunita – většinou na rok pobytu, klienti se sem dostanou po detoxu anebo z psychiatrické léčebny,“ doplnil.

(Denisa Omorodionová)