„Lidé neuhradili desítky tisíc pokut, přičemž bezmála pětaosmdesát procent z nich připadlo na přestupky v dopravě,“ informoval tiskový mluvčí Celního ředitelství v Ústí nad Labem Jiří Nejedlý.

Celníkům se podle Nejedlého daří přimět dlužníky k placení poměrně úspěšně. Najdou se však i tací, které k uhrazení pokuty přesvědčí až exekuce. „V uplynulém roce jsme zahájili celkem 6 366 exekučních řízení za účelem vymožení dlužné částky,“ podotkl Nejedlý.

Mezi největšími ukladateli pokut je i Policie České republiky, a to zejména v oblasti dopravních přestupků. „Pokud tedy například řidič nezaplatí pokutu na místě, dostane složenku, na které je uvedena adresa a účet příslušného celního úřadu. Složenku může hříšník zaplatit na jakékoliv poště či celním úřadě. Není-li poukázka uhrazena do 15 dnů od spáchání přestupku, začne celní úřad, který je uveden na složence, pokutu vymáhat,“ přiblížil standardní postup Nejedlý.

Celní úřad vymáhá pokutu tím způsobem, že zašle neplatiči výzvu k okamžitému zaplacení. Pokud dlužník výzvu ignoruje, následuje příkaz k exekuci. „Pokuty tak mohou být vymáhány srážkami ze mzdy, sociálních dávek, nemocenské nebo jiných příjmů, popřípadě obstavením bankovního účtu. Pokud není ani tento způsob účinný, zaklepou u dlužníka celní exekutoři. Ti mohou zabavit movité věci, ale i nemovitost,“ dodal tiskový mluvčí.

Pracovníci Celní správy nevymáhají pouze pokuty za dopravní prostředky, ale také například z oblasti ochrany přírody, rybářství nebo zaměstnanosti. Součástí jejich práce je rovněž vymáhání takzvaných ekologických poplatků, které se týkají například vypouštění odpadních vod nebo odběru podzemních vod.

Tyto poplatky vyměřuje Česká inspekce životního prostředí firmám, podnikům a dalším subjektům, které je pak odvádí na účty celních úřadů. „Většinu peněz pak odvádíme do státního rozpočtu, zbytek rozúčtujeme a zasíláme na účty státnímu fondu životního prostředí, krajům a obcím,“ doplnil Jiří Nejedlý.