„Kdo má zájem o léčení, musí absolvovat ambulantní léčbu. Dochází do poradny, k psychiatrovi. Na základě jejich doporučení pacient nastoupí do léčebny,“ řekl Pavel Krákora,primář protialkoholního oddělení v Kosmonosích.

Lůžek je podle něj nedostatek, to potvrzují i jeho kolegové. V Liberci je pro pacienty k dispozici deset míst. Pět pro ženy, stejný počet pro muže. Také tady se na lůžka čeká.“ Určitě by jich mohlo být víc. Z Liberce je posíláme například do Beřkovic nebo Nechanic,“ řekla Marie Hyanková, ambulantní psychiatrička z Liberce.

Cesta k úspěšné léčbě začíná u pacientů. Musí chtít. Když absolvují veškerá potřebná vyšetření a uvolní se v Liberci místo, nastupují na “zkoušku“. Mají čtrnáct dní na to, aby se seznámili s prostředím a zvážili, zda jim to vyhovuje. Ale ani po této době je zde nikdo nemůže držet. Nastoupili dobrovolně a mohou svobodně kdykoliv odejít.

„Stává se to a lidé mají k odchodu různé důvody. Když tříměsíční program nedokončí, snižuje se šance na úspěch,“ potvrdili shodně Pavel Krákora i Marie Hyanková. Je to nemoc a nelze zaručit stoprocentní úspěšnost.

Režim v léčebně je tvrdý. Na každou minutu mají pacienti zajištěný program. Práce, terapie úklid. Den co den, tři měsíce. „Za určitých podmínek dostávají po čase vycházky nebo i volno na víkend,“ dodala Marie Hyanková. A do trubiček se nadýchají víc než profesionální řidič za celý život. Jsou denně kontrolováni.

Snaha obstarat si v průběhu léčení alkohol není výjimečná. Dokonce se občas stane, že si někdo nese nějakou tu lahev v tašce při nástupu na léčení. „Ano, takovou pacientku jsem zažila. A vidíte, dnes je to již šest let co nepije,“ řekla Hyanková. Na druhé straně někdo nevydrží ani den. Tento týden se na oddělení ozval telefon. „Nezvládla jsem to,“ drmolila opile žena, která před pár hodinami opustila léčebnu.

Alkoholismus již není výsadou mužů. Každým rokem roste podíl žen v léčebnách. Před třiceti lety připadala jedna na sedm mužů. Dnes je již poměr jedna ku třem.