Kouzlo sdílení patří mezi nesporné výhody sociálních sítí. Každý může vyjádřit svůj názor, svěřit se s aktuálními pocity, popřípadě jen sledovat dění v životech ostatních. Čím dál častěji se ale objevují i negativní příspěvky. I proto vznikla facebooková skupina Trochu štěstí v nešťastné době, kde její členové mohou sdílet příběhy a zážitky, které vykouzlí úsměv na tváři. Za jejím vznikem stojí učitel na základní škole Pavel Hadač ze Železného Brodu.

Na začátku týdne vstoupila v platnost nová opatření, která ještě více zasáhla do života lidí. Proto se 36letý Hadač rozhodl zintenzivnit počet příspěvků, oživit dění a vymyslel několikadenní seriál s názvem Jak si zachovat zdravý rozum v šílené době. Ten spočívá ve sdílení aktivit a nápadů, jak si zpříjemnit čas. „Občas stačí pouhá maličkost, ze které se pravidelností stane rituál. Tyhle malé radosti jsou v téhle době potřeba více než kdy jindy,“ zdůraznil Hadač, který sám našel zálibu v přípravě dobrého čaje.

Nápad se zrodil při četbě knihy Lykke od dánského spisovatele Meika Wikinga, který založil Institut štěstí. Skupina má sloužit jako protiváha všeho, co se na společnost při koronavirové epidemii valí. Hadač ji založil začátkem ledna jako ostrůvek štěstí ve vodách frustrace, beznaděje a vzteku. „Na začátku jsem vůbec nevěděl, co by mohlo udělat radost. Přece jenom sto lidí, sto chutí. Někdo má rád drobnosti, někdo zase potřebuje ke štěstí velké životní věci,“ vysvětlil správce facebookové skupiny.

Aktuálně střídá fotky přírody, hudební tipy, přináší různé výzvy mající podnítit diskuzi. Nesetkal se zatím s žádnou negací, i když se obával nálepky „sluníčkáře“. Lidé mu píšou, že sice sami tápou, co by do skupiny přidali, ale dělá jim radost číst příspěvky. „Lidský mozek funguje jako takový filtr. Záleží jen na člověku, co si do sebe pouští, co vyhledává a na co se soustředí. I jeden příspěvek dokáže pobavit, rozesmát, a to představuje v dnešní době nedostatkové zboží,“ vysvětlil Hadač.

Nabít a rozveselit

Do skupiny se přidala i lektorka jabloneckého Studia Kokos Anna Škodová, která učí hru na klavír, ukulele a zpěv. Motivuje jí k tomu nemyslet jen na samá negativa. „Navzájem si tam sdílíme příběhy, postřehy, prostě to, co nás nabíjí a rozveseluje. Je to taková pěkná pomyslná injekce endorfinu rovnou do žíly,“ podotkla se smíchem Škodová. Oceňuje, že vlákna komentářů nejsou plná nenávisti a zesměšňování. „Osvěžující, milé a povznášející,“ dodala.

„Tahle doba je sice těžká, ale možná právě proto si tolik vážíme těch dobrých věcí. Přesně proto má život takovou cenu. A já prostě musím něco dělat. I kdyby tahle skupina pomohla zlepšit náladu jedinému člověku, tak splnila svůj účel. A plnit bude dál,“ uzavřel Pavel Hadač.