Vybavíte si, kdy jste četli knihu tak vtipnou a zábavnou, že jste ji museli dočíst vcukuletu? A když vás někdo u té bohulibé činnosti rušil, neměli jste ho rádi?

Sám takto doporučím pěknou knihu Evžena Bočka „Poslední aristokratka", kterou jako audioknihu pro vydavatelství OneHotBook načetla herečka Veronika Kubařová.

Jsem za ni vděčná

Byla to vaše první zkušenost s natáčením audioknihy?
Poslední aristokratka je mou první zkušeností se čtením audioknihy a jsem za ni moc vděčná, protože mě to hrozně bavilo, ale mám také pocit, že jsem se toho hodně naučila. Protože i moji kolegové a to už mám za sebou několikaletou divadelní praxi mi řekli, že jsem se zlepšila v mluvě. Že jsem si vylepšila artikulaci, protože na mikrofon musí být čtenému opravdu dobře rozumět. Hlasité čtení je vůbec dobrý trénink.

Překvapilo vás ve studiu něco?
Překvapením pro mě bylo, že zvládnu číst opravdu nejdéle čtyři hodiny. Pak už se mi pletou písmenka, hlas klesá níž… že to nepřetržité čtení, ač s drobnými pauzami, má zkrátka nějakou kapacitu.

Bylo čtení humoristického textu náročnější na to, abyste správně trefila tón, náladu, pointy?
Na začátku nahrávání jsme si s režisérkou Jitkou Škápíkovou popovídaly o tom, jak to cítíme, a měla jsem pocit, že humoristické texty se musí dělat trošku s odstupem a nadsázkou, aby ty pointy vycházely jakoby suše. Člověk se navíc postupně s tím textem určitým způsobem sjednotí a už chytí jeho vlastní rytmus.

Se šipkami

Dělala jste si při svém vlastním čtení do textu poznámky?
Ze začátku jsem si označovala přímé řeči barevně, když jsem měla pocit, že by se to mělo říct jinak než jen vyprávěním. Podtrhávala jsem si a u dlouhých souvětí jsem si dělala šipky, abych věděla kam dojít a podobně. A časem mě víc těch poznámek zavádělo, než když jsem to četla spatra a přirozeně. Najednou jsem si říkala, proč tady mám vykřičník, když jsem v tu chvíli měla pocit, že pocitově by tam důraz být neměl. Takže jsem to pak nechávala tak půl na půl podle poznámek a podle pocitů.

Líbí se vám Marie (III.) Kostková z Kostky?
Líbí se mi, že má smysl pro humor a nadhled nad proběhnuvšími situacemi, že to příliš neprožívá a umí se tomu zasmát. Že celou svou rodinu vidí jakoby z ptačí perspektivy, což je příjemné nejen na čtení, ale i do života. Ale baví mě i to, jak je coby Američanka v Čechách z některých věcí vyjukaná, je trošku naivní a něčemu nerozumí nebo to teprve poznává.

Jak vás bavilo prostředí, kde se příběh odehrává?
Líbil se mi ten kastelánský vhled do praktických věcí schválně jsem se na to ještě ptala svého přítele, který dlouhou dobu prováděl na zámcích a hradech, který mi potvrdil, že to tak fakt chodí. Že se občas říká návštěvníkům mufloni, při prohlídkách se ztrácejí nejrůznější předměty a průvodci doufají, že bude pršet a nikdo nepřijde…

Veselá společnice

Co se vám při natáčení líbilo?
Poslední aristokratka mi byla příjemnou, veselou společnicí do sychravých dnů. V poslední době hraji náročné, tragické divadelní role: Vančurovu Markétu Lazarovou, Mášu v Turgeněvově Rváči, Honey v Kdo se bojí Virginie Woolfové, Ninu v Čechovově Rackovi…Vedle těch šílejících a trpících postav pro mě byla Aristokratka duševním pohlazením. A doufám, že taková bude i pro posluchače. Že udělá radost, zlepší náladu, potěší a navodí pocit odpočinku. Celé to fakt byla velká radost.