Paměť lidí je krátká. A osudy lidí, kteří významně ovlivňovali svět kolem sebe, často odcházejí společně s pamětníky. Jedním z těch, kteří se sice ve své době nevepsali do kategorie „populární umělec", ale přesto zanechali nesmazatelnou stopu v kulturním životě Liberce, byl osobitý malíř a pedagog Pavel Šulc. Člen Skupiny 7, kterou tvořili spolu s ním například Vladimír Sobolevič či Vladimír Komárek.

Oblastní galerie v Liberci připravila u příležitosti loňských nedožitých osmdesátin tohoto umělce velkou výstavu. Nyní ji doplní o vzpomínkový večer.

Skupina 7

Umělecká skupina vznikla na Liberecku v roce 1959. Zcela netradičně sdružovala umělce různých oborů malířství, grafiky, sochařství, textilního a sklářského výtvarnictví. Jejími členy byli Josef Hýsek, Vladimír Komárek, Vladimír Křečan, Ladislav Oliva, Jiří Seifert, Vladimír Sobolevič a Pavel Šulc, který se jejím členem stal v roce 1961. Skupina si předsevzala každoroční výstavy, které se konaly až do roku 1968 v Severočeském muzeu v Liberci. Pokaždé na ně byli zváni další umělci jako čestní hosté. Skupina se představila mj. i v Děčíně, Praze a Olomouci.

„Pavel Šulc byl znamenitým výtvarníkem, oblíbeným pedagogem a kolegou. Svědčí o tom i četné zápisy v knize návštěvníků. Rozhodli jsme se proto uspořádat vzpomínkový večer, kde bychom si ho připomněli," zve všechny, kdo se s Pavlem Šulcem měli příležitost setkat, kurátorka výstavy Zuzana Štěpanovičová. Večer se uskuteční tento čtvrtek, 24. ledna v 17.00 hodin, a zavzpomínat přijde řada osobností kulturního života Liberce. „Za všechny můžu uvést Romana Karpaše, Milenu Hercíkovou, Evu Kubínovou či Antonína Langhamera. Přijede i malířův syn, Martin Šulc, významný džezový hudebník," upozorňuje kurátorka.

„Srdečně jsou zváni všichni, kdo mají nějakou zajímavou vzpomínku na osobnost Pavla Šulce nebo historku z jeho života. Účast na večeru je možná bez předchozího přihlášení," zdůrazňuje a dodává, že každé svědectví je cenné a pomůže uchovat střípky z mozaiky jednoho mimořádného člověka, který zásadním způsobem, jako výtvarník i jako učitel, ovlivnil myšlení, postoje i estetické vnímání několika generací.

„Vzpomínám na příjemnou tvůrčí atmosféru, která v jeho třídě panovala. Korigoval spíše slovně, ale když už to jinak nešlo, tak do kresby zasáhl. Vedl nás nenápadně a s citem, byl mírný, nikdy jsem ho neslyšel zvýšit hlas. V jeho třídě šlapalo všechno téměř samo. Každý se chtěl stát umělcem a tomu odpovídala i naše snaha. Pavel Šulc nás jen jemně a nenásilně usměrňoval. Někdy si dokonce za katedrou stačil udělat pastel s lodičkami, který jsme potom viděli v prodejně Díla," vzpomíná na malíře jeden z jeho vděčných žáků na tehdejší Lidové škole umění v Liberci, grafik a vydavatel Roman Karpaš v katalogu výstavy.

Malíř průmyslové krajiny

Samotná retrospektiva Pavla Šulce představuje v prvé řadě jeho krajinu. I když ne tak, jak bychom si ji v duchu jejího tradičního zobrazování mohli představit. Je originální ztvárněním i náměty, v nichž převládá krajina poznamenaná průmyslem a jeho zásahy.

„Šulc tuto krajinu nedramatizuje a při jejím zobrazování se zdržuje moralizujících komentářů. Nahlíží ji se zájmem cestovatele, kterému se nečekaně zjeví něco mimořádného. Pozitivní postoj přináší umělci velkou výhodu: při znázorňování těžebních bagrů a jiných velkostrojů se mu nečekaně vyjeví možnost jejich vidění v ryze abstraktním pojetí," popisuje kurátorka výstavy.

V osmdesátých letech Šulcovy krajiny pořád ještě čerpaly ze skutečnosti, ale jejich vnitřní smysl se dostal na hranici pohádkovosti a smyslového vytržení. Fascinující jsou především barvy, které tuto fázi Šulcovy tvorby charakterizují.

Pavel Šulc, žák Cyrila BoudyPavel Šulc, žák Cyrila Boudy

Pavel Šulc (1932-1991) patří k předním představitelům severočeské krajinomalby. Narodil se v Lázních Bělohrad, od roku 1945 žil v Liberci. Studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK v Praze u prof. Cyrila Boudy, Karla Lidického a Martina Salcmana. Na přelomu 50. a 60. let se věnoval zobrazování krajiny, maloval náměty z Polabí, Mostecka, Českolipska a Jizerských hor. Jako jeden z mála se snažil znázorňováním krajiny s doly, mosty, dálnicemi a továrnami zachytit dynamické životní prostředí industriální a postindustriální krajiny. V šedesátých letech, jako aktivní člen liberecké Skupiny 7, se zabýval abstraktními kompozicemi a strukturální abstrakcí. V sedmdesátých letech se cyklem Zahrady vrátil ke krajinomalbě, okrajově se věnoval rostlinným zátiším a grafickým vedutám Liberce, příležitostně se vracel k portrétům a figurálním kompozicím. Léta působil jako pedagog, nejdříve na základní , později Lidové škole umění v Liberci. (na snímku dvojportrét z konce 60. let)

„Uklidňující safírová modř v zimních krajinách či exaltující rumělka v podzimních polích vypovídají o meditacích nebo vizích, které vznikly na základě přírodních podnětů. Obraz se změnil v malovanou hudební skladbu, kde jedno téma doznívá a plynule přechází v druhé. Malíř hledal skryté síly hýbající krajinou, hledal tajemství, které zůstává smyslům skryto, přestože se skrze ně projevuje," popisuje sílu Šulcových obrazů Zuzana Štěpanovičová.

Čtvrteční večer tak bude mimořádnou příležitostí spojit smyslové vnímání s osobností člověka, který toto dílo vytvořil. Byť už jen bohužel ve vzpomínkách.

Samotnou výstavu můžete v liberecké Oblastní galerii navštívit už jen do neděle 3. února.