Nataša otevírá kabelku a z peněženky vytahuje tlustý štos bankovek s obrázkem ukrajinského osvícence Hryhorije Skovorody. Doma měla každá z nich hodnotu pěti set hřiven, tedy téměř 390 korun. V ČR jsou jí k ničemu.

„Nevěděli jsme, jestli zůstaneme, nebo kam půjdeme. Mysleli jsme, že budeme potřebovat hotovost,“ vysvětluje Ukrajinka, proč si před odjezdem z Kyjeva vybrala z bankomatu veškeré úspory. Teď je podle svých slov může použít jako tapetu. Nikdo jí je na české peníze nevymění.

S finančními problémy se na začátku války na Ukrajině potýkali všichni. Terminály v obchodech přestaly fungovat, Ukrajinci proto stáli dlouhé fronty u bankomatů ze strachu, že brzy budou potřebovat hotovost, protože kartou za základní životní potřeby nezaplatí. To samé udělala Nataša s dcerou Julií a třináctiletým vnukem Vitalijem předtím, než opustili svůj domov v Kyjevě a utekli před postupujícími ruskými vojsky do Česka.

Azyl našla rodina na faře v Sobotce na Jičínsku, kde sdílí dvě světlé místnosti s vysokými stropy s další ženou a jejími třemi malými dětmi. „Máme se dobře,“ opakují s vděčným výrazem. Před rozhovorem ale Nataša vypíná obrazovku telefonu, na které sleduje záběry z válečné zóny. Celý zbytek rodiny a všichni přátelé zůstali v Kyjevě.

Ve štosu bankovek, který hned zase schovává do peněženky, je 30 tisíc hřiven, podle dnešního kurzu 23 tisíc korun. Po příjezdu se rodina snažila peníze vyměnit, aby si tak zajistila částečnou samostatnost do začátku. Ve směnárnách je ale odmítli. „Není možné si peníze vyměnit. Žádná směnárna nechce hřivny kupovat, protože se jim to prý nevyplatí,“ vysvětluje Nataša. Přestože se kurz díky umělým intervencím České národní banky udržuje alespoň pro bezhotovostní transakce, s dnes tak nevýhodnou měnou nechce nikdo obchodovat. Směnárny hlásí, že hřivny nakupovat nemohou, nikdo by si je totiž kvůli trvající válce na Ukrajině nekoupil.

Rodině pomáhá se zabydlováním Petr Danys. Jičínský aktivista shání uprchlíkům ubytování a pomáhá jim zařizovat potřebnou byrokracii. „Sehnali jsme jedinou směnárnu až v Praze, kde byli ochotní hřivny proměnit. Za sto hřiven ale nabídli dvacet korun, tedy ani ne třetinu hodnoty,“ doplňuje Natašino vyprávění. Podle odborníků ale neexistuje páka, která by mohla směnárny a banky přimět valuty proměnit ve správném kurzu. Redakce Deníku oslovila také kancelář hradeckého senátora Jana Holáska, který nabízí bezplatnou právní pomoc ukrajinským uprchlíkům. Jeho asistentka Ilona Dvořáková uvedla, že jakmile se senátor vrátí ze služební cesty, na problém se zaměří. „Obávám se ale, že z hlediska práva v tomto ohledu moc nepomůžeme,“ dodává.

Hřivny nepřijímají banky ani směnárny v Hradci Králové. „Bohužel, na hřivny nemáme vypsaný kurz. Lidé se ptají, ale pro nás je v tuto chvíli velmi nevýhodné je nakoupit,“ potvrzuje zdrženlivě do telefonu zaměstnanec jedné směnárny v krajském městě.

Nataše a Julii se do začátku povedlo na úřadu práce zajistit první příspěvek na život, díky kterému se jim podaří zajistit si minimální potřeby. Na faře mohou všichni zůstat, dokud bude potřeba. Vitalij od pondělí nastupuje do školy, stejně jako ostatní děti ze sobotecké fary.

Na vyrovnání problému s výměnou hotovosti schválila vláda pro uprchlíky z Ukrajiny příspěvek pěti tisíc korun na osobu na měsíc. „Musíme alespoň v prvních měsících pomoci těm, kdo to nyní potřebují nejvíc,“ odůvodnil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka.