V lyžování jsme byli první. Před Nory i Rakušany

Dozvědět se to můžete na unikátní výstavě, kterou v Severočeském muzeu v Liberci zahájilo ve čtvrtek Sdružení lyžníků historických z Podkrkonoší.

Přítomna byla i vnučka Bohumila Hanče, jehož tragickou smrt právě při závodech na 50 km připomíná dnes mohyla na Zlatém návrší. Právě tomuto sportovci, který není jen romantickým hrdinou o přátelství dvou mužů Hanče z Mříčné u Jilemnice a jeho přítele Vrbaty, ale nositelem mistrovského titulu Království českého v letech 1907 1909 je věnována zásadní část expozice.

„Před třemi lety jsme stály s kamarády u Hančovy mohyly na Zlatém návrší a tehdy mi došlo, že právě na letošní rok připadá stoleté výročí jeho tragické smrti a že by bylo dobré tuto událost nějak důstojně připomenout," říká kurátor výstavy Karel Novotný, který tuto mimořádnou expozici spolu s Martinem Dumkem a Miroslavem Pivničkou v muzeu připravil.

Kromě stoletého závodu, který se po stejné trase pojede v den výročí tragedie 24. března vznikla právě i tato výstava.

Z pozůstalosti Hančovy rodiny se pořadatelům podařilo získat desítky medailí, které Bohumil Hanč získal v četných závodech. Jsou jich plné tři vitríny a skleněný pohár a medaili v podobě věnečku s rubíny a lyžemi na červené stuze se stal dokonce exponátem století. Jejich překrásné umělecké zpracování vypovídá o tom, s jakým umem se naši předkové věnovali výrobě každé věci. Marně byste tu hledali obyčejnou placku, byť s drahého kovu.

Krasojezdec Hanč

V expozici naleznete nejen pamětní knihy se zápisy, ale dokonce i Hančovy lyže, které Karel Novotný koupil od jeho praneteře. Lyže na počátku rozmachu tohoto sportu koncem 19. století ještě neměly kovové hrany a tak vyžadovaly mnohem větší dovednost a um lyžařů. Tehdejší styl byl skutečně velmi vybroušený, bylo na co se dívat a Hanč byl nejen vynikající lyžař, který na nich dokázal sjíždět i Labský důl!, ale také skutečný krasojezdec, zmínil Karel Novotný, který strávil studiem dobových dokumentů mnoho hodin

A tak si díky pečlivé přípravě a množství exponátů můžeme udělat skutečně věrný obrázek českých hor a rozvoje „ski", jak se tehdy lyžím na přelomu 19. a 20. století v Krkonoších říkalo. „Mimo jiné jsem chtěl připomenout, že Bohumil Hanč přes své obrovské úspěchy nebyl jediným představitelem lyžařského sportu v Krkonoších. Jeho jméno nezapadlo jen v souvislosti s tragedií, která se udála při závodech před sto lety. Působila tu celá řada vynikajících lyžařů například Hynek Bedrník a další závodníci. Jejich jména zná už dnes jen několik historiků, kteří se tímto oborem zabývají. Podepsaly se na tom samozřejmě i pozdější události v Sudetech, kvůli kterým se historie této oblasti zpřetrhala," připomíná Karel Novotný ze spolku historického lyžování.

Ořovský a Harrach

Významnou postavou pro rozvoj sportu na konci 19. století v českých zemích byl Josef Rössler-Ořovský. Už v roce 1887 dostal z Norska první pár lyží, které vyzkoušel na Václavském náměstí. Váže se k tomu humorná historka.

Lyže objednal v podstatě omylem, neboť když si psal do Norska o ceník bruslí, připsal pod jméno „Bruslařský klub Praha". To si norští dodavatelé vyložili jako Bruslar ski klub čili Bruslarův lyžařský klub a ke katalogu bruslí přiložili i nabídku lyží. Ještě téhož roku založil Josef Ořovský s bratrem Karlem první lyžařský klub v Evropě, mimo skandinávské země.

S lyžemi začal Ořovský, mimo jiné spoluzakladatel Českého olympijského výboru, jezdit do Krkonoš a propagovat lyžování. „Trávil tu všechny víkendy a zejména Silvestry, vyhlášené byly večírky v jilemnickém hotelu Modrá hvězda. Tehdy se ještě pracovalo v sobotu, takže bylo běžné, že společnost v sobotu odpoledne nasedla na vlak, přijela do Martinic, ubytovala se, pokračovala zábava, protože Ořovský byl nesmírně společenský člověk, ale brzy ráno se už vyrazilo na kopec a odpoledne se zase jelo do Prahy," připomíná kurátor výstavy v libereckém muzeu.

Osobnost Ořovského považuje za mimořádnou, stejně jako rozpětí jeho zájmů. Od lyžování přes tenis, veslování, stál u založení vodních skautů a významně se angažoval v olympijském hnutí. Byl to nesmírně aktivní člověk s rozsáhlými kontakty. Mezi jeho přátele patřil i dr. Guth-Jarkovský V listopadu roku 1903 byl z jeho popudu založen Svaz lyžařů Království českého. Jednalo se o vůbec první lyžařský svaz na světě!

Zájem o lyžování a jeho rozmach nebyl ale jen dílem tohoto velkého sportovního nadšence. Svůj podíl na tom měl i hrabě Harrach. Vypráví se, že se zúčastnil císařské recepce, na které byl přítomen i norský velvyslanec. Řeč se mimo jiné stočila i na těžkou práci panských lesníků, kteří se v zimě musí za zvěří brodit jen s pomocí sněžnic. Tehdy zástupce norského království prozradil, že jejich lesníci používají při své práci lyže a záhy už putovala objednávka na první lyže k vyhlášené firmě Thonet, která se zabývala ohýbaným dřevem. „Je ale docela dobře možné, že ve stejné době už i tady, třeba v Josefově Dole, někdo lyže vyráběl," připomíná kurátor výstavy, jak se zázračná prkýnka lyže postupně dostala do Krkonoš a dalších hor.

Odtud už byl jen krok, aby se lyžování dostalo mezi veřejnost. „V té době bylo velmi oblíbené sáňkování. Bylo běžné vidět v Krkonoších společnost, která se veze na rohačkách tažených koňmi. Chudí lidé je pak používali ke svážení dřeva a děti pro zábavu. „Také sáňkařský sport byl skutečně na vrcholu, mimochodem první závody se jely ze Smědavy do Bílého potoka," podotýká Novotný.

Zájem o hory a zimní sporty tu byl. A tak jako o překot začaly vznikat lyžařské spolky. Kromě pražského, který založil Ořovský, to byly i spolky v Jilemnici, Vysokém a dalších místech. Rozvoji lyžařského sportu napomáhaly také turistické horské spolky, ať už české, tak německé a později především Sokol. Velkou zásluhu na rozmachu lyžařského sportu měli ale obětaví jedinci. Například velká postava krkonošské historie, učitel z Dolních Štěpanic Jan Buchar, rodák z Mříčné, který spolu s Ořovským propagoval lyžování a mimochodem stál u vzniku tehdy první lyžařské noclehárny na Labské boudě. A později také u zrodu turistického značení.

Lyže té doby totiž byly univerzální. Sloužily k běhu i sjezdování zároveň. „Ty první měřily 3,5 metru, my tady máme nejdelší 2,8," představuje Karel Novotný jednotlivé exponáty. Jak už bylo řečeno, neměly hrany, proto nebylo nic jednoduchého je v hlubokém sněhu ovládat a ten kdo to uměl, si zasloužil skutečného uznání. Ty první, tzv. finky byly rovné, později se začaly objevovat známé špice, zužovat profil, ale také objevovat lyže, které už měly rozšířený carvingový tvar.

„Carving rozhodně není žádný výmysl současné doby, jednotliví výrobci se tehdy předháněli, patrné to bylo hlavně u vázání," připomíná Novotný.

Kandahár a bačkoráky

Místní výrobci tehdy propagovali takzvané „krkonošské bačkorové vázání," kteří mnozí z nás pamatují ještě z dob dětství. Každý se ale snažil vylepšovat způsob uchycení boty, jak nejlépe uměl. Začaly se objevovat první pérová vázání a značky typu Hutfield, Bildstein či asi nejznámější Kandahár. Václav Lorenc, třetí největší výrobce lyží v českých zemí si nechal patentovat patkové vázání. Z pružinového typu s volnou patou se později vyvinulo vázání na lyže, které byly předchůdkyněmi běžek. V expozici najdete i lyže z tehdy největšího sportovního obchodu v Liberci Sporthaus Sieber.

Outdoorové oblečení dneška byste tam ale těžko hledali.

Jezdilo se ve svetrech a šponovkách, ovšem na konci 19. století byla i taková výstřednost nemyslitelná a tak k typickému vybavení krkonošského lyžaře kolem roku 1900 patřila kromě šponovek, čepice a svetru a pochopitelně neodmyslitelné košile také dlouhá, několikavrstvá pelerína, která zajišťovala lyžníkům teplo. Dámy se na lyže vydávaly sice v krátkém kabátku, zato v dlouhé sukni a apartním zimním kloboučku. I to nabízejí vitríny unikátní expozice.

Na výstavě můžeme obdivovat skutečně unikátní předměty. Kromě desítek lyží a starých saní, také nesčetné Hančovy trofeje z domácích i mezinárodních závodů, dobový tisk, pamětní knihy i oblečení.

Například originální zimní výstroj rakousko-uherského vojáka z doby těsně před 1. světovou válkou. Pocházejí jak ze soukromých sbírek, např. Aleše Suka, tak z depozitářů Národního muzea v Praze, muzea v Jilemnici a dalších institucí.

Expozici doplní cenné předměty z pozůstalosti po J. R. Ořovském a Bohumilu Hančovi. Mezi ně patří i obraz, který Bohumil Hanč získal za prvenství při závodech na Pláních pod Ještědem.

„Jeho majitel chtěl později obraz od Hanče koupit zpátky za neuvěřitelnou sumu, ale on si trofeje z vítězství cenil natolik, že zimní krajinu neprodal. A tak ji můžete spolu s dalšími zajímavými exponáty s šedesátkou dobových lyží obdivovat při návštěvě libereckého muzea i vy. Ale pouze do 3. března.

Nezbývá než zalitovat, že tak zajímavá výstava se nestane součástí některé stálé expozice. Liberec s titulem město sportu a mistrovství světa v zimních disciplínách by si to jistě zasloužil…

A už jen na závěr. Víte, kdo byl zakladatelem alpského čili sjezdového lyžování jako samostatné disciplíny? Čech Matyáš Žďárský.

Učitel, akademický malíř a sochař z Třebíče, který později na svých toulkách procestoval alpské země a usadil se v Rakousku. Učebnici alpského lyžování s prvními obloučky a doprovodnými fotografiemi napsal už v roce 1896.