Textilka stávala na břehu Smědé už od druhé poloviny 19. století. Do současné podoby ji po požáru nechala přestavět firma Karla Bienerta mladšího. Po znárodnění se tu upravovala příze pro luxusní vývozní koberce Bytexu, po revoluci zde sídlila Mykana. Od roku 2002 patří továrna ze začátku století rodinné firmě Šercl. Kromě restaurování vojenských a leteckých motorů tu provozuje unikátní technické muzeum.

Na své si přijdou hlavně milovníci letecké techniky, v bývalé textilce jsou dnes desítky leteckých motorů. Od roku 1913 po současnost. Nechybí tu ani motor z legendárního Messerschmittu Bf 109.

Zatímco muži oceňují konstrukční vychytávky leteckých motorů, děti vábí zcela funkční ultralight z 90. let postavený ze stavebnice. Podle zakladatele muzea Pavla Šercla to zvládne každý pokročilejší modelář. „Jde o stavebnici, která se dá někde koupit ještě dneska. Motory se do ní dávají třeba ze Subaru, tenhle konkrétní má motor z Trabanta," vysvětluje. Pro ty, kteří si chtějí vyzkoušet skutečné pocity pilota, je k dispozici dokonce letový trenažér TL 29 Delfín.

Expozice mapuje nejen vývoj letecké techniky, ale také jednu z temných stránek letectví nehody. Konkrétně ty, které se staly v Jizerských horách a Krkonoších.

Ve vitrínách jsou fragmenty nalezených letadel a popisky jednotlivých událostí, ke kterým došlo v době války. „Nešlo ale pochopitelně o žádné bojové záležitosti. Většina letadel ztroskotala kvůli špatnému počasí," popisuje Pavel Šercl. Tak tomu bylo mimochodem i v posledním případu z roku 1992, kdy v Jizerských horách havarovala hned dvě francouzská letadla s humanitární pomocí. Ale vraťme se o víc než 70 let zpátky. „Je to taková expozice letecké archeologie. Co do počtu objetí byla největší katastrofou nehoda na Sněžce, při které zahynulo asi 23 vojáků. Paradoxně šlo o zraněné, které odváželi do lazaretu. Tajemstvím opředená byla zase nehoda na nedalekém Měděnci. Letadlo havarovalo už zkraje války, kolem roku 1941. V místě pádu se později našly střepy z koňakových skleniček, flakóny, kusy porcelánu ale také velké množství válečných křížů, jejichž počet nesouhlasil s počtem lidí na palubě. To místo vypadalo spíš jako smetiště než místo letecké havárie. Později se podle trasy letu zjistilo, že letadlo vezlo snad vybavení důstojnického klubu z Francie," popisuje Šercl.

V Technickém muzeu.

Z války je ale i armádní moped nebo torza bojových vozů na nádvoří muzea. „Těch exponátů je spousta, ale snažíme se to postupně nějak systematizovat, aby návštěvník neměl v hlavě zmatek, ale naopak si odnesl nějakou informaci. Třeba jaké se u nás vyráběly a dodnes ještě vyrábějí letecké motory," dodává Pavel Šercl.

Ke strojům „přičichl" už jako kluk díky svému tatínkovi, který se staral o závodní motory libereckým automobilovým závodníkům Engemu nebo Tomáškovi. „Mičuda mě moc nebavila, tablety nebyly, tak jsem seděl tátovi na ponku," směje se vyučený nástrojař. Dodnes společně restaurují motory pro Vojenský historický ústav. „Ten je kromě sběratelů asi naším největším zákazníkem. Teď pro něj děláme už asi pátý tank," vypráví, když stoupáme do horního patra továrny s expozicí textilních strojů, kterou provozují ve spolupráci s katedrou textilních strojů Technické univerzity v Liberci. Nainstalována je tak, jako by právě přadleny a tkadleny skončily směnu. Nechybí detaily, jako pracovní plášť nebo síťka na vlasy. I když jde o repliky strojů, lidé si tu nejednou vzpomenou na roky v Textilaně.

Své místo tu ale našly i desítky šicích strojů ze sbírky Pavlíny Cvrčkové z Frýdlantu. Najdeme tu i stroje obuvnické nebo kloboučnické nebo obří mechanický mandl. Moje exkurze končí v bývalé vrátnici, odkud se vchází do strojovny. I tady narazíme na dva unikáty. Původní parní kotle Ringhoffer z roku 1884 a Breitfeld Daněk 1907. Starší z nich slouží už léta jako zásobník vody, ten mladší stále funguje. „Když se rozpálí, dokáže ještě týden hřát a pomocí parních rozvodů vytápět prostory dodnes. Naši předci si totiž uměli vážit nejen své práce, ale i vynaložené energie. Věděli, jak těžce se uhlí, kterým v kotli topili, z podzemí dostává. Nebylo to jako dnes, jen otočit knoflíkem," dodává s uznáním.

V Jizerskohorském muzeu mají kromě pondělka otevřeno každý den. Objednat se sem mohou třeba i exkurze s dětmi.

„Zatím vybíháme z dílny na každý zvonek, časem, až si na to vyděláme, bychom chtěli mít zasvěcené průvodce, kteří by provázeli skupiny, stejně jako je to třeba na hradech a zámcích," dokončuje. www.muzeumjizerky.cz