Když se řekne starořečtina, člověk si představí profesora s plnovousem, jak louská v zatuchlém kabinetu zaprášeného Aristotela. Zdánlivě mrtvý jazyk teď oživila pandemie covidu. Zdravotníci totiž začali označovat nové varianty koronaviru písmeny řecké abecedy. „Už toho ale moc nezbývá, omikron je už za polovinou alfabety,“ popisuje řečtinářka Veronika Konrádová s tím, že se navíc některá „politicky nekorektní“ písmena vynechávají. Třeba ksí, o kterém se spekuluje, že by mohlo připomínat jméno čínského prezidenta.

To byste neřekli. Tato česká slova mají starořecký původ

Telefon, škola, hygiena, rýma, teorie, hypotéza, alfasamec, betaverze, mikrotužka, gymnázium, atlet, anděl, dieta, bible, politika, kytara, diagnóza, pedagog, filantrop, gramatika, chirurg, sympatie, kosmetika, demokracie, anarchie, fyzika, historie, ekonomie, autobiografie, psychologie, oceán.

Proč se vlastně řeckými písmeny začaly označovat typy koronaviru?
Virologové obvykle používají speciální kódy. O novém typu koronaviru se ale vydatně hovoří i mimo laboratoře, a kód, jako je například B.1.1.529 pro omikron, nezní moc srozumitelně. Viry se označovaly podle prvního záchytu jako britský, indický nebo jihoafrický. Ale země protestovaly proti stigmatizaci. Ve hře byla jména řeckých bohů, ale v polovině loňského roku rozhodla Světová zdravotnická organizace (WHO) o využití písmen alfabety. Je to dostatečně neutrální a zároveň ve vědě existuje tradice řecké taxonomie.

Člověk si vybaví deltu, omikron, další názvy moc ne. Postupuje se výběrově?
To úplně ne. Ale ne všechny varianty koronaviru získaly mediální pozornost. Pravdou je, že některá písmena byla vynechána. A to proto, že byla zaměnitelná s běžně užívanými slovy. A také z důvodu politické korektnosti. Jako u písmena ksí, které by údajně mohlo být spojováno s čínským prezidentem. WHO nicméně upřesnila, že jde zkrátka o běžné příjmení.

Tobiáš Hrabec.
V diplomce se zaměřil na liberecké studentské bydlení. Bodoval v soutěži

Kolik písmen po omikronu má ještě alfabeta?
Už jich moc nezbývá, omikron je téměř ve třetí třetině. Po posledním písmenu omega se asi bude muset přejít k jiné taxonomii. Na náznaky, k čemu WHO sáhne, jsem zatím nenarazila.

Koronavirus vytáhl mrtvý jazyk na světlo. Mají z toho starořečtináři radost?
Nemám pocit, že by teď řečtina jednorázově ožila. Je s námi víc, než si to uvědomujeme, i když to třeba už neslyšíme. Proč, to je jasné. Z našich klasických gymnázií, kde byla dříve povinná, pomalu vymizela. Dnes se na střední škole ze starých jazyků vyučuje spíš latina.

Kde tedy i v našem jazyce zůstala starořečtina?
Díky ní máme termíny jako teorie, škola nebo hygiena a mnoho dalších. Dala vznik složeninám jako telefon nebo mikrotužka. Nová slova díky této studnici můžou ještě stále vznikat. A využívá toho nejen věda jako teď během pandemie, ale i marketing. Například automobilka Lancia pro své modely s oblibou užívala písmena řecké abecedy – z novějších připomeňme modely Delta nebo Ypsilon.

Roman Knížek
Roman Knížek: Nanomembrána je pro mě jako dítě, olympiáda je třešnička na dortu

Vy v Ústí učíte starořečtinu studenty filozofie. K čemu je jim dobrá?
Když studují Platona, Aristotela a další řecké filozofy, musí se vpravit do časově, myšlenkově a jazykově velmi vzdáleného světa. Pracují s českými překlady, což je velká pomoc, ale do jisté míry i překážka v tom, aby klasickým dílům plně porozuměli. Některé termíny úplně přeložit nejde a je potřeba je zkoumat v původním jazyce. Například eudaimonia. Tak Aristoteles popisoval něco, pro co se vžil český překlad blaženost.

Řečtinu vyučujete jen volitelně, hlásí se vůbec někdo? A vydrží pak u toho?
Zájem není masový, ale nějaký pořád je. Po počátečním entuziasmu, kdy se student naučí pár slovíček, začneme s gramatikou, a to je už větší oříšek. Řečtina je podobná češtině v tom, že užívá hodně koncovek, skloňování, časování. Není možné k tomu přistoupit jen intuitivně, vyžaduje to „sitzfleisch“.

Z čeho se studenti učí?
V 90. letech se u nás začaly po dlouhé odmlce objevovat nové učebnice. Zajímavá je jedna anglická, přeložená do češtiny. Řečtinu učí krásným hravým přístupem. Má lehce detektivní příběh s hrdinou, který zažívá různé příhody. Každá lekce končí napínavě, člověk má chuť hned se pustit do další. Výuka řečtiny ale může mít ještě atraktivnější formy.

Jaké?
Na YouTube najdete adaptace moderních písniček, nazpívaných ve starořečtině. Jde hlavně o šlágry od Abby: vysokoškoláci z Aucklandu přezpívali Mamma Mia, někdo další Gimme! Gimme! Gimme! Přišli na to jedni mí studenti, a od té doby to občas pouštím na hodinách.

Zdroj: Youtube

Mamma Mia in Ancient Greek   Zdroj: YouTube.com/Classoc UoA

Jak podobné si jsou řečtina a starořečtina?
Stejné určitě nejsou. Ale kdo ovládá moderní řečtinu, je schopný bez větších problémů proniknout do té starověké. A platí to i naopak.

Jezdíte do Řecka?
Moc ne, a kvůli tomu si připadám trochu jako Karel May řecké filozofie. Byla jsem tam poprvé jako studentka na Krétě a podruhé a zatím naposledy v roce 2019 se studenty v Aténách. Přiznám se, že jsem se domlouvala spíš než řečtinou angličtinou. Dnešní Řekové ji ovládají skvěle.

Jak jste se dostala k řečtině?
Studovala jsem ji v 90. letech na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Tehdy na to ještě ani nebyly knihy. Učil mě charizmatický filozof Petr Rezek, nešlo tomu odolat. Řecko mě ale fascinovalo už dříve, jako malá jsem četla Petiškovy pověsti.

Inka Teschinská.
I život s ekzémem může být TOP, říká blogerka z Jablonce Inka Teschinská

Pocházíte z Prahy, kde jste i studovala. Jak jste se dostala k učení v Ústí?
Blížila jsem se závěru postgraduálního studia, když jsem viděla na nástěnce inzerát. Začínal velice slibně – hledáme odborného asistenta v oboru filozofie a tak dál, nadšení ve mně vzrůstalo. Na konci stálo, že to je v Ústí, to mě trochu zchladilo. No, ale nakonec jsem se smířila s tím, že akademický život je trochu nomádský, pracuji tu už od roku 2006.

Ústí vám k srdci nepřirostlo?
Je to město, kam dojíždím a odkud zase rychle spěchám domů. Znám nádraží a kampus, občas zajdu na akce spjaté s univerzitou nebo přespím na kolejích na Klíši. V Ústí mám trochu kořeny, rodinná větev přes otce v Ústí žila. Jezdila jsem sem jako malá za babičkou na prázdniny. Od té doby mám velmi ráda pohled na Portu Bohemiku nebo na siluetu Střekova. Když jedu z Prahy autem, sjedu z dálnice dřív a jedu podél Labe. Mám ale ráda i samotný univerzitní kampus, povedl se.