Propojit design prostředí s protipovodňovou tématikou, medicínou a ještě k tomu vytvořit tajemství. To se podařilo studentovi čtvrtého ročníku Fakulty umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci Josefu Trakalovi. Navrhl protipovodňový systém pro své rodné město Chrastavu, které v roce 2010 zasáhla ničivá povodeň. Svou práci nyní vystavuje v chrastavské galerii, kde nám při své vernisáži poskytl rozhovor.

Pepo, jak jsi přišel na myšlenku, že navrhneš protipovodňový systém?

Povodní jsem byl velmi ovlivněn. V Chrastavě žiji celý svůj život a dívat se, jak voda město ničila, bylo opravdu děsivé. V té době jsem byl ve druhém ročníku, kde jsme si měli zrovna pro svou ročníkovou práci vybrat téma. Proto právě ten protipovodňový systém.

Jak bys popsal své dílo? Kde ses inspiroval?

Největší inspirace byla v medicíně. Hlavní myšlenkou je podobnost vodního systému s krevním oběhem v lidském těle. Systém řek jako hlavní tepny, na kterou jsou napojeny cévky a žilky, stejně jako říčky a potůčky. Systémy vznikly tedy celkem čtyři. Ty tvoří celek.

Takže ten protipovodňový systém funguje vlastně jako lidské srdce se systémy. Jak bys ty jednotlivé soustavy vysvětlil?

Vše má vizuálně i technicky připomínat ten daný systém, takže když je to pojmenováno céva, tak připomíná přemosťovací cévu, která se používá při operaci bajpás. Tedy při tom, když se znehybní nebo přestane z části fungovat srdce, tak tou přemosťovací cévou se zprůchodní a částečně obnoví ta daná část srdce.

Podobný princip je i u řeky, kde se vytvoří jako by ta přemosťovací céva, která při prvním povodňovém stupni pomůže zvládnout určité množství vody a odvede ji z koryta někam jinam, kde už nikoho a nic neohrozí.

Dalším systémem je tromb. Tedy krevní boule. V mé práci představuje říční bouli, která je opět napojená vždycky v místech nějakého ohrožení, která funguje ve druhém stupni ohrožení. Ty jednotlivé systémy na sebe navazují. Jak podobnost vizuální, tak podobnost právě toho fungování je ve všech těch čtyřech systémech.

Dá se tvá vize nějak převézt do praxe? Konzultoval jsi to například s vodohospodáři?

S vodohospodáři jsem spolupracoval po celou dobu své přípravy celého projektu, ale většina práce byla na mě. Musel jsem vlastně ta získaná čísla od vodohospodářů přenést do té kreativity. Co se týká realizace projektu, tak si myslím, že proveditelný je, protože jsem nepoužíval žádné drahé materiály. Dražší je na něm pouze geotextílie. Ta vlastně potahuje všechny systémy. Já jsem totiž chtěl, aby to bylo jako tajemství, aby byla ta funkce známá až při těch povodních, aby při prvním pohledu nebylo poznat, co to je. Takže vždycky ta vytvarovaná céva nebo tromb je potažena právě geotextílií a ta umožní i to, že vlastně proroste trávou, takže celý ten systém zaroste a není vidět, co to je.

Víš o nějakém podobném projektu u nás nebo ve světě, který by takhle kombinoval ten estetický a funkční prvek?

Přiznám se, že nevím, protože většina designérů spíš pracuje tak, že dostane zadání a na tom to vytvoří. U nás ve škole nás učí jinému úhlu myšlení, aby ty dané věci měly svůj příběh, který má ten zadaný úkol nějak ozvláštnit. Takže každý si k tomu vymyslí svojí pohádku.

A na závěr se zeptám, kde můžeme tvůj návrh na protipovodňový systém vidět?

Prohlédnout si projekt můžou zájemci po celý měsíc září v chrastavské galerii, na webu www.joseftrakal.cz, nebo na facebooku, kde stačí do vyhledávače zadat protipovodňový systém v Chrastavě.