Víte, jak zpívá žluna, dudek, linduška, budníček nebo vzácný skorec? Jak se svolává výr se svou samičkou nebo že pěnice černohlavá přednáší svůj melodický zpěv při běžném prolézání korun stromů či keřů? A že slavík naopak při námluvách nejen tiše a souvisle zpívá, ale také doslova obskakuje samičku tanečními pohyby?

Tohle všechno a ještě spoustu dalších zajímavostí posbíral, nafotil a zachytil na zvukovém pásu turnovský ornitolog Zdeněk Mrkáček v nejnovějším atlasu Ptáci Českého ráje.

Práce na výpravné knize s více než sto dvaceti celostránkovými barevnými fotografiemi trvala autorovi a jeho spolupracovníkům pět let. Po celou dobu pilně zachycoval svým objektivem běžné i vzácné druhy ptáků od pěvců, vodních druhů přes dravce, ale souběžně na zvukový záznam jejich hlas. Součástí atlasu je totiž také doprovodné CD s hlasy těch nejznámějších. Při listování knihou se přehlednou a srozumitelnou formou dozvíte vše podstatné o výskytu, chování, hnízdění a zajímavostech jednotlivých ptačích druhů, ale zároveň si některé z nich můžete porovnat se zvukovým zápisem. Mnoho tak užitečných příruček u nás nevychází.

Snídaně u krkavců

Z jednotlivých snímků je také patrné, že zoolog, ornitolog a ochranář Zdeněk Mrkáček, absolvent Přírodovědecké fakulty UK v Praze a pracovník Správy Chráněné krajinné oblasti Český ráj, zasvětil ochraně a pozorování přírody podstatnou část svého života. Přesvědčí nás, že je nejen vynikajícím znalcem přírody Českého ráje, ale také a to především trpělivým pozorovatelem.

Jak jinak by se mu podařilo zachytit třeba snímky samice sokola stěhovavého, krmícího brzy zrána čerstvě ochmýřená mláďata pod skalním převisem, snídani u krkavců, výří rodinku či posvátně vyhlížejícího jeřába popelavého? A především zachytit libé zvuky, které jsou pro ptáky stejně důležité jako pro člověka řeč?

„Pro ptáky je zpěv životně důležitý projev. Myslíme si, že lidská řeč je tím nejdokonalejším komunikačním prostředkem, ale jen proto, že hlasům ptáků často nerozumíme,“ připomíná autor unikátního atlasu Zdeněk Mrkáček a dodává: „Hlasy ptáků jsou velice rozvinutým komunikačním prostředkem, a to nejen u pěvce, kde to předpokládáme. Ještě zajímavější je to například u dravců či sov. A například takový čáp, kterého řada lidí vnímá jako „němého ptáka“, je svým až intrumentálním projevem při klapání zobáku nesmírně hlasově zajímavým druhem.“

Chvíli zaváhá s odpovědí, co bylo při shromažďování materiálu těžší zda právě zachycení hlasu nebo podoby v objektivu. „Tak samozřejmě na snímek člověk čeká dlouho, většinou ten správný vyjde až tak na pátý, sedmý pokus. Ale vlivem civilizace a všudypřítomného hluku je už mnohem složitější zachytit hlas ptáka, než tomu bylo třeba před třiceti, čtyřiceti lety,“ říká.

I to je právě je jedním z důvodů, proč se autor do tak náročného díla pustil. „Všude kolem nás jsme dnes obklopeni nějakými zvuky, měli bychom mít proto na paměti ty přirozené, které nalezneme v přírodě,“ připomíná Zdeněk Mrkáček. „A také to, že mnoho ptáků, jejichž hlasy jsou zde zachyceny, dnes můžeme slyšet už jen opravdu vzácně,“ dodává.

Slavíci z Českého ráje

On sám pokládá za své favority slavíka a sedmihlávka hajního. „Slavík, to je prostě nádhera, už tradičně je pokládán za úplnou špičku. Ale když slyším sedmihlávka, tak o tom, kdo má nejkrásnější hlas, téměř začínám pochybovat, v různorodosti hlasu slavíka téměř překonává,“ rozplývá se muž, který ví o zpěvu jako člen Pěveckého souboru Antonín Dvořák v Turnově své.

Ačkoliv kniha nese název Ptáci Českého ráje, jednotlivé druhy i hlasy můžete zaznamenat téměř na celém území republiky. Určitě na jeho převážné částí, zcela jistě na Liberecku, Královéhradecku, Jičínsku… „Kromě přezimujících ptáků teď můžeme slyšet brhlíka, drozda, skřivana. Ze zimovišť se už vrátila také pěnice, červenky… A slavíka můžeme slyšet dokonce i v samotném Turnově,“ připomíná. Až se na setkání s ptačími hlasy vypravíte, právě Atlas ptáků Českého ráje vám přitom může být užitečným vodítkem. Třeba na Den ptačího zpěvu, který se pravidelně pořádá na mnoha místech u nás. V Turnově je to právě pod vedením Zdeňka Mrkáčka 5. května v městských sadech. Pokud ho ovšem seženete, o atlas je podle knihkupců nebývalý zájem.

„Jsem rád, že je kniha přijata veřejností, pro kterou byla především určena, a že neleží někde na dně šuplíku,“ říká autor, kterého ostatně k celoživotní zálibě v ornitologii přilákal rovněž atlas. Od pánů Svolinského a Jirsíka, který vyšel už ve čtyřicátých letech. „Právě přes ni jsem se dostal k zájmu o přírodu a ptactvo, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že sám jednou atlas vydám,“ říká v závěru autor pěti a spoluautor dalších devíti publikací o přírodě. Pokud byste chtěli knihu Zdeňka Mrkáčka získat, stačí do pátku 13. dubna správně odpovědět na otázku: Na základě čeho vznikl mýtus, že čáp nosí děti? A poslat ji na adresu jana.svecova@denik.cz a být vylosován.