Sám svému úspěchu nemůže Petr Linhart uvěřit. „Je to zázrak,“ říká, jako by se chtěl štípnout a ověřit si, zda firma skutečně existuje. Praktik systém má kromě Stráže ještě pobočky v Klecanech a Horním Slavkově. Dnes nabízí své služby po celé Evropě a vyváží produkty do 18 zemí.
Přestože vše působí harmonicky, tomuto zdaru předcházely roky tvrdé práce. „Vše funguje zdánlivě samostatně, ale aby to tak bylo, desítky let jsem do práce odcházel v šest ráno a vracel se v deset večer,“ zavzpomínal. Zásadní podle něj bylo neztratit elán. „Udržet si nadšení. To bylo nejdůležitější. Bylo potřeba tomu dát životní energii a každý den věci posouvat,“ poznamenal.
Musely se dát dohromady technologie, musela se hledat řešení a nalézat vhodné varianty. „Vlastně jsem Praktiku dal celý svůj život,“ konstatoval.
Vystudoval střední průmyslovou školu v Liberci a hned po maturitě, když mu bylo 18 let, se rozhodl opustit tehdejší Československo a vydat se na západ. Tehdy využil služeb cestovní kanceláře a vyjel do Jugoslávie.
Odtamtud putoval vlakem Bělehrad - Praha pres Vídeň. „Tranzitní vízum přes Rakousko do Prahy dávali v Bělehradu. Ve Vídni se vystoupilo a šlo se do lageru Traiskirchen zadat o politicky azyl,“ zavzpomínal na svou cestu za vysněnou svobodou. Odcházel, protože to tu tenkrát nenáviděl. Komunistický totalitní režim utahoval šrouby.
„A když jsem se po několika letech vrátil a mohl srovnat způsob života v obou zemích, tak jsem si uvědomil, že nejsem Němec, ale Čech, jsem na to hrdý a jsem tady rád,“ přiznal.
play_fill
V Německu pobyl 10 let. Pracoval v podniku, který se zaobíral výrobou, konstrukcí a projektovou dokumentací speciálních strojů. „Tam jsem se zabýval výrobou strojů pro potravinářský a recyklační průmysl. Tyto stroje tam vyráběli. Ale jinak jsem o celém procesu ještě nic nevěděl. Příběh třiceti let Praktiku začal až v Čechách,“ vysvětlil.
close
info
Zdroj: Deník/Ladislava Sdrzallek
zoom_in
Petr Linhart před třiceti lety založil společnost na ekologickou likvidaci elektroodpadů a plastů.Ač v Německu žil dobře a dokázal zabezpečit rodinu, stýskalo se mu po domově. „Chodil jsem do práce, vydělával jsem peníze, koupil jsem si auto. Takže jsem si splnil takové ty mužské potřeby, které jsem v té době měl. Ale když jsem v 90. letech poprvé přijel zpátky do Liberce, bylo jasno,“ zavzpomínal.
V roce 1994 se vrátil zpět do České republiky. „V té době tady byl ledničkou ještě železný šrot. Nebyly zákony, nebylo nic, ale začínalo se o recyklaci mluvit a připravovat podmínky. To byla jedna z věcí, která mě zajímala. A tak jsem do toho postupně vplul,“ vzpomínal na úplné začátky.
Založil si firmu na opravu a prodej elektronických spotřebičů, praček, myček a podobně. „Postupně jsme z oprav a prodejů přešli do recyklace. Mělo to volný průběh a formovalo se to podle vývoje trhu. Snažili jsme se přizpůsobit. Samozřejmě jsme dělali spoustu chyb, ale pokoušeli jsme se být každý den lepší a lepší,“ popsal vývoj své společnosti.
Firma reagovala na výzvu od vlády. „Myslím, že to bylo ministerstvo životního prostředí. To tenkrát vydalo záměr a vytvořilo pracovní skupiny. A protože my jsme byli jedna z odborných firem, tak jsme k tomuto záměru byli pozváni,“ zavzpomínal. Podmínky se připravovaly postupně. „Zákony vznikly až v roce 2002–2005. Poté se věci začaly realizovat,“ vysvětlil.
Vše se slibně rozvíjelo, až přišla obrovská rána. V dubnu v roce 2004 liberecká pobočka kompletně vyhořela. „Továrna během několika hodin lehla popelem. I přestože jsme měli vše v pořádku a dodržovali legislativní postupy, objevila se technická závada a provoz shořel,“ popsal tragickou událost.
play_fill
Bylo nutné nalézt nové prostory, což se podařilo ve Stráži pod Ralskem. „Zákazníci k nám díky Bohu měli velikou důvěru. Věřili, že to postavíme, dáme to dohromady,“ uvedl a rozhlédl se po rozlehlém areálu.
close
info
Zdroj: Deník/Ladislava Sdrzallek
zoom_in
Třicet let funguje ve Stráži pod Ralskem firma na ekologickou likvidaci elektroodpadů a plastů Praktik system.„To, co dneska vidíte, je výsledek práce lidí, kteří se zde pohybují,“ řekl hrdě. Liberecká hala dosahovala přibližně tisíc metrů čtverečních a pozemek tři tisíce metrů. „Byla to zhruba desetina prostoru, ve kterém se dnes nacházíme,“ vysvětlil.
I z této zkušenosti si dokázal vzít to lepší. „V té době jsem pochopil, že musím některé věci dělat jinak a lépe. Že dosavadní vývoj, který jsme měli, nebyl úplně ideální. A že musím hledat trošku jiné metody. Firma, v níž se dnes nacházíme, je v porovnání s tím, co bylo v roce 2004, nebe a dudy,“ poznamenal.
I přes velké nasazení a moderní technologie stále existují části spotřebičů, s nimiž si zatím lidé neumí poradit. „Materiálová využitelnost odpadů se u spotřebičů pohybuje asi okolo 80 procent a zbytek je v podstatě čistý odpad. Výrobci by se měli zaměřit na takzvaný ekodesign,“ upřesnil.
Ekodesign je vize, že jakýkoliv spotřebič či výrobek, nejen elektrický, by měl být stoprocentně recyklovatelný. „Výrobci se orientují na designové věci, aby byly hezké a objednávaly se, ale parametr ekodesignu zatím není nejdůležitější,“ uvedl.
Technologie, které má firma k dispozici, jsou dle Linharta na nejvyšší světové úrovni a splňují zákonnou normu 80 procent. „Sto procent není možné, protože tomu výrobky nejsou uzpůsobeny. To je vize do budoucna. A je to i myšlenka takzvaného cirkulárního systému ekonomiky,“ upřesnil. Což je vize, že vše, co se vyrobí a poté vyhazuje, by mělo být možné znovu využít.
„Tím by vlastně nedošlo k žádnému zatížení životního prostředí. Suroviny by se udržely v materiálovém toku. Takto pracuje i příroda. Příroda za sebou také nenechává žádný odpad,“ podotkl.
Lidé se občas ptají, co bude Praktik dělat, až nebudou staré lednice. „Já se ptám, co budeme dělat, až se přestanou kupovat nové lednice. Ono je to tak, že zákazníci odebírají od výrobců nové zboží a staré je třeba někam dát,“ poznamenal.
Z dlouhodobého pohledu považuje za zásadní lidskost. Tyto úvahy přišly v okamžiku, kdy vyřešil technické, manažerské a koncepční otázky. „Takzvaná lidskost je ta nejvyšší meta, protože lidskost je to, čemu lidé rozumí, co je dokáže spojit. V podstatě úzce souvisí s mravností,“ myslí si. Nepočítá se mezi filozofy a ani se nehlásí k ezoterice. Tento přístup se mu zkrátka osvědčil v praxi.
Dle něj nestačí honit pouze zpracované tuny a vydělané peníze, ale je nutné vytvořit vhodné prostředí. „Není to o tom, že je tu kávovar a obědy. Je to součást toho všeho. Jak vy se chováte k lidem, tak se chováte i k sobě,“ usmál se.
