„Ještě na základní škole jsem vnímala, kolik lidí pracovalo kolem mě se sklem. A protože jsem moc nemusela třeba matematiku a ráda jsem malovala, šla jsem na sklářskou školu v Železném Brodě. Tam jsem začala s výrobou skleněných figurek,“ popsala Štrynclová, jejíž práci mohou obdivovat návštěvníci Kittelova domu v Krásné na Pěnčínsku.

Po absolvování školy pracovala chvíli v tehdejším podniku Železnobrodské sklo. Asi po roce odešla na mateřskou dovolenou a několik let ke sklu „nečichla.“ Až se dostala do podniku Vánoční ozdoby Hradec Králové, pobočka Jablonec nad Nisou.

A na začátku 90. let minulého století naskočila do školství. „Došlo k tomu náhodou. Obrátili se na mě z jablonecké Střední školy řemesel a služeb, zda bych nechtěla alespoň rok vyučovat výrobu skleněných figurek jako záskok za mistrovou, která odešla na mateřskou. Nakonec jsem tam učila skoro třicet let,“ pousmála se drobná žena.

Tehdy mívala na dílně 12 učňů. Velký zlom přišel kolem roku 2008, kdy propukla celosvětová finanční krize. Jedním z nejvíce postižených sektorů bylo právě sklářství. „Tuším, že v roce 2010 se dílna na celý školní rok úplně zavřela. Ten rok jsem vyučovala výrobu bižuterie.“

U nočního požáru pily na Jablonecku zasahovalo 8 hasičských jednotek.
Nejrušnější den loňského roku prožili krajští hasiči den před Štědrým večerem

Pod rukama jí prošly desítky učňů, ale málokdo dodnes u řemesla vydržel. Ať už kvůli náročnosti, nemožnosti sehnat relevantní zaměstnání nebo finančním možnostem. Ale na některé je dodnes hrdá. „Třeba Maruška Horčičková, která hodně spolupracuje se Svazem výrobců skla a bižuterie. Moc šikovné děvče,“ zmínila.

Jenže takzvaných figurkářů ubývá. A ti, kteří nadále pracují, postupně stárnou. Následníci v nedohlednu. Proto se ve čtvrtek v Železném Brodě konala velká diskuse s názvem Budoucnost sklářského řemesla je v našich rukou. Kromě živnostníků a firem, které se dodnes živí sklářským řemeslem, se jí účastnili i zástupci odborných škol a samospráv. Vše pod taktovkou Jiřiny Štrynclové a Aleny Kortanové.

Dušan Mlejnek s Arésem.
Mimozemšťan i Šílený Max. Výtvarník z Turnova udivuje, nakopl ho Rocco na kříži

„Dnes žije jediný výrobce hutních figurek, pan Sochor z Hrubé Horky. A jeden výrobce foukaných figurek z měkkého skla pan Sobotka z Těpeř. Činných figurkářů v produktivním věku je dnes asi sedm. Přitom se skleněné figurky prodávají tolik, že současní výrobci nestíhají,“ poznamenala Kortanová.

Problém vidí v tom, že mladí figurkáři nemají po škole zaměstnání. „Ve škole se naučí tvořit figurky, ale nemají praxi ze sériové výroby. Takovou zkušenost, tedy rychlost práce, se nemají kde doučit. To chceme změnit,“ dodala Štrynclová.

Jenže na Jablonecku není už léta provoz, který by výuku sériové výroby zvládal. A to přesto, že odborné školy hledají podniky, které by takovou praxi poskytovaly. „Takové mistry hledáme vlastně neustále a je jich málo. Málokdo ví, že existují daňové odpisy na jednoho učně ve výši 200 korun na hodinu nebo padesátiprocentní odpisy na kahany nebo jiné zařízení, které musí takový mistr koupit,“ přiblížil ředitel jablonecké Střední školy řemesel a služeb Martin Kubáč.

Výroba stavebnic Seva a Monti System v továrně společnosti Beneš a Lát ve Slané u Semil
Ve vesničce u Semil objevili lisovnu. Díky tomu oživili legendární stavebnice

Živnostníci a podnikatelé však namítají, že výuka znamená další náklady. „Chtěl jsem učně. Ale když jsem se dozvěděl, jaké musím splnit požadavky, co se týče třeba hygieny, a co vše musím doložit úřadům, tak to prostě dělat nemůžu,“ popsal poslední výrobce foukaných figurek Karel Sobotka.

Diskuse nevedla k žádnému konkrétnímu závěru. Náměstkyně hejtmana Libereckého kraje pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Květa Vinklátová ale slíbila, že se pokusí najít dotační titul, který by mohl pasovat na požadavek takzvaných sdílených dílen. „Ten problém vnímám, určitě bych nechtěla, aby se z figurek stala jen muzeální záležitost,“ doplnila Vinklátová.

Sdílené dílny by mohly fungovat jak při odborných školách, tak třeba při tematických muzeích. „Dílny by se mohly využívat ke klasickému studiu nebo k předvádění výroby v muzeích, ale i k následné sériové výrobě. Učni a absolventi by se tady pod taktovkou mistrů doučovali právě třeba rychlost a další fígle,“ poznamenala Štrynclová.

Tanvaldský Špičák.
Teplý únor zavírá vleky. Kde si v Jizerkách a Krkonoších přesto zalyžujete?

Podle oslovených výrobců figurek, vinutých perlí a bižuterie jsou přitom výroba i obchod s tímto artiklem výnosné. „Máme krámek v Praze a já po Brodě neustále hledám nové a nové výrobce, aby byla nabídka stále bohatší. Bohužel, nemohu je najít,“ poznamenala majitelka společnosti AleAle Alena Chládková.

Být sklářem není pro každého. „Nemůžete sebrat člověka z ulice a posadit ho za kahan. Sklář musí mít cit pro sklo, trojrozměrné vnímání, umělecké nadání,“ dodala Kortanová.

„Kdo sklářství podlehne a vidí, jak sklo pod plamenem ožívá, kdo ho dokáže zkrotit, kdo to dělá s citem a láskou, je spokojený s výsledkem. Je to takové osobní uspokojení,“ shrnula Jiřina Štrynclová. Její umění mohou spatřit návštěvníci muzea Kittelův dům v Krásné na Pěnčínsku, ale i na tematických akcích nejen v Libereckém kraji.