Teprve šestnáctiletý skaut Jan Matějčík z Liberce se letos o prázdninách vydal s dalšími 500 českými skauty na největší skautskou akci na světě, 24. Světové skautské jamboree v Západní Virginii. Rezervace Summit Bechtel Reserve v Západní Virginii hostila na přelomu července a srpna 45 tisíc skautů z více než 150 zemí světa. Dvanáctidenní akce pro skauty ve věku 14 až 17 let se pro mnohé z nich stane zážitkem na celý život.

Jak ses dozvěděl o možnosti jet na Jamboree?

Na minulém Jamboree v Japonsku byla kamarádova sestra a vrátila se z něj nadšená. Protože rád poznávám nové lidi, řekl jsem si, že bych to mohl taky zkusit. Původně jsem si myslel, že si účastníky vybírají, ale nakonec to tak nebylo. Takže jsem zjistil, že můžu jet, a začal jsem shánět peníze.

Jel jsi sám, nebo vás bylo víc?

Z našeho střediska jsme byli tři, z Liberce jeli další čtyři známí. Jel jsem tam hlavně s lidmi z našeho střediska, s těmi ostatními jsem se párkrát potkal na setkáních před odjezdem.

Co všechno jsi musel zařídit před odjezdem?

Většinu věcí za nás řešilo vedení kontingentu, letenky, víza a tak. Jako středisko jsme požádali Liberecký kraj o dotace, takže nám velkou část zaplatili. Zbytek jsem si zaplatil sám a rodiče. Před odletem jsme měli tři setkání jamoddílu, což je takový podstupeň kontingentu. Jamoddíly se pak ještě dělí do patrol. Na setkání jsme se dozvěděli o tom, jaké to na Jamboree bude, co se smí a nesmí. Připravovali nás i na kulturní šok při setkávání se skauty z celého světa. Během toho jsme se mezi sebou poznávali. Náš oddíl byl takový zbytek z různých oblastí. Asi deset lidí ze severu Čech a pak asi 30 z Moravy. V jamoddíle nás bylo celkem 40, v patrole pak devět plus jeden vedoucí.

Jak probíhala cesta?

Ještě jsem nikdy tak daleko od domova nebyl. Cesta byla v pohodě, čekal jsem to horší. Ani mi to nepřišlo moc dlouhé. Cestovali jsme po jamoddílech v průběhu asi tří dnů. Letěli jsme přes Istanbul do Washingtonu.

Po příletu jste jeli hned na místo akce?

První noc jsme přespávali v jednom kostele. Ráno jsme si šli nakoupit snídani. Americká snídaně je 50 procent plast a 50 procent cukr, všechno tam je hrozně sladké. Pak jsme šli na mši, na které zpívali krásné gospely. Po mši jsme měli zbytek dne volno až do večera, takže jsme si prohlédli město. Večer jsme přes noc jeli na místo Jamboree, Summit Bechtel Reserve. Je to taková skautská rezervace patřící organizaci Boy Scouts of America. Přes léto tam jezdí na tábory, pořádají svá národní jamboree a podobně. Je to tak obrovské, že dojít do centra areálu ze stanu trvalo asi půl hodiny. Kvůli tomu tam jako MHD jezdily americké školní autobusu.

Jak na tebe rezervace zapůsobila?

První, co jsme ráno při příjezdu viděli, byli vojáci. Do autobusu k nám přistoupil jeden skaut, řekl nám, co všechno máme dělat. Vystoupili jsme, batohy jsme schovali pod plachtu, aby na ně nepršelo. Pak jsme z takových velkých plastových kontejnerů začali vyndávat různé věci, ze kterých jsme postavili různé stany a jídelnu. Měli tam pro nás vlastní stany, které jsme si na konci mohli odvést.

Proběhlo nějaké slavnostní zahájení?

Celkem byly na jamboree tři ceremoniály. Na tom úvodním promluvili představitelé Boy Scoutů nebo skautský dobrodruh Bear Grylls. Druhým byla Unity Show, při které se představila různá světová náboženství a také na ní vystoupili herci z Broadwaye. Poslední byl závěrečný ceremoniál. Opět tam byly proslovy o tom, ať šíříme myšlenky skautingu dál. Pak zahrály různé kapely, třeba Pentatonix. Nakonec přišel velký ohňostroj a světelná show. Hrozně moc si zakládali na ochraně přírody, ale ten čtvrthodinový rachot musela všechna zvířata v rezervaci snášet špatně.

Jaké to je, když se sejde tolik lidí na jednom tábořišti?

45 tisíc lidí na jednom místě, to se těžko rozprostře. Když jsi přišel okolo jedenácté na nějakou aktivitu, mohl jsi čekat tři hodiny ve frontě. Největší atrakce byla velká zipline, údajně největší na svět. Já jsem na ní nebyl, radši jsem ten čas využil jinak.

Kdo se stará o takové množství skautů? 

Kromě účastníků tu byli takzvaní servisáci, kterými byli skauti nad 18 let. Ti přijeli o několik dní dřív než my. Obsluhovali jednotlivé aktivity nebo nám vysvětlovali různé věci. Přišlo mi hrozně hezké, že skupina dospělých lidí z celého světa přijela, zaplatila ohromné peníze a dvanáct dní dělala všechno pro to, abychom si to my, účastníci, užili.

Jak vypadal tvůj typický den na jamboree? 

To, co budeme dělat, bylo čistě na nás. Mohli jsme chodit na různé aktivity, ale klidně taky celý den ležet ve stanu a nic nedělat. Já jsem většinou vstal brzo ráno, sebral nějaké sušené maso a taky nějakého kamaráda, protože jsme nesměli chodit sami. Ráno jsem většinou šel na nějaký program lezení, horská kola nebo třeba vodní aktivity. Na těch jsem byl tak do oběda. Pak jsem chodil po různých kempech, poznával nové lidi, měnil s nimi věci a tak.

Zaujala tě obzvlášť nějaká aktivita? 

Nebyl to úplně program, ale spíš takový rituál. Vedle nás měli kemp Japonci, kteří každý den ráno vstali, oblékli si kroje a zpívali své písně. Bylo to hodně zajímavé.

Kolik prostoru bylo na setkávání se s lidmi z jiných zemí? 

Některé aktivity byly udělené tak, že jsme museli mít parťáka z jiné země. Nejvíc jsme se ale potkávali ve volném čase. U Italů jsem se naučil novou karetní hru, s Poláky jsem se bavil normálně česky. Občas nás někdo pozval k sobě na večeři. Moc kamarádů ze zahraničí jsem si ale nenašel, protože nebylo dost času na to, abych se seznámil s někým ze zahraničí. Nové kontakty jsem tak navázal hlavně s dalšími Čechy.

Měli jste možnost prezentovat i český skauting? 

Jeden den probíhal takzvaný Culture Day, kdy si každý kmen připravil představení svého národa. Téma naší výpravy bylo Unbreakable neboli Nezlomný. Poukazovali jsme na historii českého skautingu, který byl třikrát zakázaný. Spoustu zahraničních skautů to nadchlo. Ukazovali jsme taky naše podsadové stany. Chtěli jsme ještě udělat bramborový salát, ale protože jsme nesehnali brambory, dělali jsme nakonec chlebíčky z toasťáků. Ten den jsem si užil asi nejvíc.

Liší se český a americký skauting? 

Teď už ani tolik ne. Ale třeba ještě loni mohli do chlapecké organizace jen kluci a do dívčí organizace jen holky. Nyní už můžou holky i do Boy Scouts. U nás máme jednu společnou organizaci. Američtí skauti taky hodně hrají na nášivky a odborky. Nejvyšší ocenění, které mohou získat, je Eagle Scout, které získala třeba většina astronautů.

Bylo něco, co ti na Jamboree vadilo? 

Hodně se tam řešila bezpečnost. Nemohl jsem tam chodit bos, což mi docela vadilo. Taky platila přísná pravidla při kontaktu se servisáky, asi se báli, aby nám někdo z nich neublížil. Měli jsme zakázané se s nimi víc bavit, něco si vyměňovat, nedej Bože se objímat. Přišlo mi to docela ujeté.

Po Jamboree jste jeli hned domů? 

Po skončení akce jsme pět dní cestovali. Viděli jsme Washington, Philadelphii a New York. Mezi městy jsme jezdili dálkovými autobusy, ale protože je v Americe všechno hrozně daleko, strávili jsme v nich spoustu času. Celkově je tam všechno větší, budovy, auta a vlastně i lidi.

Co ti účast na největší skautské akci dala? 

Určitě mě to nakoplo. Skauting je velká věc a určitě v tom chci pokračovat. Lidi, ať už jsou sebevíc odlišné, tak to jsou jenom lidi, se kterými sdílíme spoustu věcí a jsme si hodně podobní.

Takže si myslíš, že i takové velké akce mají ve skautingu své místo? 

Řekl bych, že takové akce ke skautingu patří. Skauting je o spojování lidí a tahle akce to jenom potvrdila. Za dva roky bude evropské Jamboree, ještě uvidím, jestli na něj pojedu. Určitě bych ale na nějaké další mezinárodní setkání rád vyrazil.