„Když se mě někdo zeptá, jaká je moje představa skvělého jídla, bez váhání odpovím smažená růžovka a čerstvě vykopané brambory se šnytlíkem," posouvá mykologii hned do roviny gastronomie vyhlášený houbař a znalec Zdeněk Pelda.

„Fajnšmekři" nedají dopustit ani na jednoduchou úpravu, kdy se v mouce lehce obalené klobouky zprudka opečou na sádle, jen s kmínem a se solí. Růžovka, i přesto že nesplňuje atributy královských hub, jakými jsou hřib dubák nebo křemenáč osikový, zkrátka patří mezi znalci k vyhledávaným pochoutkám. A hlavně roste hojně a téměř všude.

„Růžovky už rostou, ale jejich hlavní vlna teprve přijde," upozorňuje Zdeněk Pelda. Na růžovku narazíte téměř všude. A velmi časně. Roste už od června hlavně v listnatých, smíšených, ale naleznete ji i v jehličnatých lesích.

Díky lupenům pod kloboukem a prstenci na noze patří ovšem k houbám, které lidé často označují jako „prašivky". „Pozor na záměnu s muchomůrkou šedivou, což není tak nebezpečné, ale především s prudce jedovatou muchomůrkou tygrovitou," upozorňuje Zdeněk Pelda. Podle příruček je hlavní rozdíl v tom, že prsten u růžovky je vroubkovaný, zatímco u muchomůrky tygrovité je hladký. Hlavním rozlišovacím znakem, který vás nesplete, je ovšem typické růžové zbarvení, které se projeví, kdy odloupnete povrch klobouku. U jedovaté muchomůrky tygrované zůstává sněhově bílý. Zrůžovění se projeví i na odřezku nohy. „Musíte to mít zkrátka v oku," radí znalec s trochou nadsázky.

I tady, stejně jako u každé druhé houby, platí známé pokud si nejste jistí, nechte méně známé druhy raději odborníkům. Houby začnou co nevidět růst v hojném množství, a tak si počkejte na tu svou.