Vaše matka, Matka Skalická, byla dlouholetou starostkou jabloneckého Sokola, teď jste jí vy. Jaké byly vaše první styky se Sokolem a jabloneckou sokolovnou?
Díky aktivní činnosti obou rodičů ve sportovním prostředí jsem byla odmalička vedena ke sportu, nejprve jsem dělala moderní gymnastiku právě v sokolovně, tehdy pod hlavičkou TJ Bižuterie. Vedla ji moje babička, která pak v sokolovně i uklízela, takže jsem za ní kolikrát o prázdninách zaskakovala. Tak jsem znala sokolovnu už od svého útlého dětství. Moje maminka se po sametové revoluci stala jednou z prvních starostek obnoveného Sokola, když ve funkci nahradila pana Čumpelíka. Pak byla starostkou více než dvacet let.

Zdroj: DeníkVy jste poté vystudovala architekturu na pražské ČVUT a vrátila se do Jablonce. Kdy jste se znovu zapojila do dění v sokolovně?
Začaly se objevovat dotační tituly a mě to zajímalo. Do té doby se budova vlastně jen upravovala a udržovala. Zašla jsem na stavební úřad a našla architektonické plány sokolovny. Začala jsem je studovat a hledat možnosti, jak budově pomoci. Poptávala jsem finanční možnosti. Hned další rok jsme zažádali na magistrát na památkovou obnovu. Dotaci od té doby dostáváme vcelku pravidelně. Žádáme o dotace na činnost jak město, tak kraj.

A jak jste se stala starostkou jabloneckého Sokola, měla v tom prsty vaše matka?
Nejprve jsem se dostala do vedení, kde jsem měla možnost zasahovat do rozhodování, nejen o žádostech o dotace. Začali jsme se zapojovat do akcí celorepublikového Sokola, pořádat svoje akce. Vznikly nové oddíly a kroužky, například cvičení pro školáky, otevřeli jsme skupinu parkuru, obnovili jsme sportovní gymnastiku. A kdy jsem se rozhodla být starostkou? Asi nebyl žádný bod zlomu, přišlo to tak nějak přirozeně.

Jitka Skalická
- narozena 1974 v Jablonci nad Nisou
- architektka, studium na ČVUT v Praze
- následně pracovala v libereckém Projektovém ateliéru David
- od roku 2019 starostka TJ Sokol Jablonec
- v roce 2022 získala nejvyšší ocenění za Vzdělavatelský počin roku v anketě Sokol roku České republiky 2022

V letošním roce jste získala v anketě Sokol roku České republiky nejvyšší ocenění za Vzdělavatelský počin roku. Za co to bylo?
Vlastně jen za nápad. Nominovala mě župa Jizerská, mě by to ani nenapadlo. Iniciovala jsem vznik pamětního odznaku k 160. výročí Sokola, které letos probíhá. Oslovila jsem Střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci s tím, aby studenti vytvořili návrhy odznaků. Prací se sešlo nakonec několik desítek, profesoři vybrali desítku nejlepších, z těch pak tři, z nichž pak vzešel vítězný návrh studenta třetího ročníku Stepana Suchánka. Edice dvou set kusů pak vznikla také ve škole. Odznak měl úspěch, ražbu jsme ve stejném objemu museli opakovat. Inspirovali jsme tím i další jednoty po celé republice. Pamětní odznaky k Sokolu patří.

Máte sama nějaký?
Mám sokolskou brož, která byla vydána k poslednímu předválečnému sletu v roce 1938. Ten slet byl manifestací sokolů k připravenosti bránit vlast. I skladba, která tehdy na sletu zazněla, se jmenovala Přísaha republice. Třicet osm tisíc sokolů v rámci cvičení té skladby přísahalo věrnost zemi. Je to dohledatelné i ve filmových archivech. Byl a stále to je silný moment, věřím, že nejen pro sokoly. Sokolové prostě byli opravdoví vlastenci.

Na snímku Jitka Skalická.
FOTO: Sokol roku zná své vítěze. Jablonec bodoval divadlem a odznakem

Vraťme se k ocenění. Čekala jste to?
Nečekala jsem ani nominaci. V samotné anketě jsem stála jako jednotlivec proti skupinám i celým jednotám, které byly nominovány za pořádání výročních akcí a podobně. Ale musím říct, že jsem za to ocenění moc ráda. Autorem té ceny je známý novodobý sochař Jakub Flejšar.

Bylo získání ceny impulzem k ještě většímu nasazení?
Sokol Jablonec uspěl v žádosti o dotaci z takzvaných Norských fondů na projekt Hledání ztracené identity, takže impulzů je dost, práce ještě více.

Představte ten projekt.
Nejedná se o žádné stavební úpravy a když, tak dílčí. Na rekonstrukce sokolovny hledáme granty jinde. Konkrétní projekt bude mít za úkol v dalších bezmála tří letech oživit jabloneckou sokolovnu a zapojit i přilehlý Tyršův park. Projekt potrvá do dubna 2024. Nejprve využijeme prostor v suterénu, který znají starší Jablonečané jako Telefonku. Vznikne tam multifunkční sál, kde se budou odehrávat besedy, přednášky s promítáním nebo jednoduché výstavy. Neděláme si ambice umělecké galerie, ale spíše instituce vzdělávacího typu. Už nyní tam máme výstavu České komory architektů. V rámci tohoto prostoru chceme spolupracovat s místními spolky a neziskovkami. Ale i se středními a vysokými školami, oslovit chceme třeba i studenty pražské UMPRUM (Vysoká škola uměleckoprůmyslová), kteří by sem mohli zajíždět na rezidenční pobyty.

Při přípravách na realizaci projektu jste objevili zajímavost jablonecké sokolovny, můžete ji představit?
Při neustálém prozkoumávání sokolovny jsme narazili ve sklepení na ukrytou studnu, která se nachází přímo pod kruhovou mozaikou ve vstupu do sokolovny. A nad ní je zase věž sokolovny. Z historických pramenů jsme zjistili, že stropy mezi vchodovou halou, patrem a věží neexistovaly. Světlo z velkých oken budovy tak osvětlovalo obě haly ve spodnějších patrech. V rámci projektu Hledání ztracené identity chceme v celé té linii stavby připomenout příběh sokolovny od původních plánů na její výstavbu až po dnešek a vize do budoucnosti. Ve vstupní hale do suterénu vznikne informační centrum.

I v Jablonci si připomněli Památný den sokolstva, po Nise plula světla.
FOTO: I v Jablonci si připomněli Památný den sokolstva, po Nise plula světla

Kolika penězi z Norských fondů byl projekt Hledání ztracené identity podpořen?
Žádali jsme o maximální částku 6,5 milionu korun a dostali jsme ji. Se spoluúčastí to bude 7,3 milionu. Jsou to peníze, které můžeme použít převážně jen na aktivity, na oživení sokolovny.

Jablonecká sokolovna, hlavně uvnitř, prochází dílčími, ale viditelnými proměnami. Co se v posledních letech podařilo opravit?
Rekonstrukce probíhá průběžně, podle toho, kolik se nám podaří sehnat peněz. Poslední tři roky se nám daří získávat finance z programu regenerace městské památkové zóny, vždy 800 tisíc až milion korun. Nechali jsme zrestaurovat vchodové dveře z roku 1898 a další dveře v interiéru vstupních hal. Rekonstrukcí prošla i podlaha ve vstupní hale i s replikou původní mozaiky. V současné době probíhá restaurace původního kovového zábradlí hlavního schodiště, které jsme objevili pod dřevěným obložením. Brousí se a opravuje i zábradlí na balkonech a ochozech na hlavním sále. Podařilo se nám v suterénu instalovat elektroosmózu, což je jeden ze způsobů, jak historickou budovu odvlhčovat.

A plány do budoucna?
Z programu ITI pro aglomeraci Liberec a Jablonec budeme žádat o finance na rekonstrukci fasády. Čekají nás rekonstrukce sociálních zařízení. Zvláště to, které slouží v turistické ubytovně, je na prahu dožití. Potřebujeme i odvlhčení dalších částí budovy. Problémem je střecha. Ta sice prošla před dvaceti lety velkou opravou, ale ne generální. Při deštích objevujeme stále nová místa, kudy zatéká. Dokud neseženeme peníze na pořádnou opravu, musíme to řešit akutně.