Ale v žádném případě to nevzdává, naopak, všemu se postavila s humorem sobě vlastním a sama sebe popisuje jako vadný výrobek. A možná právě proto je její odhodlání a síla všemu čelit nyní motivací pro jiné v rámci charitativního projektu Lvice 2022.

Jak a kdy to vlastně všechno ve vašem životě začalo být jiné, skřípat?
Vlastně od té doby, co jsem se narodila, jsem měla nějaké problémy. Třeba jsem ležela na prkně a měla skoro tři čtvrtě roku nohy ve strojku. Pak jsem jako desetiletá dostala cukrovku a díky ní, mi později, i když byla dobře z kompenzovaná, selhaly ledviny. Selhaly až do té míry, že mi je museli transplantovat a tehdy mi lékaři nabídli, že transplantují i slinivku, aby z těla odebrali i příčinu mé nemoci. To je skoro třicet roků zpátky, ale věřím, že si nebudu díky tomu nebudu muset píchat do konce života inzulín ani držet dietu. Beru pouze imunosupresiva, což je nutné právě po transplantacích.

Postupně se k tomu ještě přidala další nepříjemnost, ale ani ta vás nezastavila, ani v životě, tak ani v práci?
Ještě než mě operovali, tak se mi zalili oči krví a museli mi je operovat. Ovšem jedno oko se nepodařilo zachránit a už se zpět nerozvinula sítnice, a tak mám místo něj skleněnou protézu a na to druhé oko mám jen zbytky zraku. I se vším tím co mám, jsem bývalá redaktorka regionálního plátku a protože vlastně ta komunikace a psaní je to, co umím, věnuji se tomu i dnes a píšu recenze na divadelní představení.

Majitelé OutdoorKWAK David Pařízek a Eva Hrstková.
Plní sny milovníkům outdooru. Spacák z Vratislavic testují na hoře v Pamíru

Ovšem velkým snem byl pro vás, asi jako pro většinu žen, mít děti. A po tak náročných transplantacích vám těhotenství rozmlouvali. Nakonec jste se stala první ženou v České republice, která po této kombinované transplantaci donosila a přivedla na svět zdravé dítě.
Když jsem byla ještě jako dítě v Motole, pan doktor mi tehdy říkal, že se možná někdy dočkám transplantace. Tehdy se transplantace vůbec neprováděly. Takže těhotenství bylo science fiction, a už vůbec nebyly tehdy běžné ani kombinované transplantace. A pak to nějaký čas po operaci přišlo a já z toho byla překvapená a asi i všichni kolem. Nečekal to nikdo, nebylo to plánované, prostě to přišlo. Berenice je teď devatenáct let a odmaturovala na průmyslovce a mé mladší dceři, která taky byla nečekaná a neplánovaná, Lucce, je jedenáct let. A já jsem jedinou ženou v České republice, která přivedla po tak náročné kombinované transplantaci na svět už dvě zdravé děti. A všechno jsem zvládla nejen asi díky své povaze, přistupovala jsem k těhotenství v klidu a moc si nepřipouštěla možné potíže, ale i díky mým lékařům z pražského IKEMU, kteří mě podpořili.

Ale vraťme se zpátky k vám. Možná valná část lidí, kdyby prošla něčím podobným, budou na sebe nesmírně opatrní, nebudou zkoušet kde co a žít na plné pecky. Ale to není váš případ. Co děláte ráda?
Nechci úplně říkat, že jsem každý den v pohodě. Následkem léků imunosupresiv mívám dny, kdy nemůžu vstát z postele, dostanu svalovou horečku, třes, mám problém s koordinací. Snažím se to přecvičit, ale ne vždy to jde. Ale koníčků mám dost a věnuji se jim s nadšením. Od malička miluju čtení, ale bohužel díky špatnému zraku je to náročné. Mám dvě lupy a přes ně na knížku koukám a čtu, ale je to náročné. Řeším to alespoň audioknihami. Samozřejmě miluji divadlo. Hodně se věnuji turistice, plavu, jezdila jsem na lyžích a nebojím se zkoušet nové věci a výzvy.

Na plantáži v Proseči nad Nisou pěstují pro radost maliny i ostružiny. Pořádají i samosběry.
Maliny pěstují pro radost. Jejich plantáž je voňavou vzpomínkou na dětství

Výzvou pro vás je určitě i projekt Lvice 2022, který vznikl před dvěma lety jako jedna z částí projektu Cesty za snem. Lvice jsou ženy, které ač mají nějaký hendikep, ukazují, že jsou odvážné, silné a inspirativní. Jednou z letošních Lvic jste i vy. Jak jste se k tomu dostala?
Vlastně to byl hrozný paradox. Přes kamaráda Honzu Hotovce jsem se dostala k projektu Cesta za snem, který mě zaujal, sleduji ho. První setkání s projektem Lvice byl na galavečeru, kde jsem je sledovala v akci. A tam jsem si uvědomila, že tam chybí moje kategorie. Kategorie lidí, kteří na první pohled vypadají pro každého jiného zdravě, ale není to tak. A tak jsem se přihlásila.

Co Lvice dělají, v čem to spočívá?
Společně s dalšími účastnicemi jsme rozděleny do týmů a oni před nás staví překážky a výzvy, které máme překonávat. Kromě mě je tam například Lvice, která je nevidomá, jiná je upoutaná na vozíku, další bojuje s následky nemoci. Celkem nás vybrali osm z různých částí republiky a rozdělili po čtyřech. Spolu s námi je v týmu Lvíče z dětského domova, protože projekt je zejména charitativní a letos podporuje dětský domov. Ale především jde o to, abychom sami sebe i děti inspirovali v tom, že dokážeme mnohé překonat, i přes svůj hendikep jsme silní, odvážní a umíme čelit výzvám. Při tom všem nás organizátoři natáčeli, vytvořili videa a lidé je teď mohou sledovat na webových stránkách nebo na Facebooku projektu a vidět, jak jsme si poradili. A co je důležité, tak tím sledováním přispějí na dobrou věc a samozřejmě budeme všichni rádi, když budou mít chuť a přispějí i dobrovolným darem na transparentní účet sbírky pro děti 111048111/2010.

Jaká dobrodružství vám organizátoři přichystali, co se vám nejvíc líbilo?Myslím, že to pro mnohé z nás byla výzva. Pěkně jsme si mákli na raftu, kde nás čekalo 10 kilometrů v šíleném počasí, byla hrozná zima. Ale třeba pro vozíčkáře jet takovou cestu poprvé v životě, bylo velké. Mě se moc líbilo na jachtě na Nechranické přehradě, vyzkoušela jsem si i střelbu, dobrá byla také výzva na poznávání chutí a vůní. Ale třeba pro mě byla výzva v zoologické zahradě, kde jsme měli v krabicích různá zvířata, jako myši, moučné červi, švábi a sahat na ně, což pro mě, jako člověka s fobií z myší, byla příšerná představa. Ale nakonec jsem si vybrala hady, a oddechla si.Já jsem vlastně mezi nemocnými byla ta zdravá. Ale pro spoustu holek bylo výzvou už jen to, že odešly na nějakou dobu od rodiny. Myslím, že jsme si to ale všichni perfektně užili a ještě to pomůže dobré věci. Ale i pro mě to bylo skvělé, já nikdy nebyla na táboře, na žádné rehabilitaci, ani pobytu, tak že to bylo mimořádné i pro mě.

Lvice 2022
Lvice vznikly v roce 2020. Je to projekt, v němž dostávají prostor handicapované ženy, aby ukázaly, že přesto, že se neobjevují na titulních stranách časopisů, jsou silné, odvážné, krásné a inspirativní. V rámci projektu Lvice každý rok tvoříme tým žen s různými druhy zdravotního handicapu. Jejich cílem je překonat překážky, které jim postavíme do cesty, překonat samy sebe, vytvořit fungující tým, prokázat svou odvahu, sílu, důvtip a v neposlední řadě inspirovat a pomáhat dětem, Lvíčatům. Vše, co Lvice podnikají, jejich životní příběhy i podpora dětí, je natáčeno a každý rok tak vzniká unikátní mini seriál určený pro internet. Podpořit děti může každý na transparentní sbírkový účet 111048111/2010.

Cesta za snem
Je to projekt, díky kterému mohou být všichni v pohybu a žít aktivně, ať mají hendikep jakýkoliv. Neznámější částí projektu je nejspíš cyklistický závod Handy cyklo maraton napříč republikou týmů, které jsou složené ze zdravých i hendikepovaných účastníků. Jezdí se každý rok a projíždí i Liberecký kraj, kde funguje řada týmů. Mohli jste se setkat ale i například s cyklistickými trenažery v ulicích, kde každý může šlapat pro dobrou věc a součástí projektu je i celá řada dalších aktivit.