Kdy jste přišla na to, že se vaším světem stane make-up? 
Myslím, že jisté tušení jsem měla v momentě, kdy moje kamarádky ze základky nesměly chodit ke mně domů, protože se pak vždy vracely barevné a flekaté od rozmazaných barev, které z obličeje smývaly v rybníku za domem. Tato práce mě doprovází celý život, ale asi až v devatenácti letech jsem poprvé zažila obrovský pocit, kdy to, jak jsem nalíčila jednu maminku od dvojčat, mělo dopad na její sebevědomí a partnerství. Její muž mi tenkrát poděkoval, že jsem mu připomněla, do koho se zamiloval a já uviděla ten hluboký smysl. V tématu, které neprávem považujeme za zbytečně marnivé. 

Zdroj: Deník„Šminkovala“ jste už jako malá? 
Asi od vždy. Pokojíček byl vždy plný odstřižků, kamarádky vždy barevné a mamčina kosmetická taštička kompletně probraná. Jen jsem dlouho hledala nějaký vztah k práci. Roky jsem jí dělala a vůbec nevnímala, že se tomu věnuji. Pořád jsem hledala něco s nějakým velkým smyslem, něco obrovského. Když jsem pak v 19 zjistila, že něco se smyslem už dělám, bylo to pro mě velké překvapení. 

Kdy nastal průlom ve vzestupu vaší kariéry? 
Tak tohle opravdu nevím. Myslím, že se to stavělo kousek za kouskem. Vždy přišla nějaká dobrá „náhoda“, na kterou jsem dobře zareagovala a ta mě poponesla dál. Někdy to bylo o tom kývnout na odvážnou nabídku, jindy jsem musela vzít klientovi již hotovou práci s tím, že mám lepší nápad a prosím o možnost svou práci opravit. Postupně to rostlo. Zásadní byl moment, kdy jsem se rozhodla, že už nepřijmu zakázku, se kterou nesouzním. Že už nebudu nic dělat jen pro peníze. Tam se něco vážně „stalo“ a najednou mi napsal režisér, že ho zaujalo, jak si rozkresluji myšlenky na masky. Nebo si ke mně přisedl majitel obří mezinárodní hudební agentury. Podobné příběhy se začaly dít plynule samy. Jeden z těch nejoblíbenějších byl, když jsem zvládla okouzlení z jedné celebrity a odmítla toho muže s tím, že já chci hlavně dobře budovat svojí práci i pověst. Ocenil to a kupodivu se místo naštvání rozhodl mě na několik míst doporučit. Tenkrát jsem se naučila, že vlivní a úspěšní muži mají sice rádi hezké holky, ale ještě víc mají rádi jejich úspěch.  

Jizerská 50 v roce 2021
Běžkaři na Jizerské 50 zkusí novou trať, pořadatelé je vrátí na počátek tradice

Spolupracovala jste i s řadou muzikantů. Jaké to bylo se skupinou Chinaski? 
Silné. Velké. A s dopadem na mě na několik let. S kapelou jsem byla před její poslední přeměnou, tedy v době, kdy už byla plná emocí. Potkalo se příliš silných proměnných a já tenkrát obětovala své práci úplně všechno. Dokonce jsem částečně bydlela v autě, abych byla k dispozici. Chtěla jsem být největším přínosem pro všechno a všechny. Dodnes nevím, zda za to, že si šoubyznys zažilo mé mladé naivní já, jsem či nejsem vděčná. Několikrát mi říkali, že já do tohoto dravého světa se svou naivitou nepatřím. Avšak ať to bylo jakékoliv, s některými kluky z kapely udržujeme hezký osobní i pracovní vztah dodnes a s každým mám svou sérii dobrých vzpomínek. 

Pracovala jste i jako maskérka Národního divadla. Jak na tu dobu vzpomínáte? 
Tak jestli jsem před chvilkou mluvila o mladém a naivním já, tak teď se musím opravit. Tady bylo to pravé mládí. Třeba proto, že nemám několik let televizi a prakticky žádnou z celebrit neznám. Víte, jaký to byl občas trapas? Vždy, než na někoho sáhnu, tak se mu představím a čekám na jeho jméno. No, řekněme, že v ND se to občas minimálně neslušelo. Ale musím říct, že jak jsem neměla ráda tyhle faux pas, tak jsem milovala tu historickou budovu a její vůni. Moje nejmilovanější vzpomínky jsou na pana Postráneckého. Tato laskavá bytost mě v mých myšlenkách ještě občas provází. Trpělivost této hvězdy k horlivé mladé maskérce byla neuvěřitelná. 

Líčila jste i dívky ve finále Miss ČR. Jak se maskér k téhle zakázce dostane? 
Budu teď velmi upřímná. Tyto akce se většinou hodí spíš pro začínající vizážisty, protože jde většinou o promo spolupráce s velkou časovou náročností. Avšak Miss mě oslovila i s nabídkou porotcování, což je zážitek, který jsem ještě ve svém příběhu neměla. Zároveň kolem sebe mám tým dalších vizážistek a maskérek, pro které byla taková zkušenost přínosná. A mým úkolem je podobné šance holkám zprostředkovávat a provádět je jimi. 

Putování Zlatou stezkou Českého ráje.
Český ráj mi přišel jako turistický supermarket. Mýlil jsem se, říká spisovatel

Co vlastně obnáší získání titulů, jejichž jste nositelkou? 
To záleží, o které soutěži se bavíme. Klasický postup je, že se přihlásíte na české mistrovství a doufáte, že vás vyberou, pak si proběhnete kolečko semifinále, tam vám stačí umístit se do sedmého místa a až pak začne ten opravdový mazec. Na finále sháníte modelku, jejíž výběr je zcela zásadní, hodnotí se i kostým, celkový look, vlasy. Takže ze začátku skládáte svých milion myšlenek v jednu ucelenou vizi. Poté sháníte jednotlivé komponenty vizáže. Celé dny zdobíte, šijete a trénujete make-up, protože na podiu dostanete zoufalých 30 minut. Pro vaši představu například svatební make-up trvá i mně zhruba 50 minut. Takže trénujete rychlost, hledáte ideální produkty, aby stihly zaschnout či jenom „zavadnout“ než se k nim dostanete. Skládáte si choreografii jednotlivých kroků, jak musí jít za sebou a učíte vaši modelku, jak má spolupracovat, zvykat si na vaše rychlé pohyby, aby se na finále pod bláznivým světlem na podiu nerozplakala a doufáte, že si neseberete čas například chvějícíma se rukama či chvějícím se podiem. Večer před akcí děláte nehty, balíte, chystáte svačinky a učíte svůj tým, co druhý den každý musí dělat. Většinou do složitého kostýmu obléká více lidí a na přípravu včetně vlasů máte před soutěží pouze dvě hodiny. Na podiu už to jede. Tam já prostě zhluboka dýchám, v hlavě mám jen seznam kroků a to, že musím působit uklidňujícím dojmem pro svou modelku a vnímat otázky porotců. Po skončení času si začnu všímat lidí pod podiem. To, jak čekají na výsledek i jejich práce, je pro mě většinou nejsilnější moment soutěže. Po vyhlašování se celý tým fotí a bez ohledu na umístění vždy jedeme na oslavnou večeři. Pokud je na stole zlatý pohár, tak se půl roku na to jede na mistrovství světa. A to už je jiný příběh. Tam už je to nejvíc o klidné hlavě a o tom, kolik technik umíte, jak u líčení vypadáte. Dvě hodiny před soutěží vám modelku dají k vylosování a vy máte čas na to si na ní zkusit zcela a naprosto jasně dané zadání, vytvořit si s ní vztah, ačkoliv je cizinka a naučit ji na doteky. Neboť opět budete mít na vše drtivých 30 minut. Většinou se mě lidé ptají, zda za to máme peníze. Za české mistrovství ne. To je naopak poměrně drahou srandou. Za světové, pokud vyhrajete, tak ano.  

Make-up mnohdy dokáže opravdové divy. Víte o někom, komu dokázala vaše práce obrátit život správným směrem? 
Moc děkuji za tuto otázku. Ano, ano, ano. Vědomě si držím ve svém životě čas na kurzy osobního líčení a nevěsty. Tam totiž vidím ten přesah své práce a zužitkovávám své terapeutické vzdělání, svou vášeň. Make-up naše kultura uchopila z mého úhlu pohledu velmi nezdravě a vůči tomu, co to historicky je, i neuctivě. Já ženy učím mít ho jako jakousi meditaci a neverbální komunikaci. Aby rozuměly tomu, jaký dojem o sobě tím vytváří, měly z něj energii a přijaly se i bez něj. Vlastně hodně řešíme určitou dynamiku krásy a jak se vlastně atraktivita tvoří. Že krása není jen o sexualitě. Mnohé ženy se vracejí s vděčností, osvobozené, pobavené, zklidněné, a přitom tak rozkošně hravé. Miluji to. Dává mi pak smysl, že jsem tomuhle věnovala svůj dosavadní čas. 

Andrea Anna Ježková.
Majitelka Výtvarek: Věřím, že dokážeme uspokojit kreativní i umělecké duše

Dlouhou dobu jste žila v Jablonci nad Nisou, proč teď Bělá pod Bezdězem? 
Moje rodina pochází z Bedřichova a v Jablonci jsem se narodila a vyrůstala. Od svých zhruba 15 let jsem žila v Liberci, který mi neskutečně chybí. Vůbec jsem netušila, jak výjimečné to město je. Svůj bláznivý, barevný statek u Bezdězu miluji a všichni přátelé jak ze severu, tak z Prahy za mnou rádi jezdí, takže si nemám na co stěžovat. V mém novém domově mám možnost nejen dělat semináře, tvořit pohádkovou zahradu, mít sklady rekvizit a materiálů na tvoření, ale i ubytovávat či chovat zvířata, takže jsem velmi spokojená. Ale to, že skoro každý týden se znovu na tom našem severu objevím asi samo o sobě něco vypovídá, že? 

Je někdo, nějaká osoba, kterou byste si přála „namalovat“? 
Svou dceru, ale ještě ji nemám.