Zamilovala se do kočárků a ukazuje jejich kouzlo. V Mimoni zve do Retro muzea

Lenka ŠpačkováZdroj: Deník/Miloslava KroužkováLenka Špačková už jako malá dívenka sbírala ubrousky, obaly od žvýkaček, nálepky na zápalky a později se přidaly i svatební oznámení a pohledy města Mimoně a Stráže pod Ralskem a okolí. A jako poslední ke sběratelské vášni přibyly dětské kočárky.

„První kočár, takzvaný osmipérák z roku 1945, mi před dvanácti lety dovezla dcera z Prahy. Chtěla jsem ho jako jen jako dekoraci, a tím to celé začalo. Najednou byly kočárky a panenky všude, od sklepa až po půdu a garáž,“ nastínila počátek sběratelské vášně Špačková.

Jelikož zastává názor, že poklady mají být na očích a nikoliv schované ve sklepě, rozhodla se založit muzeum. Dlouho hledala vhodné prostory pro rozrůstající se sbírku, a nakonec je našla v kasárnách v objektu bývalé jídelny.

OBRAZEM: Nostalgické korzování. Ženy vozí v retro kočárcích panenky

„Dostala jsem klíče a za pomoci rodiny a kamarádek začala uklízet a zároveň navážet věci. Občas to při vybalování bylo velké překvapení, protože jsem zapomněla, že takové poklady mám,“ podotkla se smíchem sběratelka, která Retro muzeum slavnostně otevřela v červnu před dvěma lety.

Jak už název napovídá, hlavní roli hrají historické dětské kočárky z let 1890 až 1990. V každém z nich je panenka a v hlubokém je ještě zavinovačka a peřinky. Součástí výstavy jsou i deky, dudlíky, kojenecké lahvičky, nočníky, hračky, oblečení, dětské knížky, postýlky, kolébky, ale také dětské hrníčky a talířky, houpací kohouti i houpací kůň či gobelínové kabelky a klobouky.

Vzpomínkový kout

„Vznikl také vzpomínkový kout pro obyvatele Mimoně. Vystavuji předměty, které mají na sobě napsáno Mimoň-Niemes. Nechybí různé odznaky a propagační materiály mimoňských podniků, z nichž některé už dávno zanikly,“ řekla Špačková s tím, že tato sbírka se rozšiřovala hlavě díky sousedkám, kamarádkám i návštěvníkům. „Nosili mi věci s tím, že by to jejich mladí stejně vyhodili,“ dodala.

V mimoňském muzeu převažují kočárky české značky Liberta a německé značky Zekiwa. Ve sbírce jsou kočárky na dvojčata, čtyřčata nebo kočár se šesti koly. K nejoblíbenějším exponátům patří košatiny neboli kukaně, které jsou z bužírky, proutí nebo papírových ruliček. Vyráběly se v letech 1932 až 1965.

„Často slýchám od návštěvníků, že je v nich rodiče vozili. Do muzea chodí prarodiče s pravnoučaty a vysvětlují jim, k čemu exponáty sloužily. Někteří si přijdou zavzpomínat na dobré časy,“ svěřila se sběratelka.

Z kočárku je kabriolet

U mužů se těší oblibě takzvaný automobilový kočárek z roku 1939, který má nárazník, okýnka a stažením střechy se z něho stane kabriolet. „Sama si nejvíce považuji vyšívaného povlečení do kočárku z roku 1933 od paní, která mi dala i koš na miminko se jmenným seznamem všech dětí, které jej využily. Jsou to věci s příběhem, jako například souprava pro miminko ke křtu z roku 1920,“ zdůraznila.

Do Retro muzea často míří i kroky školáků při školních exkurzích. S vybranými kočárky sběratelka navštěvuje domovy důchodců. Poprvé tak učinila v Domově pro seniory v Mimoni a setkalo se to s úspěchem. Místní babičky i dědečkové si miminka pochovali a zavzpomínali.

Další aktivitou, které se zakladatelka muzea věnuje, je organizování setkání sběratelek kočárků. První proběhl před pěti lety. „V roce 2020 bylo setkání zapsáno do České knihy rekordů v počtu 111 historických kočárků. Dorazily účastnice z celé republiky a mohly si prohlédnout zázemí muzea. Kočárky jsou velice nakažlivé a některé kamarádky si pořídily svůj kočárek a leckdy nezůstalo jen u jednoho,“ dodala se smíchem zakladatelka muzea.

Do sběratelské vášně se zapojil i její manžel, kočárky totiž často vyžadují i obnovu, než se stanou součástí sbírky. On provede údržbu podvozku, zatímco manželka obnoví korbičku.

Kuchyň našich babiček

Před rokem došlo k rozšíření prostor a vznikla Kuchyň našich babiček. Návštěvníci si mohou prohlédnout kuchyňské vybavení, truhlice, kredenc, mlýnek na kávu či šicí stroj. „Když mají čas, zavzpomínáme nad albem starých fotografií. Mohou si obléct zástěru, dát si čelenku do vlasů a udělat si dobovou fotografii v babiččině kuchyni,“ podotkla zakladatelka.

Aktuálně vzniká v muzeu i obchůdek, pult a regály zaplňuje retro zboží. Zájemci si mohou vypít kávu a odpočinout si v křeslech či na otomanu. „Nikdy jsem nic nevyhodila, každá věc může být pro někoho pokladem. Mimoňské muzeum je pro mě splněný sen a ráda se svou sbírkou všem návštěvníkům a podobně laděným sběratelům pochlubím,“ uzavřela Lenka Špačková.