V tomto oboru jsou Švýcaři skuteční odborníci. Tedy ihned po hodinářství nebo výrobě čokolády. Není se co divit, poněvadž výstavba tratí uvnitř členité horské krajiny, si vyžadovala náročná technická řešení. Ukázkový příklad představuje známá úzkorozchodná „Železnice Sta údolí". Z noblesního Locarna, položeného u severního cípu jezera Lago Maggiore, vede až do italské Domodossoly.

Proč takový zvláštní název? Protože svojí trasou kopíruje údolí Centovalli, což lze do češtiny přeložit nejvýstižněji jako údolí Sta údolí. Své neobvyklé jméno obdrželo podle obrovského množství bočních větví a dolin. Výstavba dráhy započala ještě před vypuknutím I. světové války. Ovšem běžný provoz byl zahájen teprve roku 1923. Celková délka trati dosahuje 52 kilometrů, z nichž přibližně 20 leží na švýcarském území. Železnice Centovalli dosud nebyla degradována do role pouhopouhé turistické atrakce, neboť stále poctivě plní úlohu standardního veřejného dopravního prostředku. Ale všem pasažérům každopádně přináší strhující zážitky.

Mosty a kaňony

První zajímavý úkaz poskytne přejezd rozeklaného jícnu soutěsky říčky Maggia, který následuje za stanicí Ponte Brolla. Horní hrana soutěsky je vroubena polodivokými palmami, zatímco dole v labyrintu ohlazených skalisek a obřích hrnců se ukrývají průzračné smaragdově zelené tůně. Poté se chvíli nic mimořádného neděje. Souprava uhání idylickou středomořskou krajinou obklopenou příkrými žulovými stěnami, kde si dávají dostaveníčka horolezci z celé Evropy. Avšak dosavadní klidný úsek je nečekaně vystřídán přejezdem ohromného kaňonu, nad nímž se tísní městečko Intragna. Uprostřed viaduktu strojvůdce zastavuje. To proto, aby si turisté mohli pořídit atraktivní snímek. Bohužel, nestíhám si dostatečně rychle vybalit svůj vercajk. Na zpáteční cestě jsem už připraven. Jenže zrovna je špatné světlo.

Dále se vlak prudkým stoupáním svižně probíjí vzhůru zalesněným úbočím. Mosty přes boční údolí se rytmicky střídají s tunely, okolo tratě zurčí vodopády, jedna úchvatná vyhlídka stíhá druhou. Světlo, tma, les, most, rozhled. Ve stanici Verdasio si dopřávám pauzu. Zde také vystupuje velké procento výletníků. Dvě lanovky je odtud vyvezou až pod špičaté vrcholy, kde se oddají vysokohorské turistice. Já prostoje mezi spoji využívám k návštěvě stejnojmenné vísky, vzdálené cirka dva kilometry od stanice. Verdasio svojí architekturou ztělesňuje typický příklad zdejší venkovské architektury hustě namačkaná kamenná stavení jsou i s kostelem posazena do příkrého svahu, ulice supluje pavučina temných průchodů.

Závěrečný mistrovský kousek švýcarské části trati patří železnému viaduktu před pohraniční stanicí Camedo. Elegantní oblouk jeho konstrukce se stal symbolem železnice a najdeme jej na stránkách téměř každého prospektu kantonu Ticino.

Jde to i levně

Cena zpáteční jízdenky z Locarna do italské Domodossoly vyrazí cestujícímu dech svojí brutální sazbou 82 CHF. Daleko lepší je si v Locarnu zakoupit jednodenní síťovou jízdenku pro čtyři zóny zdejšího integrovaného systému hromadné dopravy. Jízdenka ovšem platí pouze do hraniční stanice Camedo, kde ostatně končí podstatná většina pravidelných spojů. Pořídíte ji za příznivých 16,40 CHF. A navíc můžete kdykoli libovolně přerušit jízdu.

Užitečné informace

Když už se ocitnete v Locarnu, bylo by hříchem nevyzkoušet další místní technickou lahůdku. Kousek od železničního nádraží leží dolní stanice historické kolejové lanovky, jejíž modré kabiny vyvezou návštěvníky k poutnímu chrámu Madonna del Sasso. Z okolních teras se odpoledne otvírá fantastický pohled na sluncem zalité průčelí kostela, pod nímž se leskne temně modrá hladina jezera orámovaná siluetami skalnatých štítů Alp. Nádhera.

Více na: www.centovalli.ch a www.ticino.ch.

Zpracoval Jakub Hloušek