Je 26. května roku 1866. Do bitvy u Hradce Králové, často nazývané jako bitva u Sadové, známé hlavně díky písni o kanonýru Jabůrkovi, v níž se utkalo přes 400 tisíc mužů, zbývá pouhý měsíc a jeden týden. Zúčastněné armády teprve směřují k rozhodujícímu střetnutí.

Pruská 1. armáda v síle 93 tisíc mužů se valí od severu k Žitavě a Frýdlantskému výběžku. A zatímco po železnici směřuje k Liberci pouhých osm rakouských děl, před libereckou radnicí před několika dny za zvuku hudby defilovali husaři z 5. husarského pluku hraběte Radeckého. Dělostřelci se po příjezdu odsouvají do Vratislavic.

„Liberec byl pro pruskou armádu klíčovým místem. Jednak to bylo bohaté průmyslové město, kde bylo možné „rekvírovat", ale především šlo o významný komunikační bod s vlakovým spojením. Později železnici využívala pruská strana jako dopravní tepnu pro dopravu vlastních raněných, ale i raněných a zajatých nepřátelských vojáků do Pruska. Zpět do Čech vlaky vozily potraviny a další potřebné věci pro chod mnoha polních lazaretů.

Ovšem zcela opačný postoj zaujalo vrchní velení rakouské armády, které nechalo příhraniční krajinu téměř bez obrany," vysvětluje Jiří Náhlovský z Komitétu pro udržování památek z války roku 1866. Stojíme v liberecké Zahradě vzpomínek u pomníku, který historickou událost připomíná.

Válka na Liberecku

Severní Čechy byly pro pruský generální štáb natolik významné, že ho to donutilo probádat dějiny vojenských jednotek, které zde operovaly a další materiály zabývající se válkou roku 1866 a tak se zjistilo mnoho zajímavých podrobností o přesunech nepřátelských armád.
Výsledkem byla naučná stezka z Mimoně do obce Boseň, popisující střetnutí u Kuřívod, Českého Dubu a Mnichova Hradiště, na kterou navazuje další stezka s výchozím bodem v Chrastavě. Její součástí je i nově osazená tabule na místě bývalého libereckého hřbitova při vjezdu do Ruprechtic.

Z ní se návštěvníci dozvědí informace k pohybům vojsk a obsazení Liberce pruskou armádou, ale také se seznámí s historií pomníku postavených na památku zemřelých pruských a rakouských vojáků. Pohřbeno jich tu je šedesátdevět. Zemřeli buď na následky zranění nebo nemoci, které útrapy válečného života provázely – na choleru a tyfus.

Setkání u Sadové

„Dalším impulzem pro mě byl velký omyl laické veřejnosti, která si bitvu, jež měla zásadní vliv pro vývoj evropských dějin v druhé polovině 19. století, spojuje pouze s východními Čechami – Jičínskem, Náchodskem, Trutnovskem a zejména s Hradcem Králové, kde se odehrála rozhodujcí bitva. Jen málo lidé ví, jaký vliv měl konflikt právě na zdejší město," připomíná Jiří Náhlovský, který se dějinami prusko-rakouské války zabývá už od svých patnácti.

„Může za to můj dědeček Václav Voltr. Jako student se na školním výletě setkal na královéhradeckém bojišti s průvodcem, který sám jako šestileté dítě události bitvy z roku 1866 zažil. Později o tom sepsal knížku, kterou si dědeček koupil a ta mě nasměrovala k mému zájmu," vysvětlil Jiří Náhlovský.

Zajímavá je i historie samotného Komitétu 1866. „Vznikl už v roce 1888 jako spontánní reakce účastníka bitvy na upadající stav pomníků právě na bojišti u Hradce Králové. Postupně vznikaly další spolky a jeden byl založen také v Liberci. „Velký pomník v Zahradě vzpomínek byl postaven již v roce 1868 a jako jeden z mála stojí na původním místě v bývalém hřbitově který plnil svůj účel v letech 1832 až 1956," připomněl Jiří Náhlovský. Dnes má Komitét 145 členů a sedm z toho jich je v regionu severních Čech. Při slavnostních příležitostech, jakou bylo v nedávných dnech i osazení informační tabule u Zahrady vzpomínek, se zájemci o historii oblékají do replik uniforem pruských pěšáků, saských myslivců nebo uniforem rakouské armády.

Jeho koníček mu ale dává víc, než jen slavnostní defilé či účast na rekonstrukcích historických bitev. Díky mnohaletému bádání získává bohaté vědomosti jak o samotné historii a dějinných souvislostech, ale také o osudech jednotlivých lidí – vojáků i civilistů, kteří je na vlastní kůži zažívali. Jako třeba příběh velitele pruského 31. pěšího pluku plukovníka Louise von Freyhold, který krátce poté, co jeho armáda obsadila Liberec, spáchal sebevraždu. „Nebo poručík pruského 21. pěšího pluku Georg Jentsche, který Liberec poznal již v červnu válečného roku při pochodu do vnitrozemí Čech, ale při návratu domů se naplnil jeho osud v podobě cholerové nákazy," doplnil.

Příběh z Rychnova

Neméně poutavě dokáže Jiří Náhlovský vyprávět i o tom, jak se válečný konflikt promítl do života samotného města a jeho obyvatel.

„Už 19. června se do města dostala zpráva, že Prusové už obsadili Hrádek nad Nisou. Nastal zmatek s lidé schovávali cennosti. Úředníci se houfně stahovali do Hodkovic a k Turnovu. Ve skutečnosti ale pruské pluky překročily hranice až o čtyři dny později. S rakouskými vojáky se střetly u Bedřichovky. Po prohrané srážce u Stráže n. N. se Rakušané stáhli do svých pozic u Dlouhého Mostu a o den později už Prusové vpochodovali do Liberce včele s princem Friedrichem Karlem. Rovněž 24. června došlo ke srážce u Dlouhého Mostu a následující den se přední stráže střetly u Záskalí. Zajímavé bylo, že ačkoliv zdejší území osídlilo německy mluvící obyvatelstvo, většina z nich zůstala věrná císařskému domu a pruského agresora brala jako odvěkého nepřítele. Dokonce jsem se dočetl že v Rychnově u Jablonce n. N. místní vzdorovali Prušákům a situace se uklidnila až když několik nejodbojnějších zavřeli vojáci do chléva a městu pohrozili vypálením. A přitom šlo o stejné území, kde ve 30. letech minulého století lidé nadšeně vítali Konrada Henleina," podotýká Jiří Náhlovský.

Ačkoliv se válečný konflikt z roku 1866 samotného Liberce výrazně nedotkl, přeci jen životy lidí rozvrátil. „Promítlo se to ve všech společenských vrstvách. Stagnace průmyslové výroby v Liebiegových textilních závodech a dalších odvětví průmyslu měla za důsledek mimo jiné zvýšenou nezaměstnanost a tím i nárust kriminality," připomíná Náhlovský, který texty tabulí připravuje také v možné knižní úpravě. V tištěném průvodci vyšla již stezka z Mimoně , připravuje se liberecká trasa. „Tištěná verze závisí na dodělání všech zastávek a sehnání příslušného finančního obnosu. Přesto důležitými aktivitami Komitétu 1866 zůstává oprava nebo kompletní obnova pomníků v Libereckém kraji, které po desítkách let připomínaly v některých lokalitách mnohdy ubohá torza," doplňuje.