Lucie Pokorná spojila se Slunečními lázněmi u jablonecké přehrady velkou část svého života. Největší, nejslavnější a nejstarší zařízení podobného typu v Jablonci provozovala skoro sedmnáct let. Vyrůstala tady její dcera, potkala zde spoustu přátel na celý život, zkrátka Slunky, jak se jim familiárně říká, byly dlouhá léta významnou částí jejího života. Už ale nestojí, ve středu 17. srpna je strávil fatální požár. „V pět hodin ráno mě probudil telefon, volal kamarád soused, že ze Slunek sálají plameny snad deset metrů vysoko, že je vše pryč. Hned jsem tam jela, krve by se ve mně nedořezal,“ vylíčila Pokorná osudné okamžiky.

Lucie Pokorná
- pochází z Jičína
- vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou
- od roku 2005 nájemkyně Slunečních lázní na břehu přehrady Mšeno

Co se podle vás ve středu 17. srpna brzy ráno stalo?
Já si myslím, že to byla nešťastná náhoda, samozřejmě ale musíme počkat na šetření policie. Viděla jsem video, které kolovalo po sociálních sítích, které ukazovalo lidi, kteří šmejdili. A bylo jich asi více. Podle těch videí to vypadá, že o půl čtvrté byli na Slunečních lázních, a ve čtyři, v půl páté hořelo. Myslím si, že ani nevěděli, že Slunka zapálili, že odhodili vajgla mezi papíry.

Vy jste hned o víkendu po požáru rozhlásili po sociálních sítích, že hledáte dobrovolníky na úklid Slunek. Jaká byla odezva?
Bezprostředně po uhašení požáru nám úředníci řekli, že to, co je naše, si máme na vlastní náklady uklidit. Že město zaplatí úklid trosek budovy. Odezva lidí na naši prosbu o pomoc byla veliká. Spousty lidí nemohly z mnoha důvodů dorazit, ale přesto v sobotu přišlo asi dvacet lidí, v neděli patnáct. Uklidili jsme a zahradili přístup do spáleniště. V následujícím týdnu jsme udělali přeložku elektřiny. Problém je přívod vody, to se nám nepodařilo vyřešit. Teď tam ale bude dva týdny probíhat sanace spáleniště, takže dál zatím nemůžeme dělat nic. Bude tam jezdit těžká technika a bude platit zákaz vstupu.

Požár budovy s občerstvením u Jablonecké přehrady.
Sluneční lázně u přehrady v Jablonci lehly popelem, papoušci nepřežili

Máte nájemní smlouvu do konce října, je možnost, jak jste sami deklarovali, že otevřete Slunka alespoň nějak provizorně?
To bychom strašně rádi. Chceme se rozloučit se všemi, kteří na Sluneční lázně chodili. Ale zatím nevíme, zda se dokážeme napojit na vodu. Je to strašně těžké, ale nějaké rozlučkové dny chceme připravit.

Pokud by byl areál v nějaké dohledné době zrekonstruován, měla byste zájem v dalším pokračování nájmu?
Měla jsem už předjednaný nájem i na další letní sezónu. Byli jsme teď na městě a projevili zájem dále pokračovat. Zároveň jsme nastínili, že bychom mohli provizorně pokračovat v nájmu v podobě mobilheimu. Teď jsme ve fázi, kdy máme městu ukázat fotky, výkres, jak si to představujeme. Doufám, že nám budou nakloněni a že budeme moci pokračovat minimálně do té doby, než město rozhodne, co s areálem dál. Než vznikne studie a projekt.

Jablonečané volají na sociálních sítích po tom, aby vznikla replika Slunečních lázní. Váš názor?
Myslím si, že to je správná cesta. Jak stavba, tak areál byly geniálně vymyšleny. Slunce se tam opírá většinu dne, zároveň je tam dostatek stromů pro to, aby si tam lidé našli stín. A západy slunce pohledem ze Slunek jsou neskutečné.

Sluneční lázně. Archivní foto.
Jak dál se Slunečními lázněmi? Lidé volají po replice

Co myslíte, proč se staly Slunky tak legendárním místem?
Dělali jsme věci naplno a co nejlépe. Točili jsme vynikající pivo, langoše jsme smažili z domácího těsta, odezva lidí byla výjimečná. Snažili jsme to dělat pro lidi, ne proto, že musíme něco prodat.

Jak jste se vlastně k nájmu Slunečních lázní v roce 2005 dostala?
Areál měli v nájmu přátelé z jedné z jabloneckých firem. S rodinou jsem jezdila na kole kolem a partner mi řekl, že je provozují jeho kamarádi z fotbalu. Tehdy tam bylo vlastně jen jedno okénko a mě hned napadlo, že by se to dalo posunout někam dál. V roce 2005 přehrada žila daleko méně než poslední roky. Nabídka občerstvení a služeb byla na dalece nižší úrovni. Nejprve jsme si tedy vzali vlastně nájem od nájemce a asi po roce ne úplně ideálního fungování jsme se přihlásili do nového výběrového řízení na pronájem Slunečních lázní, které vyhlásilo město coby majitel areálu. To jsme vyhráli.

Tehdy tedy začal novodobý rozvoj Slunek?
Už v prvním roce jsme provedli úpravy asi za sedm set tisíc. Tehdy byla ta hlavní budova natřena nažluto s vymalovanými beruškami. Když to bylo nové, bylo to hezké, ale pak se to začalo olupovat. Tak jsme to strhli a natřeli nahnědo. Koupili jsme dřevěný zahradní nábytek, opravili jsme pódium, celý prostor zkultivovali. Rok od roku jsme areál vylepšovali. Bylo ale jasné, že by si zasloužil mnohem větší investici. Pak se ale před asi osmi lety začalo hovořit na městě o tom, že by se měl areál zbourat a postavit něco nového. Pak pro nás samozřejmě bylo složité něco dále investovat, protože jsme byli v nejistotě, co bude dál. Asi samo město nevědělo, kam dál areál posunout.

Sluneční lázně u jablonecké přehrady Mšeno strávil oheň. Sezení směrem k přehradě zůstalo zčásti ušetřeno.
Požár Slunek nadále halí tajemství, policie prověřuje video s dvěma muži

V roce 2014 město představilo návrh architekta Petra Stolína na přestavbu Slunečních lázní na otevřený atriový dům. Co jste na něj říkala?
Hned jsem se jela podívat na vratislavické Desítky (Kulturní centrum Vratislavice 101010 – pozn. aut.), které jsou dělané stejnou technikou. Přišlo mi, že to dřevo je na mnoha místech shnilé a porovnala jsem to se dřevem, které bylo na Slunkách od roku 1927, tak jsem si řekla, že tohle by si Slunka nezasloužily. Návrh počítal v podstatě s otevřeným prostranstvím. To by nebylo dobré.

Proč?
Slunky byly oplocené a přesto tam docházelo ke krádežím. Na kamerách jsme skoro denně viděli, že lidé podlezou bránu, šmejdí tam, hledají cigarety, ztracené drobáky, koukají do udírny, jestli tam náhodou něco nezbylo. Slunky jsou přece jen na odlehlejším místě, nedokážu si tam představit zcela otevřený areál. Prostě si myslím, že lidé v Jablonci nejsou na něco takového připraveni, je tady mnoho lidí, kteří nedokážou být ohleduplní k majetku někoho jiného. Na to zřejmě doplatily Sluneční lázně i teď.

Vy jste na Slunkách strávila dlouhá léta. Jsou nějaké příhody, akce, na které do konce života nezapomenete?
Pro mě jsou Slunky srdeční, rodinná záležitost. Život mojí rodiny. Vyrůstaly tam naše děti. Byla to pro mě vždy radost a zábava než práce. Třeba dcera tam měla malou stoličku, ze které jsme ji učili točit pivo, prostě tam odmalička přes léto žila a byla tam se mnou až dosud. Zdědili jsme skupinu dam, které chodily na sluneční louku. Je to v podstatě takový ženský klub, chodily na Slunka padesát let. Vzpomínám si na hodně náročnou, ale nádhernou akci, která na Slunečních lázních proběhla asi před dvanácti lety. Byl to takový minifestival rockových kapel. Areál byl úplně plný lidí, kteří juchali, skákali, zpívali, tančili v krásném letním večeru. To bylo báječné. Za krásného počasí Slunkami procházelo třeba tisíc lidí. Odpoledne jsme měli osazeno všech dvě stě padesát míst k sezení. Každý rok jsem se každý rok těšila na akci Beer Run. To se vždy na Slunkách pokaždé sešla bezvadná parta lidí. Skvělý byl také koncert skupiny ABBA Revival.

Požár roubeného domu v Železném Brodě. Pátek 26. srpna 2022
Další velký požár na Jablonecku. Oheň si vzal roubený dům v Železném Brodě

Na Slunkách se konaly i soukromé akce. Jaké?
Každý rok u nás měli rozlučkové večírky studenti z Gymnázia doktora Randy. Byla to tradice, scházeli se tam každý rok. Někdy si u nás dali i třídní srazy. Byl to pro ně styčný bod.

Jak prožíváte poslední dny?
Jezdím na Slunka každý den i teď. Potkávám tam lidi, kteří nás navštěvovali a nyní bloumají po přehradě a nevědí, kam jít. Říkají mi, že jim shořel druhý domov, místo, kde potkali životní lásku. To mě každý den dojme. Ale život musí jít holt dál. Doufám, že se podaří ducha Slunek znovu oživit.

Sluneční lázně v Jablonci nad Nisou

Stavba Slunečních lázní u vodní nádrže Mšeno byla v roce 1927 financována městem Jablonec nad Nisou. Lázně byly velmi oblíbené a hojně navštěvované, takže už v dubnu následujícího roku došlo k jejich razantnímu rozšíření. Kromě občerstvení nabízely sluneční louku ohraničenou ohradou a rozdělenou na dámskou a pánskou část. Vcházet se na ni dalo přes převlékací kabiny. V průběhu 2. poloviny 20. století došlo k vestavbě toalet do objektů společných šaten na konci obou křídel.
V Jablonci se dochovaly Sluneční lázně v poměrně autentické, byť zanedbané podobě. I proto byla stavba posuzována na ministerstvu kultury. Úředníci ale už dvakrát rozhodli, že Sluneční lázně nejsou kulturní památkou. A ani už nikdy nebudou, v úterý 17. srpna letošního roku lehla podstatná část areálu popelem.