Zvedla se také vlna nelegálních běženců z tzv. Kosovské republiky.

Podceňovaný problém

Lidé z Kosova houfně utíkají za lepším životem do Spolkové republiky Německo (SRN). Varování, že uznání samostatnosti Kosova je naivní nerozvážné gesto, které se Evropě tvrdě vymstí, nebylo po roce 2000 vyslyšeno. Ustavení Kosovské republiky vedlo k uznání samostatnosti území využitého pro vytvoření mafiánského státu. Naivismus západních politiků teď sklízí stále nebezpečnější plody.

Proto zejména na jihu Maďarska pozorují dramatický nárůst počtu ilegálních migrantů z Kosova. Prchají před ekonomickou krizí. Ekonomiku v Kosovu ovládají mafie, práci nemá třetina lidí.

Když Srbsko pod tlakem Bruselu uznalo kosovské průkazy totožnosti, začali lidé z Kosova jezdit přes Srbsko do západní Evropy. EU si sama urychlila eskalaci problému. Existenční motivy migrace Kosovanů potvrdil též Milan Majer, ředitel cizinecké policie. V médiích uvedl, že od října 2014 dochází k masivní tranzitní migraci občanů Kosova přes Česko.

Maďarsko a Srbsko se dohodly, že postaví společné hlídky na hranici. SRN vyslalo 20 policistů do Maďarska na hranice EU se Srbskem, aby pomohli s ostrahou před nelegálními běženci. Letos během ledna a února přišlo do SRN asi 27 000 Kosovanů.

Exodus lidí z Kosova znamená bezpečnostní riziko. Již první vlna kosovské migrace (1999 2000) pomohla vytvořit celoevropskou síť kosovsko albánské distribuce drog v Evropě.

Příběhy bloudění

Kromě běžných migrantů se setkávají příslušníci cizinecké policie s lidmi bloudícími mnohdy měsíce i roky na cestě za lepší budoucností.

Např. policisté cizinecké policie v posledních dnech přistihli dva poněkud atypické běžence z afrických zemí: z Demokratické republiky Kongo (bývalé Zaire) a Nigérie.

Cizinci byli zajištěni na ústeckém úseku dálnice D8 cestou do SRN v osobním autě s maďarskou mezinárodní poznávací značkou. Cestovali jako spolujezdci. Jízdu si domluvili přes internetový portál „spolujízda". Řidič nabídl dvě volná místa z Budapešti do Berlína.

Zda mají spolucestující oprávnění k pobytu v EU, tím se řidič prý nezabýval.

„Policii se nepodařilo prokázat řidiči úmyslné jednání pro přečin podle § 340 trestního zákoníku (Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice), za který hrozí až dvě léta odnětí svobody. Pokud by to spáchal za úplatu, viníkovi by hrozilo šest měsíců až pět let," uvedla Šárka Poláčková z ústeckého krajského ředitelství policie.

Konžský příběh

Jak probíhala cesta muže z Demokratické republiky Kongo (bývalé Zaire)?

Z Konga odcestoval v srpnu 2012 letecky do Turecka, kde měl vyřízeno turistické vízum. Po skončení platnosti víza Turecko neopustil. Když Turci zjistili, že u nich pobývá nelegálně, požádal o azyl. Prý z náboženských důvodů se nakonec rozhodl požádat o azyl v jiné než z většiny muslimské zemi, neboť jak uvedl, je křesťanem.

V úkrytu osobního vozu cestoval do Bulharska, což ho stálo 250 Eur. Bulhary požádal o azyl. Ale ani tam nevydržel. Údajně kvůli své barvě pleti by azyl stejně nedostal, takže se vydal opět na cestu. S pomocí převaděčů za 250 USD se dostal do Srbska. Jeho vysněným cílem byla ovšem dle jeho vyjádření „bohatší Evropa".

Cestoval dál s pomocí albánských převaděčů za 50 Eur k maďarské hranici, kterou přešel pěšky. Byl zadržen maďarskou policií, a opět požádal o azyl. Využil možnost volného pohybu v rámci Maďarské republiky, a s pomocí jiného cizince chtěl zmizet z utečeneckého tábora. Samozřejmě, jeho cílem bylo Německo.

Pouť z Nigérie

Druhý muž pocházející z Nigérie v roce 2012 odcestoval po problémech v rodné vesnici (po smrti rodičů mu údajně bylo vyhrožováno smrtí) do Nigeru. Po čase se vydal do Libye a dál do Egypta. Využíval ke své pouti nejčastěji automobily a lodě.

Potom se neuvěřitelně velkým obloukem dostal do Evropy. Prý kvůli velkému vedru. Protože neměl kde bydlet, odcestoval s pomoci převaděčů velkou nákladní lodí až do Íránu. Potom cestoval vyprahlou pouští pěšky a na nákladních autech na syrsko-tureckou hranici.

V Turecku zůstal půl roku a živil se pouličním prodejem vody.

Začátkem roku překročil nelegálně hranice Bulharska. Byl zadržen tamní policií a dopraven do sběrného tábora. Zda-li žádal o azyl, prý neví. Podobně jako muž z Konga, i on měl výmluvu, proč nevydržel na místě. V táboře byl prý šikanován a okrádán početnou skupinou skinheadů.

Proto po čtyřech měsících se skupinou dalších běženců odešel do Makedonie a po měsíci dál do Srbska.

Nikoho nepřekvapí, že ze Srbska se dostal autobusem k maďarské hranici. Po překročení hranice byl zadržen maďarskou policií. Přibližně dva týdny byl v utečeneckém táboře.

Ani tam nevydržel. Opět uváděl, jak ho trápili: Údajně mu nevyhovovalo jídlo, mezilidské vztahy a ani postup tamních úřadů.

Jisté je, že odešel, jak to dělá spousta jiných migrantů, do Budapešti. Přes neznámého člověka sehnal odvoz do jiné země Evropy. Bylo mu prý vlastně jedno, kam pojede. Je zajímavé, že náhodou zamířil k české hranici směrem do Německa…

Využil systém „hledám spolucestujícího". Byl nabrán jako spolujezdec v Budapešti. Druhý spolujezdec z Konga přistoupil do vozu asi po kilometru jízdy také v Budapešti. Oba byli zajištěni na Ústecku.

V Čechách muži nezůstanou

Dva rozdílné osudy přivedly dva vůči sobě navzájem neznámé cizince až do České republiky.

„Díky zásahu zdejší cizinecké policie jejich nelegální pobyt nebude mít v ČR dlouhého trvání. Cizinci budou s největší pravděpodobností vráceni do Maďarska. Neboť Maďarsko je odpovědné za vyřízení jejich žádosti o azyl. Na bedrech Maďarů bude i případný návrat obou Afričanů do domovských států nebo do států, které budou ochotné je přijmout," dodala Poláčková.