Byl výjimečný. Jako člověk, jako výtvarník i jako pedagog. Tak vzpomínali na Pavla Ježka (1938-1999) minulý týden jeho žáci u příležitosti zahájení výstavy v Železném Brodě. Nese příznačný název – Pavel Ježek a jeho žáci. Patřila mezi ně celá řada excelentních výtvarníků, jako například světoznámý sklářský výtvarník Zdeněk Lhotský, ale třeba i výtvarník a kreslíř Michal Hrdý. „Pavel Ježek byl skvělý kantor, skvělý lektor dějin umění, svěží duch v zatuchlé komunistické jsoucnosti,“ uvedl na adresu svého učitele Zdeněk Lhotský.

Ježek působil na sklářské škole v Železném Brodě od roku 1967 jako výtvarník, o rok později jako vedoucí oboru hutního skla, který vedl až do roku 1990, kdy byl zvolen jejím ředitelem. Tu vedl až do předčasné smrti v roce 1999. Sám byl jejím absolventem. Jako pedagog se sem vrátil po absolvování pražské UMPRUM, kde studoval v ateliéru světově proslulého Stanislava Libenského.

Podle Petra Nového z jabloneckého Muzea skla a bižuterie a předního sklářského odborníka patřil Ježek mezi nejvýraznější osobnosti své generace. „On byl trojjediná osobnost. Jak velmi svébytný sklářský umělec, který vytvořil dodnes pozoruhodné unikáty, tak velmi nápaditý designér a zároveň i velmi schopný pedagog, který dokázal řídit i takový kolos individualit, jakým je třeba sklářská škola. Povedlo se mu to díky tomu, že byl velmi otevřený člověk, který dokázal při komunikaci zůstat malinko nad věcí. Navíc v sobě dokázal spojit roli teoretickou i praktickou, což se zase tak často u výtvarníků nevidí,“ charakterizoval Nový.

Zavzpomínat přišla i jeho rodina včetně dcery Kláry Slámové, která patřila rovněž k jeho studentům. „On hrozně nerad zkoušel, ale bez toho to samozřejmě nešlo. Vzpomínám si, že když vykládal dějiny umění, dokázal nás do těch příběhů úplně přenést, studenti ho chtěli i slyšet,“ připomněla.

„Dějiny umění, to byla jeho velká kapitola, par excellence,“ připomněl Zdeněk Lhotský, který výstavu zahájil. Zavzpomínal, jak Pavel Ježek, tehdy ještě jako výtvarník přišel k huti, beze slova nabral sklo, vytvořil naprosto dokonalý tvar a studentům pouze řekl: „Takhle nějak to chlapci dělejte.“ A odešel. „Pavel Ježek byl, je a bude obrovskej frajer,“ shrnul Ježkovu osobnost.

Výstavu uspořádalo v Městské galerii Vlastimila Rady Městské muzeum. Připomnělo tím 20. výročí předčasného odchodu významného sklářského učitele a prvního polistopadového ředitele železnobrodské „sklandy“. Spolu s Ježkovými díly nabízí i díla jeho žáků. „Výtvarníků a sklářských mistrů, kteří prošli oborem hutního tvarování skla, který Pavel Ježek vedl,“ popsala ředitelka muzea Petra Hejralová.

Přiznává, že vybrat z desítek jeho žáků pouhou dvacítku bylo velmi těžké. „Skvělých autorů bylo mezi jeho žáky mnoho,“ zdůraznila ředitelka muzea.

Základním klíčem bylo proto vytvořit jak průřez mezi generacemi, tak i nejrůznějšími technikami, jako je broušení, tavená plastika, vitráže a pochopitelně i hutně tvarované sklo. „Výstava ukáže, že sklo není jen sklenička, ale že z něj vznikají opravdu nádherná díla,“ odpověděla na otázku, proč je výstava podnětná i pro návštěvníky, kteří se ve sklářském umění neumějí příliš orientovat.

MISTRŮV ODKAZ

Jedním z vystavujících je i současný huťmistr na školní huti Lukáš Šulc, který znalosti pochycené od Pavla Ježka předává dalším studentům. „Za největší osobní vklad považuji to, že mě naučil mít rád sklo jako hmotu. Byl více sochař než sklář. V tom mi dal základ,“ popsal jeden z posledních Ježkových žáků, který na škole dosud působí.

Bývalí studenti mohli na svého mistra zavzpomínat i v jeho ateliéru, který škola při příležitosti vernisáže otevřela, nebo přímo ve školní huti. „Když jsem četl vzpomínky jeho žáků (v medailoncích vystavujících umělců, pozn. red.), bylo to pro mě velmi přínosné,“ tvrdí současný ředitel školy Libor Doležal. „Škola by měla na tyto texty navazovat ve smyslu ukázat cestu, nasměrovat mladého člověka k umění, ke kultuře, ke kresbě, k malbě, ke sklářskému řemeslu,“ dodal s tím, že jeho předchůdce dokázal pro sklo nadchnout mnoho generací „sklanďáků“.

Historik Petr Nový srovnává Pavla Ježka s prvním ředitelem školy Aloisem Metelákem. „Shodným rysem pro oba je budování jména školy. Za něj (Meteláka) vznikl ze školy respektovaný ústav. Pavel Ježek zase přebíral školu ve velmi neklidné době po změně režimu.  Díky jemu se jí ale podařilo  vést tak, že byla ve své době absolutní top,“ zdůraznil Nový. Alois Metelák měl přitom školu kdysi v tichosti zrušit. „Totéž se klidně mohlo stát po revoluci. Díky Pavlu Ježkovi a jeho kolegům se tak nestalo,“ zdůraznil Petr Nový.

Výstava s názvem Pavel Ježek a jeho žáci bude v Železném Brodě k vidění do 6. října letošního roku.