Parkinson se nedá vyléčit, ale dá se s ním žít

Ne každý třes rukou ještě znamená diagnózu Parkinsonovy choroby. A ne každá potvrzená diagnóza znamená konec dosavadnímu životu. To lékařka zdůraznila hned v úvodu. O nemoci jsme si povídaly právě u příležitosti 11. dubna, kdy se v medicíně připomíná Světový den „Parkinsona". V ordinaci liberecké nemocnice, kde má MUDr. Denisa Šímová specializovanou poradnu pro Parkinsonovu chorobu a další poruchy hybnosti a pohybové abnormality.

Pokud zaznamenám třes rukou, není to tedy ještě nutně typický projev Parkinsonovy nemoci?

Zdaleka to není pravidlem. Může se jednat o fyzioneurotický třes, jako projev psychického vypětí. Dále může jít o projev některých metabolických onemocnění, například poruchy štítné žlázy. Nebo o třes způsobený dlouhodobým podáváním některých léků, které mohou vyvolat „parkinsonský syndrom". V každém případě ale může být varováním a člověk by měl kontaktovat svého praktického lékaře nebo přímo naši poradnu.

Kdy by měl člověk ještě zpozornět? Jinými slovy, jaké jsou další příznaky Parkinsonovy nemoci?

Především postupně se zhoršující klidový třes pro nemoc je typický na prstech rukou, někdy připomínající počítání peněz, většinou je asymetrický. Ten ve spánku třes mizí, naopak při psychickém rozrušení se zhoršuje. Mezi další výstražná znamení patří celková zpomalenost a snížený rozsah pohybů, znatelný hlavně při chůzi.

Zkrácení kroků a omezení souhybů horních a dolních končetin, porucha schopnosti započetí pohybu. Například v úzkém prostoru. Dále pak svalová ztuhlost, která může zpočátku vést jen ke zvýšenému napětí v ramenou nebo zádech, postupně ale vede až k předkloněnému držení hlavy a trupu. Sám nemocný nemusí tyto změny ani zaregistrovat. V tom případě je dobré, pokud si toho všimne okolí rodina.

Platí u Parkinsonovy choroby pravidlo, že včasný záchyt, znamená úspěšnou léčbu?

To bohužel ne, alespoň se to nedá říct obecně. Průběh onemocnění je individuální, záleží na příznacích a potížích pacienta. Člověk, který přichází k vyšetření, již tedy nějaké potíže má, trápí ho a chce je řešit. Vhodné zvolenou terapií se potíže pacienta dají výrazně zmírnit, takže mohou dál normálně žít.

Jak takové vyšetření probíhá? Je třeba se bát?

Není. V první řadě s příchozím proberu jeho potíže, celkovou anamnézu a průběh onemocnění. Dále sleduji pohyby těla, otáčení, souhyby končetin. Hodně vypoví i to, jak člověk stojí a jak vykročí. Po stanovení diagnozy zpravidla s pacientem rozebírám možnosti terapie. Část pacientů chce vyčkat s nasazením terapie až do zhoršení pohybových příznaků, které už ho budou v životě provázet a limitovat.

Co je vlastně příčinou onemocnění?

Parkinsonova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, kdy v jeho určité části dochází k postižení buněk zodpovědných za produkci látky zvané dopamin. Právě dostatečné množství a účinnost této látky jsou předpokladem normální pohybové aktivity. Ale co je jednoznačnou příčinou, dosud nevíme.

Jakou roli hraje dědičný faktor?

Genetická porucha je příčinou asi u pěti procent nemocných. Většinou se jedná o pacienty s časným začátkem onemocnění.

Dá se Parkinsonově nemoci předcházet nějakou prevencí?

To bohužel ne. Je to nemoc, která prostě může přijít…

V jaké fázi za vámi lidé nejčastěji přicházejí?

Většinou se jedná o pacienty s klidovým třesem trvajícím průměrně jeden rok, s pocitem celkové zpomalenosti a poruchou chůze, výjimkou nejsou ani pacienti s pokročilým onemocněním dosud neléčeni.

Dříve se hovořilo o tom, že nemoc postihuje zpravidla lidi nad šedesát let, nyní se už ale mluví dokonce o třicátnících. Můžete to potvrdit ze své praxe?

Opravdu jsou nejčastěji postiženi starší lidé. Ve své poradně mám ale i pacienty kolem čtyřiceti let, stejně tak pacienty, u nichž onemocnění začalo až kolem osmdesátky. Postižení pacientů středního věku se pohybuje kolem pěti procent. Za poslední roky jsem ale nepozorovala nárůst onemocnění u mladších věkových skupin.

Jaký je váš typický pacient?

Zpravidla je to muž ve věku mezi padesáti až šedesáti lety, s klidovým jednostranným třesem prstů, lehce zpomalenou chůzí a sníženou mimikou. Nemá významnější přidružená onemocnění, v anamnéze má chronický problém s páteří a bolesti kloubů.

Přibývá pacientů s tímto onemocněním?

Nemám ten pocit, spíše dochází k lepší diagnostice díky informovanosti pacientů.

Jaký vývoj může člověk očekávat pokud ignoruje příznaky a neléčí se?

Postupně se zhoršují hybné, psychické a vegetativní potíže, tedy horší se základní příznaky onemocnění, k tomu se přidávají mimovolní pohyby jako házivé či kroutivé pohyby končetin. Kromě toho se přidávají psychické potíže: deprese, úzkosti, dokonce i halucinace, poruchy spánku… Asi u pětiny pacientů mohou potíže vést až k demenci. Typické jsou i vegetativní potíže, například poruchy slinění, sklony k zácpě, zvýšené pocení a nadměrná tvorba kožního mazu…

Choroba se zatím nedá vyléčit, ale určitě se za posledních dvacet, padesát let změnily možnosti. Kam se posunula léčba?

Dřív se léčila výlučně podáváním dopaminu v tabletách. Moderní léčba spočívá v účinnějším dávkování. Lék se podává brzy ráno a obsahuje účinnou látku, která působí postupně a dávkuje tak dopamin pacientovi celodenně.

A výsledek?

Mám jednu pacientku. Před lety ke mně přišla paní z Prahy. Tak kolem šedesátky, štíhlá, elegantní, ale nešťastná, celá shrbená. S Parkinsonovou chorobou se léčila už čtyři roky, ale bez valných výsledků. Poté, co jsme změnily medikaci a vůbec přístup, citelně se jí ulevilo. Přímo rozkvetla.

V odborných článcích se také hovoří o operativním řešení, takzvané mozkové stimulaci.

Ano, to je pravda. Provádí se pouze ve dvou centrech u nás v Praze a v Brně a spočívá v tom, že se pacientovi implantuje do mozku speciální elektroda. Pacient ovšem musí být v Národním klinickém registru a k zákroku je indikován na základě hlubokých vyšetření a pouze v případě, že přestává reagovat na léky a jeho potíže se dále prohlubují. Za poslední půl roku jsem k tomuto zákroku doporučila pouze dva pacienty.

A co diskutovaná léčba marihuanou?

Zkušenost je taková, že v malém množství má užívání čerstvé marihuany určitý efekt, další otázkou je legalita jejího užívání a pěstování.

Co byste vzkázala lidem, kteří se s touto diagnózou setkali sami nebo mají někoho ve svém okolí?

Aby nebyli nešťastní. Člověk s Parkinsonovou chorobou není invalida! Onemocnění sice opravdu není vyléčitelné, ale vhodně zvolenou terapií jsou jeho příznaky velmi dobře ovlivnitelné. Důležité je, že člověk není omezován v pracovním procesu, může i nadále aktivně žít. Sportovat, chodit na koncerty, do divadla. Důležitá je podpora rodiny a režim, který pacientům nebere jejich zájmy a koníčky, ale naopak je v nich plně podporuje.